Článek
Omlouvám se, ale s tím já tedy nemůžu souhlasit. Co je to za blbost: dejte dětem internet?
Staré dobré časy už nebudou, stačí naše vláda. Jenže u vlády to nezměníme, avšak u dětí lze změnit vše.
Tak za prvé, já taky pustím dětem pohádku, ale také jim ji přečtu a to jen proto, že představivost našich dětí s internetem, tabletem, mobilem a nebo televizí úplně upadá.
Za druhé, ve škole mají povinnou četbu a jak asi tu povinnou četbu budou ty děti číst, když na vše koukají do „bedny“ nebo „rámečku“. Myslíte, že tyto děti budou dobrovolně číst knihu? Nebo to bude opět z internetu třeba audio kniha? A co je na tom špatného?
Všechno!
Nemyslím si, že s elektronikou je to špatně, je to lehčí, rychlejší a nakonec efektivnější. Ale jen pro dospělé jedince. Děti mají být dětmi. Nikdo si moc neuvědomuje, že stále tu hraje roli i závislost, nevěnování se rodině, kamarádům a nebo i sourozencům. Koneckonců všichni jsme vyrostli a je úplně jedno, jestli to byla doba kamenná a nebo nám osmnáct bylo letos. Všichni jsme byli dětmi a měli svoje sny, touhy, radosti i strasti. Dnes ve virtuálním světě máme i virtuální přátelé, virtuální rodinu a ostatní nás jen otravují a stále dokola něco musíme. Končí nám to hezké, kdy jsme přišli od bláta, kříd, celé promočené apod.
Dítě, které má přístup k internetu, je bohužel v sedmdesáti procentech závislé, nemá zájem o okolí, špatně se začne učit, přestane chodit na zájmové kroužky a nakonec bude zlé, agresivní a výbušné. Také se může stát, že se uzavře a nebude své problémy, bolístky řešit a pak to jsou děti přesně pro psychologa nebo psychiatra.
Rodiče těchto dětí přeci nemohou být šťastní, ani na sebe pyšní, natož spokojení. Těmto rodičům bych dala dvouměsíční absenci s internetem a nechala bych je v jedné místnosti se svým dítětem. Určitě by si ten společný čas užili a nakonec by byli šťastní, že se jim opět navázal vztah a měli by k sobě opět blízko.
Mám taky děti. Synovi je dvanáct má každý den hodinu x-box a hodinu mobil. Chodí 3× do týdne na trénink. Pořád je však rád, když si poslechne s dětmi pohádku a nebo když si hraje s legem.
Dceři je sedm a tablet, mobil nebo pc nemá. Zatím je pořád ta hrací holčička.
Synové mladší taky, hra je pro ně pořád tou nejdůležitější.
Podle mého názoru. Děti na mobilech atd. Mají omezenou fantazii a přání. Když píši Ježíškovi, co si asi tam přejí? Bude to nový tablet či mobil?
Takže závěrem: děti mají být dětmi a nevychovávat z nich malé dospělé. U některých dětí čucících na obrazovku nebo tablet je vidět, že stejně neví, co sledují. Je na ně smutný pohled. Děti však samozřejmě řeknou, že je to baví, ale není to zas taková pravda. Rodiče někdy jsou spíš líní, nechtějí si s dětmi hrát, číst jim knihy a nakonec je to pohodlné přeci: posadit, pustit a hodinu sedět.
Já s tím nesouhlasím a jsem ráda, že moje děti jsou opravdu dětmi a to dětství si užívají.
