Článek
Za vše můžou rodiče a jejich výchova. Je to krutě napsané, ale dosti pravdivé.
Celý dětský život je řízen rodiči. Ať je to matka nebo otec. Nebo při troše štěstí oba. Také mohou život řídit jiné pečující osoby, budeme se však tady bavit o normální rodině.
Miminko se narodí a už maminka sama většinou rozhodne, čím bude mimi krmit. Bude kojit nebo dá umělé mléko? Samozřejmě to neplatí pro ty, co nemohou z různých důvodů kojit. Mám namysli ty, co si to mohou rozhodnout sami. Dále padne čtvrtý nebo šestý měsíc a začínáme s příkrmy. A už tady se nabízí: dáme skleničky (hotovky) každý den a nebo uvaříme? A co pití? Dáme vodu nebo hned sladké džusy?
Vše záleží vždy na rodičích. Dítě nastoupí do školky, tam chodí i na obědy. Pokud je zvyklé z domu jíst vše a normální jídla, nemá problém ani ve školce. Horší to je u dětí, kdy jim jídlo nechutná, protože doma dostávají jídla ne moc zdravá a dochucovadla.
Škola, tak to už je těžší kalibr. Děti už mohou chodit domů po vyučování, a pokud rodič nechce, tak nemusí chodit dítě na obědy. A tady je ten zlom. Rodiče si stěžují na peníze, ale pak dítě chodí na oběd domů, kde má možná uvařeno a nebo má peníze na nákup obědu. Proč? Důvod je zkazit dítěti život špatnou stravou, rozmazleným chováním, nevážením si peněz a jídla.
Také jsou rodiče, které mají život úplně na háku, a to předávají dětem. Takže když není zodpovědnost u rodiče, tak nemůže být u dítěte. Někdy podle toho vypadají i známky. Znám jednu rodinu, kde syn domácí úkoly nedělá, protože mu tatínek řekl, že v životě taky žádné úkoly nedostane. Buď bude pracovat a nebo nebude. Jeho věta: „Chceš mít víc peněz? Uč se. Stačí ti základ peněz? Neuč se“. Tak to je rada nad zlato.
Nakonec se učitelé diví, že děti na školních výletech nejí snídaně. A proč by je jedli, když nesnídají například celých deset let. Rodičům to je jedno, jak začínají den. A taky někdy nestíhají, protože nemají návyky brzkého vstávání a vstávají až ve čtvrt na osm. To je pak pěkný šupec, stihnout vše do třičtvrtě na osm.
Starého psa novým kouskům nenaučíš
Toto pořekadlo je pravdivé po všech směrech. Pokud je někdo na něco navyklý a nebo má svůj režim, těžko se předělává. Proto se od miminka učí děti různým režimům, návykům a zvyklostem. Dítě pak nemá potřebu vybočovat. A rozhodně dítě, co je od mala naučeno jíst vše, nemá potřebu vysírat.
Všimli jste si někdy, že děti ze sociálních normálních rodin (nemyslím ty, co jsou nepřizpůsobivé) jedí vše a nemají problém v životě se přizpůsobit? Možná z nich nebude nic velkého, ale budou naučení do života ke skromnosti v jídle a nárocích.
Životních stylů je dnes jak hub po dešti a myslím, že to není zas taková výhra. Z každé strany poslouchat, jak jejich styl je nejlepší a tamten zas nejhorší. Dříve byli děti vděčné za hračky ve školce, jídlo navíc a nebo ovoce, které bylo jen na Vánoce. Dnes je přemíra všeho a všichni nějak zapomněli, jak se má dítě vychovat. Dítě by především mělo být skromné, milé, nápomocné, ochotné atd.
Závěrem bych řekla, není to v dětech, je to v rodičích. Co je rodiče naučí, to budou dělat. Co nebudou sami jíst, to děti také ne.
Jaká matka, taková dcera.
Jaký otec, takový syn.
Tak se snažte, ať se za ty děti nemusíte stydět.
