Článek
„Je to neustálý boj, člověk se snaží pořád motivovat a přesvědčovat…,“ dodává. Je to neustálý boj, zní mi v hlavě… Není už na čase ten boj ukončit? Ten boj, který bere tuny energie? Nesytím si tak trochu, možná ze strachu, spíše svou vlastní potřebu? Nepřebírám odpovědnost za něco, za co jí ve skutečnosti nemám? A to mě žene do vyhoření…
Vzdělávání a výuku můžeme přirovnat ke švédskému stolu. Úkolem pedagoga je připravit ho co nejpestřejší, aby si na něm každý žák našel tu pochoutku (čti učivo), kterou má rád a těší se, až si ji zase jednou na tom horském letovisku dá. Já, když jedu na hotel a mám zaplacenou snídani, pořádně se nafutruju, jsou ale žáci, kteří si dají obyčejný jogurt s lupínky a párek s vajíčky do nich nenarvete, i kdybyste se rozkrájeli na nudličky. Nepochopím, párek je přece delikatesa, i tak to jako provozní hotelu většinou musíme respektovat, protože chceme, aby se hosté k nám vraceli. A že někteří žáci nesnídají vůbec? I to se může stát, zaplacenou snídani mají. Mým úkolem je vytvářet pestrý stůl, vyvážený co do sacharidů, tuků, vitamínů. Jestli si dítě ze stolu něco vezme nebo ne, je již jeho odpovědností. Jak říká jedna má kolegyně, a já s ní plně souhlasím, já sám nejsem odpovědný za motivaci dětí, ta je vždy vnitřní záležitostí, já jsem odpovědný právě za tu pestrost, kvalitu potravin, jejich nákup apod.
Máme jistě mnoho možností, můžeme žákům narvat do chřtánu ty luxusní vajíčka násilím, oni je nenápadně vyzvrací na pokoji do záchodu, a budou k nim mít do konce života odpor, nebo mohu nabízet jejich ochutnání, i vajíčka lze připravit na mnoho způsobů… Natvrdo, naměkko, omeleta, volské oko. Možná jim mohu sdělit, proč je žádoucí ta vajíčka jíst a co se stane, když je jíst nebudu. Možná se mohu zeptat, co byste chtěli příště jíst?
V přípravě švédského stolu je nutné nabídku neustále obměňovat, stereotyp tvoří nudu, znáte to, když jíte pořád dokola ty stejné věci? A co když mě šéf (stát) nutí na švédský stůl nachystat něco, co se mi jako kuchaři samotnému příčí?
S hosty ani žáky nemá smysl bojovat, pojďme jim vytvořit nabídku a nechme je samotné rozhodnout, zda ochutnají nebo budou celý život zarputile sedět u jogurtu a tvářit se u toho kysele. Možná je klíč v tom, přestat konečně bojovat. Nemusím vždy každého a všechno ve svém životě „někam“ (kam?) dotáhnout…
