Článek
Já s tou autorkou tak soucítím, ale mám to trošku jinak.
Své děti miluji stejně jako epicwoman, když spí jsou to zlatíčka. Jenže já mám ještě malé děti. Dvouletý ještě v noci budí slovy „mamiko nomi“ to je v češtině „maminko mlíčko“, starší se budí na toaletu a dceru občas přepadávají noční můry (podle mě to je jen touha jít do mé postele, ale budiž jsou to noční "můry").
Takže já ty děti mám i v noci. Řekla bych (troufnu si říct), tak 20 h/ 7 dní. Hmm, a to je fakt dost.
Můj den vypadá následovně:
ráno budíček v šest hodin, káva a k snídani (peču často) koláček. Potom v 6:50 budím děti. Vlastně jen toho nejstaršího, ostatní už mi jsou v závěsu od opuštění (mnou) postele.
Pohádka v TV běží a snídaně se nese. Nejstarší mi pomůže udělat svačinu, dcera omyje ovoce nebo zeleninu a hajdy do školy. Děti odchází v 7:25 a já odvezu synka do školky. Synek je v osm hodin ve školce a zůstává mi jen nejmladší. Co budeme dělat? Dnes je pondělí máme kroužek v mateřském centru, v úterý jdeme do mateřinky, kde jsem učitelkou. Jen na čtyři hodinky. Vojtík tam je semnou. Středa, čtvrtek máme volno ráno, pátek chodíme uklízet na hodinku. Pak uvaříme oběd (vařím denně s výjimkou úterý, to máme zbytky od pondělí). Po obídku klasická věta syna „mamiko nomi“ a jde se spinkat. Já mezitím poklidím, udělám, co je potřeba, a podle ročního období připravují věci (vánoce, velikonoce, halloween, dětské karnevaly, oslavy apod.)
S tolika dětmi toho je dost a nenudím se vůbec. Ve dvě hodiny přijdou děti ze školy. Dceru mi vodí nejstarší i domů. Pak se vzbudí nejmladší a začíná kolotoč kroužku cca od 15 hod.
Nejstarší syn chodí na karate pondělí, čtvrtek a pátek. Dcera chodí ve středu na tancování, ve čtvrtek na karate a v pátek na hasiče. Syn, malý čtyřletý, jen v pátek na hasiče. Nejmenší jen se mnou na rytmíček v pondělí. Všichni končí okolo páté až šesté. Doma se sejdeme před sedmou, protože musím ještě nakoupit. A v sedm začíná koupačka, večeře, povídání o celém dni, vyčistíme zoubky a pak okolo půl 9 postýlka a pohádka (čtená, nebo puštěná - střídáme). Pak okolo deváté většinou spí. No, a já mám čas na přítele, když není v práci zrovna v cizině. Pokud je, tak mám večery pro sebe, a to většinou usnu s dětmi. A v noci okolo půl noci to začíná. Druhá šichta, „nomi“ nebo „toaleta“.
Víkendy by člověk řekl, že budou klidnější. Když jsou závody, jako letos, od září až do prosince, každý víkend buď sobota, nebo neděle, tak jedeme tam. Pak je to na konci ledna až začátek června. Pokud je volno, jsou k snídani palačinky nebo lívance, co dělají děti. Nejvíc tedy dcera, ráda vaří. A pak vše doháníme, když jsou prázdniny, různá volna (sbírání kaštanů, hub, listí a šišek na věnce atd.).
Závěrem bych chtěla říct, že ač je to masakr, nevyměnila bych to za nic na světě. Vždyť už mě znáte, šťastná matka pluku.
Mnoho krásných dní s dětmi.
