Článek
Idealismus ve výchově neexistuje. Je to pravda. Každá matka snad ví, jak se má bavit se svými dětmi. Jak však všichni víme, vzory ve výchově mají fakt velkou roli.
Jenže pořád někde čtu, jak vychovávat dítě, jak s ním mluvit a jak se k němu chovat. Má to však význam? Temperament nezapřeme. Typ osobnosti také ne. Takže někdy rady, jak a co dělat, jsou zbytečné.
Ze své rodiny vím, že moje příbuzná měla dětství dost těžké. Nikdo se s ní nebavil, byla zanedbaná. Její matka byla alkoholička a víc, než svoji dceru měla radši muže. Otec s nimi nežil, ani se o ně nezajímal. Její dcera ji byla na obtíž. Nebylo lehké vyrůst v takové rodině v normální holku. Jenže, jak říkám, zázraky se dějí. Holka vyrostla, od matky se odstěhovala a začala žít svůj život. Našla si práci, přítele a po čase měla rodinu. Narodili se jí tři děti a lepší matku by nikdo neměl. Není sice dokonalá, taky dá „výchovnou“ a taky zakřičí, ale děti jsou vychované, slušné a dobré povahy.
Někdy spíše přemýšlím, že je tolik knih na téma výchova. Tolik knih na téma, jak mluvit s dětmi, aby se neranila jejich duše. Možná by měla existovat literatura, jak se bavit s dospělou osobou, puberťákem, nastávající maminkou, seniorem, s doktorem, s pacientem, s učitelkou, se žákem atd.
Mnoho lidí jsou svérázné povahy a s nimi se musí jednat svérázně. Také mají lidé dost křehké povahy, všechno je hned rozbrečí a musí papat antidepresiva, tak na ně musíme opatrně, aby se nám při rozhovoru nesesypal človíček, jako domeček z karet. Někdo je zase výbušné povahy a na ně také opatrně, jinak by taky se mohlo stát, že jednu schytáte.
Takže ideální výchova není, vždy záleží na typu osobnosti. Je to stejné, jako když jde dítě poprvé do školky. Máme například dvě matky, obě dvě připravují své dítě na příchod do školky. A co dítě to osobnost. Jedno dítě jde do školky a nebrečí, mamince zamává a všechno dopadne dobře. Druhé dítě, je stejně staré jako to první, přijde do školky a ač ho maminka ujišťuje, že pro něj přijde hned po obědě, dítě brečí, drží se maminky zuby, nehty. Dítě se předává učitelce ubrečené a někdy i s dost hlasitou scénou. Obě maminky jsou trpělivé a děti vychovávají ve stejném režimu a vidíte sami, ideální výchova není, protože se každé dítě zachová jinak.
Závěrem bych řekla, že není vždy vše o receptu na výchovu a o tom, co komu říkat či neříkat. Někdy je to prostě jen o tom, jaký typ to dítě a jaký má temperament. Já nakonec taky neměla ideální dětství a moje matka jistě knih měla dost, ale i tak mi chyběla láska a porozumění.
