Článek
Při čtení článku paní Zuzany jsem musela napsat článek. Nějak jsem z toho trošku smutná. A jelikož jsem matka a zakládám si na dobré rodině, ač nejsme dokonalá rodina dost mě tento příběh dostal do rozpoložení, že nevím koho mi je líto více. Jestli paní Zuzky nebo její rodiny nebo její dcery.
Píše tam o tom, jak byla na úplném dně, znásilněna, zmlácena, ale i na úplném vrcholu, skvělý manžel, peníze, bezstarostný život, má dokonce i dceru.
Víte, já nejsem dokonalá matka a nemám dokonalý život. Můj život je takový normální, pití alkoholu jsem holdovala asi nějak v mládí. Asi možná proto, že to tak dělali moji kamarádi. Kouřila jsem cigarety a občas potáhla i ze skleněnky. Nikdy nic z toho mě nechutnalo, nevím bylo to spíš proto, abych nějak zapadla. V osmnácti jsem si udělala řidičský průkaz a stala jsem se oficiálním řidičem na party a akce. Takže pro mě vysvobození, „nemusím pít a žádné drogy“ bylo to parádní. A nikdo si ničeho nevšiml, že jsem to vlastně takto chtěla. Také jsem v osmnácti začala darovat krev a tím jsem přestala i hulit. Po nějakém čase jsem přestala i kouřit. Chtěla jsem rodinu a to k sobě nepatří matka a cigareta. Tak jsem přemýšlela jak to omezit a nakonec jsem si řekla, co budu omezovat, já to prostě skončím s kouřením hned. A tak jsem ze dne na den přestala kouřit. Nebudu říkat, že jsem úžasná a že jsem to zvládla bez obtíží. Obtíže byli, ale miminko mi za to stálo. Po dětech bych se k tomu mohla vrátit nebo k alkoholu, jenže já nechtěla. Pocit, že mají matku co mele nesmysly, motá se, je z ní cítit alkohol, nemá správné reflexy a ani motoriku. A ještě k tomu třeba zvrací. To bych prostě nemohla, já vůči dětem.
Mě Zuzka přijde, jako velice smutná žena. Píše tam o dokonalé rodině, penězích, skvělém manželi, vlastně to co každá žena chce a ne vždy to má. A i toto ji nedokázalo udržet na zdravých nohou. O vše přišla, ale proč? Vím, že je alkoholismus nemoc, ale to opravdu nemá člověk tak silnou vůli? O co by člověk musel přijít, aby se vyléčil? Víte, já jako matka to vidím nejvíc v té dceři. Pokud dítě tomuhle přihlíží, jak se asi cítí? Její kamarádky a nebo i ona sama nechce nikoho domů vodit, pokud tam taková matka je. A jak se těžce vyrůstá s takovou nemocnou maminkou.
Trošku to mám i ze svého dětství, moje maminka pila, protože byla nemocná rakovinou. Neměla velkou naději se uzdravit a tak hledala útěchu v alkoholu. My jako děti jsme to cítili, že to není dobré. Avšak nás to moc nezajímalo do té doby, než mi maminka udělala scénu před mojí kamarádkou. Její maminka ji tenkrát zakázala semnou kamarádit. Ani nevíte, jak jsem moji maminku tenkrát nenáviděla. Byli jsme sice děti, ale dodnes to ve mě je. Pro mě rodina je na prvním místě a alkohol, drogy nám to prostě nesmí zničit. Já jsem abstinent již skoro 20 let. Našla jsem si víno bez alkoholu a pivo nealko. A k životu mě to stačí.
Okolo sebe nemám tolik lidí nemocných, co jsou závislí na alkoholu. Ale kdybych takového člověka potkala asi bych se ho zeptala stejně jako Zuzky: ten alkohol Vám chutná? Jaký pocit je se napít? Vadí Vám, jak vás rodina vidí? Je Vám líto, že v tom vyrůstá Vaše dítě? A jaké máte plány do budoucnosti?
Závěrem bych řekla, že jsem moc šťastná, že nepiji. Je mi líto lidí co pijí a nemohou se z toho dostat, avšak zázraky se dějí a i Zuzka píše, ač to není úplně napsáno, že je optimista a vše se srovná. Tak se to asi v jejím životě otáčí k lepšímu. A toto přeji všem co mají problém se závislostí, doufám že se ji jednou zbaví a budou opět šťastný. Zuzka bude nebo již je opět zdravá maminka své dcery. A hlavně šťastná dcera, že má skvělou maminku, co to dokázala porazit.
