Článek
Co je to? Chlapská úvaha? Tak teď napíšu tu ženskou úvahu.
Co se týká dětí a tatínků. Je velice těžké to takhle vidět, jako to viděl autor. Trošku bych řekla, že žití není jednoduché ani s tím mužem, který do nové rodiny přijde.
Žena nikdy nemůže vědět, jaký bude muž, s kterým čeká dítě. A tolik rozvodů je hlavně z důvodu toho, že dnes nemá nikdo zodpovědnost za své činy. Někdy se muž lekne a raději uteče, alimenty platí, o dítě však zájem nejeví. A pak se muž diví, že má žena více dětí s různými tatínky.
V minulosti se žena a muž vzali, pak měli první sex a nakonec děti. Dětí bylo klidně devět, ale měli vlastní rodiče. Nikdo nemusel řešit tyto situace, protože rozvod nebyl tak častý. Děti sice obstarávala žena, ale nechodila do práce. Doma si ji vážili, jak její muž, tak i děti, které se postupně přidávaly do běhu domácnosti.
Dnešní děti mají svého tátu, toho pravého. Jenže mnoho otců se k dětem nehlásí. Pak také spolu rodiče nekomunikují natolik, že jsou děti zdravé psychicky. Jelikož dokáže jeden z rodičů dětem udělat takovou paseku v hlavě, že někteří děti jsou na nové protějšky svých rodičů až extrémně vysazené a to se nedá moc ovlivnit. Matka nadává na novou tetu a obráceně. Když to bude říkat matka nebo otec o protějšku svého expartnera, tak je to přeci normální. Když to říká rodič je to přeci pravda. A tak se někdy takové zlé chování dá vysvětlit. A největší roli pak hraje fakt, že dnes maminky dělají za děti všechno. Kdyby je nechali a dali jim zodpovědnost za něco. Nechali je dělat nějaké domácí práce, protože jim to neublíží ba naopak. A ten počítač nebo celkově hry, stačilo by to nahradit společným večerem a deskovou hrou. Určitě by to vztahy v rodině upevnilo.
Nakonec hry a různé společné aktivity jsou nesmírně důležitou součástí rodiny. Nejen že to upevňuje vztahy, ale prohlubuje to komunikaci. Je škoda, aby život utekl a děti rostou moc rychle. Pak by toho člověk mohl litovat, že to neudělal tak, jak chtěl.
V případě matky toho princátka to je až přehnané a chápu autora, že to nevydržel. Je to na matce, co z něj vychová. Jednou taky bude mít třeba nevlastní děti a pak to uvidí, jak se choval on v dětství.
Také hraje roli žárlivost. Například je matka dlouho sama jen se synem a on si zvykne být ten chlap v domácnosti. To se pak těžko směřuje s faktem, že přišel jiný muž a zastoupí ho.
Za druhé je tu taky skupina dětí, kteří mají svého „strejdu“ nebo „tetu“ radši než vlastní rodiče. A taky někdy ten strejda pomůže víc, jak vlastní otec. Vše záleží na tom v jaké rodině jste.
Není to jen i ženě, ale i o muži.
Znám jednu rodinu, kde žena má čtyři děti. Dvě děti jsou z předchozího vztahu. Dvě děti má již s novým partnerem. Žijí spolu již pět let a dokud byli děti menší vše fungovalo, jak mělo. Jenže když první (nevlastní) dorostl do puberty, druhý (nevlastní) mělo již sedm let začalo to trošku habrovat. Puberťák samozřejmě dost často v hádkách. Víme všichni, že se tím musí projít a není to jednoduché. Jenže tam začala ta nenávist. Už to nebyl malý kluk. Byli spolu, tak byli jak dva kohouti na smetišti. K tomu samé výčitky a narážky a urážky. Strýc mu stále říkal: „to já když jsem byl malý“ nebo „to u nás v rodině bylo tak a tak“. Víte to se nedá poslouchat. A ta matka? Vždyť se snažila je usmířit, aby spolu měli stejné zájmy, aby si pomáhali. Stejně to nepomohlo. Bylo to velké zklamání z chlapíka, který byl úžasný a trpělivý se stal agresivní a nevrlý muž.
Není to jen v mužích, jen si strašně hrají na chudinky. Kolik můžu je doma a pomáhají? Starají se o děti, vaří večeři, čtou pohádky? Málo velmi malé procento mužů to tak mají. A v čem to je? Ve výchově. V devadesáti procentech mě bylo potvrzeno, že je k tomu maminka nevedla.
Co je k tomu vede se chovat zle k nevlastnímu synovi? Zda žárlivost na syna, nevím. Ty dvě děti co měli spolu byli již letos tříleté dvojčátka. Když byli miminka, maminka se strejdou /otcem měli i pravidelný sex. Jak začalo jedno dítě lést a druhé sedět, do toho ty starší školou povinné, začalo to být dost náročné. A matka byla unavená. Sex odložen.
V tom okamžiku měl otec a strýc v jednom pocit pátého kola u vozu. Toho co tam vlastně nemá co dělat, nikdo si ho nevšímá a nakonec matka místo večerních chvilek spí. Výčitky typu: „ty stále spíš a nesexuješ. Ty jsi jen s dětmi. Stále s nimi něco vyrábíš, lítáš všude okolo všech, jen na mě nemáš čas“.
No pánové to je realita. Žena není stroj a když muž není ze své rodiny naučen doma pomáhat ženě, tak nemůže očekávat komfort jako za svobodna bez dětí, kdy byl jen jeden pro druhého. Jakmile přijdou děti měli by si oba uvědomit, že na ty děti jsou dva. Ne jen žena. A je úplně jedno jestli je to vlastní nebo nevlastní dítě nebo děti.
Matka by taky jistě přivítala kus klidu a chvilky jen pro sebe. Žena však nemůže má ty děti. Muž ten se ani neotočí a už je pryč. Bez výčitek bez ničeho.
Čas od času si vzpomenu na hlášku mého kamaráda, který nikdy neměl vlastní děti, ale šest dětí vychoval.
„Otec není ten, který děti splodil, ale nýbrž ten, který je vychoval“
Dle mého názoru: pokud je muž sobec a chce partnerku a všechnu pozornost jen pro sebe, pak nezbývá než najít ženu, co má děti veliké nebo je bezdětná.
Pokud ve vztahu funguje jen jeden vždy se to odráží na vztahu celé rodiny. Není jednoduché žít s partnerem natož s dětmi a řídit celou rodinu.
Názor autora je z jeho zkušenosti a proto je takový jaký je. Avšak doporučovat jak hledat partnerku je jako doporučovat ženě ať hledá jen abstinenta bez cigaret a nebo ať si nic nezačíná s někým, co pracuje v továrně. Ne každá žena co má děti je špatná.
Musí se snažit oba a oba rodiče nebo partneři vychovávají. Co se týče nevlastních dětí, záleží jestli má dítě i druhého rodiče a jak se on staví k péči o dítě. Někdy je v tom zakopaný pes a přes to vlak nejede.
Mám okolo sebe dost rodin, které jsou rozvedené a každý má svůj protějšek a fungují skvěle. Někdy stačí jen držet a táhnout za jeden provaz.
„Moje a tvoje děti mlátí naše děti“
Dobrý příklad, jak by to člověk chtěl mít. Skvělý seriál jedna rodina. Jenže je to jen seriál a zázraky se dějí jen málo.
