Článek
Nepředstavitelné, jak musela dcera autorky trpět. Díky bohu, že už je na tom zřejmě líp. Moje zkušenost s pohotovostí? Taky moc pěkná story.
Syn, kterému je dvanáct, mi dokáže říct, co ho bolí a trápí. Přišel za mnou, že ho bolí v krku. Nejsem sice doktor, ale mám už čtyři děti, spoustu chorob se u nich vystřídalo, tak už něco poznám. Pracuji v mateřské školce a u dětí se to pořád dokola opakuje, takže už člověk pozná, co to bude za nemoc. Podle mě měl angínu. Měl čepy na mandlích, nemohl polykat a měl i teplotu.
Přijeli jsme na pohotovost, kde byl velmi milý doktor a sice nás vzal hned, ale odcházeli jsme zoufalejší, než když jsme šli dovnitř. Odpověď pana doktora, který ho prohlédl, byla dost z jiné dimenze.
„Má syn angínu, ale nedáme antibiotika, syn je mladý a poradí si s tím.“
„Ale pane doktore, to nejde, dejte mu antibiotika. Nemůže polykat.“
„Ale mladá paní, nedá se vše řešit antibiotiky. Přijďte při zhoršení, na shledanou.“
No a co s tím, toto bylo rozhodnutí lékaře, možná to byl primář, těžko říct. No každopádně se synovi neulevilo a druhý den jsme šly k nám do města na pohotovost, protože byl víkend a u nás ve městě je jen o víkendu. Diagnóza: angína s rozlehlými čepy. Samozřejmě, že dostal antibiotika a podle názvu dost silné.
Závěrem bych chtěla říct, že všechno, co lékaři dělají, tak mají pocit, že je správné. Jenže někdy špatná diagnóza může ohrozit na životě. Zaplať pánbůh, že u našich dětí máme možnost se bránit. To, co prožil můj syn a dcera autorky, bylo nehorázné, ale bohužel se tak děje dost často a k lidem ta úcta není už taková, jako bývalá za dob našich babiček.
