Článek
Je to skoro jako v té pohádce o koloběžce první. Je dnes těžké obléknout děti? No, já nevím, ale myslím si, že to je spíš o tom, jak na tom jsou s imunitou a hlavně s otužováním. Asi bych nikomu neradila: „Svlékněte své dítě a otužte ho.“ Vše musí být postupně. Ale jsou i děti nemocné se špatnou imunitou, pro ně tento článek není.
Moje babička byla velmi moudrá žena (tak jako všechny babičky) a pamatuji si na některá slova, co mi opakovala dokola.
Neměj odkrytá záda, až budeš starší, budeš mít problémy.
Chodíš na lehko, ofoukneš, a to pak budeš nešťastná.
V zimě si chraň hlavně hlavu a krk před studeným větrem.
Když máš teplo na nohy, pocitově ti zima nebude, když budeš mít studené nohy, nezahřeje tě ani pět bund.
Pamatuj, do pozdního podzimu choď oblékaná lehčeji, tělo si zvykne a na jaře choď teple oblečená, až opravdu povolí počasí, je to totiž zrádné a rychle se nastudíš.
Meze jsou ještě studené, z jara nesedej si na trávu, počkej si až do léta, pak tam klidně spi.
Jsou to sice jen věty, ale vcelku pravdivé. Držím se jich celý život. Když se mě narodily děti a přišla otázka oblékání, stále jsem se držela těchto pořekadel. Dítě jsem, když bylo malinké, oblékla do bodyčka, punčocháčů, a svetýrku. Pak podle počasí strčila buď do teplé kombinézy, nebo pak té slabší jaro/podzim např. softshell. Když děti rostly a přišla první školka, my chodili opravdu velmi lehce oblečené, tím, že jsme dost otužilí, nemám doma ani na jedno dítě tílko pod tričko, tričko s dlouhým rukávem ani punčocháče. Když už je opravdu zima, máme oteplené kalhoty a nebo kombinézy. Pod nimi jsou normálně oblečené a stačí to jen sundat. Na začátku zimy, většinou ten říjen, dám dětem do škol a školek rukavice, čepici a bundu teplou. Také teplé boty. Děti se sami rozhodnou, kdy si je vezmou. Když jim je zima, ať se oblečou. Když jim je však teplo, ať je nikdo nenutí do bund.
Moje zkušenost je, že můj syn, ten čtyřletý, se hodně potí, hlavně v létě. Paní učitelka ve školce ho pořád nutila nosit pyžamo. Matýsek ji říkal, že mu je teplo a chtěl pořád pít. Paní učitelka za mnou přišla s tím, že máme jít k lékaři, protože syn je jistě nemocný. „Není, paní učitelko, jen mu svlékněte to oblečení, může spát jen v trenýrkách? Pokud ano, budu ráda. Mám otužilé děti a prostě to respektujte.“ Paní učitelka to pochopila a je na Matýskovi, jak se oblékne. Třeba teď v říjnu už pyžamo měl. A jsem za to ráda, protože když jsem viděla venku děti v září a měli čepici a bundu, venku stále okolo 17 stupňů, bylo mi těch dětí líto. My až do nedávna jen v mikče.
Takže závěrem vše nechávám na dětech, jak jim je, nebo není zima. Říkám však, že my jsme otužilí a mám doma „studený odchov“.
Všem krásné dny a víc otužilých jedinců.
