Článek
„Hřešiti je lidské“, to je část přísloví, které popravdě má pro mě význam, že si v životě některé věci nenechám vzít. Bude to znít asi sobecky, ale víte, že žijeme jen jednou, že?
To není negativní reakce na článek, autor chtěl skoncovat s kávou a já mu to schvaluji. Ale pro mě by to byla sebevražda, přišla bych o nejhezčí chvíle svého života. Je to jen můj názor na vynechání kávy.
Na každého káva působí jinak. Asi ten, kdo ji pije celý den a neví kdy přestat, tak na něho blahodárné účinky asi působit nebudou. Pro mě, jakožto popíječe kávy cca dvakrát max třikrát denně do max 16 hodin, má káva optimální účinky. Rozhodně po vynechání kávy, například v těhotenství, mě bolela hlava. Asi potřeba kofeinu byla pro mě příznivější. Když jsem se ke kávě vrátila, rozhodně jen ke kvalitní. Espresso, lungo, capuchino nebo latté. Já pijí se smetanou a jedním cukrem (je to můj prohřešek, denní rituál, denní droga, moje potěšení).
V životě žijeme jen jednou, nejde dát game over a začít znovu. Trochu radosti a slasti na té naší životní pouti je potřeba a mě ke štěstí stačí.
V LÉTĚ: RÁNO VSTANU, PŘI RANNÍM ZPĚVU PTÁKŮ SEDĚT NA TERASE, POPÍJET KÁVU, UŽÍVAT SI KLID, PROTOŽE DĚTI JEŠTĚ SPÍ, NEJKRÁSNĚJŠÍ RÁNA CO ZNÁM.
V ZIMĚ: HOŘÍ KRB, SEDÍM NA GAUČI, POSLOUCHÁM HUDBU NEBO RÁDIO A POPÍJÍM KÁVU, BLÍŽÍ SE TŘETÍ HODINA ODPOLEDNÍ, UŽÍVÁM SI JEŠTĚ KLIDU, NEŽ POJEDU PRO DĚTI.
Závěrem, můj hřích a moji závislost nevynechám. Ač sama, ve dvou nebo s přáteli. Jsou to krásně strávené chvíle, které by měl každý člověk nalézt, ať s kávou nebo bez ní.
Jiné radosti jsou s dětmi a jiné s přáteli.
