Článek
Báječný článek o tom, jak je skvělé být narkomanem, dostanu zdarma stříkačku a jsem chudák, závislost je silnější, nedokáži přestat. Všichni mě litují a nakonec to skoro vypadá, že jsem se takto ocitl úplně nevědomky. Oni mě k tomu donutili.
Když ne drogy, tak alkohol. Tak dlouho mi nalévali, já nechtěl, až jsem do toho spadl. Není možné, že jsem prohrál tolik peněz, já přeci nehraju. A co třeba závislost na sexu, je to prý taky nemoc, na člověku to nepoznáte (pokud se neplazíte po zemi s žádostí o sex). Všechno to jsou slabosti lidí. Dnes je ke všemu tak rychlý přístup, že cigarety sežene i pětileté dítě. Nedávno jsem četla článek o dítěti, co bylo od dvou let závislým kuřákem. Asi taky nevědomky, všichni jsou chudáci.
Možná by bylo řešení: někde v roce 3090.
Proč preventivně lidem nerozdávat kondomy, rukavice, roušky a nebo rovnou povinnost před sexem či braní stejné stříkačky mezi narkomany výpis ze zdravotní dokumentace? Falešné peníze do automatů a lahve s vodkou bez alkoholu.
Jenže takoví lidé, hlavně ti co mají zdravotní problémy, jako jsou alkoholici nebo mnoho narkomanů, těch fakt závislých a nebo bezdomovců, co žijí na ulici, nemají zdravotní pojištění, nebo mají, ale nikam nepůjdou. Narkomanům na ulici dá sociální služba stříkačku, kondom ale ne. Vždyť HIV je mezi narkomany, podle autorky časté, tak proč tomu nepředejít. Dá se to přenést, jak stříkačkou, ale i sexem. „Stříkačku již máme svoji, ale kondom nemáme, nevadí, nějak to dopadne“. A dopadne to tak, že ta zdravá holka onemocní HIV od narkomana, na kterém to není vidět, nikdo by to nečekal, že? Samozřejmě to může být i obráceně. Co teď? Celý život v koncích s nálepkou HIV, žloutenkou nebo jiné choroby. Možná pak i závislosti na drogách ze zoufalství.
Nechci vypadat jako, že jsem zaujatá proti narkomanům, nemocným lidem s nevyléčitelnou nemocí nebo závislým lidem. Tak to není. Určitě to je těžké něco skončit, překonat. Já sama překonala v životě spoustu věcí, nikdy ne však s pomocí těchto látek, alkoholu nebo jen cigaret. Je mi těch lidí líto, ale můj názor je, že by měl přece každý vědět a znát:
Následky rizikového chování jsou definitivní a v některých případech až do konce života. Každý si za to může sám.
Pokud člověk nechce, tak to ovlivní jen svým úsilím a svojí vůlí a svým chováním.
Já se nikdy nedostala tak blízko k drogám, abych musela začít brát (protože jsem nikdy nechtěla), nikdy jsem neměla náhodný nechráněný styk (myslím hlavně s někým neznámým), nikdy jsem se nezdržovala u takových lidí (myslím, že jsem k tomu nikdy neměla potřebu, takové lidi mít okolo sebe).
Je to selhání člověka? Machrovina? Zajetí? Nevím, jak to nazvat, ale rozhodně to není normální.
Sociální služby na injekční stříkačky jsou fajn, rozrostla bych to možná o ty kondomy a nebo i tu zdravotní prohlídku a výpis z dokumentace. Vím, že to je extrémní názor, ale každý, i ten nejhloupější názor, se počítá, a to proto, že se do té situace dostane člověk, co je za své chování plně zodpovědný.
Zdravý člověk platí daně, aby to pak mohl stát zaplatit (samozřejmě z našich daní). Takže my pracujeme, vyděláme peníze na náš život a ještě na život jiných lidí, kterým pomáháme nevědomě s výměnou stříkaček.
Závěrem: každý by měl přemýšlet, jak vůbec nedovolit mít ze svého dítěte narkomana a pokud ano, hned to řešit, léčit. Pokud je to už dospělý, zkusit jako dobrý přítel, známý pomoct též.
Informacemi, letáky se sociální službou.
Samozřejmě se najdou i tací lidé, co jsou úplně v koncích a už jim není pomoci. Věřím však, že těch tolik není a ostatním lze pomoct, aniž bychom museli stále počítat nárůst nemocí spojené s drogami a jejich rizikovým chováním. A platit vyšší daně, protože stát nemá na pokrytí sociální pomoci svým občanům.
