Článek
Článek je smutný, ale není rozhodně ojedinělý. Bohužel šikana byla, je a bude. Co se změnily pravidla pro informovanost rodičů, tak bohužel dnes už nepomůže nic. Před několika lety pomohla facka a zákaz jít ven. Dnes se děti mlátit nesmí, tomu rozumím. Nerozumím však tomu, když je dítě drzé nebo odmlouvá, proč nedat výchovnou.
Děti jsou zlé, když k tomu dostanou prostor. Od malinka dítě učíme, jak se má chovat například v mateřském centru. „Půjčit hračky, nesmíš bouchat kamaráda, nestrkej do nikoho.“ A tak, kde se v těch dětech rodí ta nenávist, to zlo někoho šikanovat?
Podle mého názoru to je zaryté ve výchově a věnování se dětem. Pokud doma mlátíme děti hlava nehlava, budou to brát za normální a budou bouchat taky. Pokud jim vysvětlíme, už od mala, že se nikomu neubližuje, ani jim, tak si to prostě nedovolí.
Pokud mě dítě bouchne, vrátím mu to (samozřejmě ne silou). Pokud mě kousne, kousnu ho také. Není to špatné vědět, že to bolí a není to příjemné. Když mě pohladí vrátím mu to, aby dítě vědělo, že je to příjemné.
Všimli jste si někdy, že spolužáky šikanují zvláště třídní machýrci? A nebo třídní princezny? Když se podívám do jejich rodin, není se vlastně čemu divit. Rodiče jsou bohatí, nebo velmi pracovně vytížení. Vychovává je babička a nebo je pořád někdo hlídá. Bohužel děti neví, jak se zachovat. A ukázkou je, jak v tomto článku se píše, že se většina dětí přidala na stranu k učiteli. Je to prostě jen ze strachu. Je těžké bojovat proti dospělému člověku, a ještě k tomu, když je to učitel. Ten učitel, co tam je každý den a každý den může udělat peklo i jinému žákovi.
Z naší zkušenosti, v naší škole. Samozřejmě je GPDR, mnoho věcí se člověk nedozví obecně, a nakonec jen mezi čtyřmi očima. Těžké něco řešit. Dřív to bylo lepší, na třídních schůzkách se mluvilo před všemi rodiči o všech žácích. Nikdo nic nenamítal, když se něco řešilo, mluvilo se o tom a ve většině případů se rodiče s paní učitelkou na něčem dohodli. Dnes víte jen o svém dítěti a pokud někomu ubližuje, musíte za rodiči toho dítěte a tahat z nich informace, co se stalo a jak by to chtěli řešit. Samozřejmě bez paní učitelky. A to mě přijde horší než, když to vědí všichni a dítě má i pomyslnou ostudu. Ne nadarmo se říká, že rodič, když nechce, tak nic nevidí neslyší a nic neřekne. Takže to postupně vyšumí a dítě dál šikanuje spolužáky.
Závěrem bych řekla, není vždy dobře dělat, že se nic neděje. Rozhodně se musí řešit sebemenší maličkost. Dnes si do školy sice nemůžete nakráčet, kdy se vám zachce, ale rozhodně se nenechte odbýt a řešte šikanu hned i kdyby se mělo stát cokoliv. Šikanované dítě si to totiž bere do života. Ne vždy, to dokáže vstřebat, a nakonec by to mělo následky, jako u toho pána z článku.
