Článek
Čtrnáctiletý David se vždy řadil mezi ty úspěšnější žáky. Na rozdíl od ostatních dětí však bylo o jeho životní dráze rozhodnuto již ve chvíli, kdy vyhrál svou první celostátní klavírní soutěž. Rodiče ani vyučující proto v jeho případě netlačili na pilu a spokojili se se stabilními dvojkami. Jediný pedagog, se kterým si chlapec nepadl do noty, byl sebevědomý učitel fyziky, jehož pomyslná černá listina strašila ve snu i premianty.
Dveře do třídy se energicky rozletěly zrovna ve chvíli, kdy si chlapec obouval bačkoru. Všechny děti se rázem postavily do pozoru jako vojáci, nikdo si nedovolil ani zavrzat židlí. „Copak to tady máme? Někdo neskutečně drzý šplhá i přes přísný zákaz po žebřinách!“ Učitelův pisklavý hlas řízne do živého. Zoufalý David se pokouší slabě oponovat, ale není mu to nic platné. „Ty lžeš, na vlastní oči jsem tě viděl,“ přitvrzuje pedagog a se zákeřným úsměvem si chlapcovu bezmoc očividně užívá. Potom se teatrálně obrací ke třídě: „Žáci, kdo z vás může potvrdit, že zde přítomný lhář lezl po žebřinách?“ V šokovaném Davidovi by se krve nedořezal, neboť naprostá většina dětí se zvednutím ruky přidala na stranu zla. „No vidíš, kolik mám svědků. Pokud to bude potřeba, jistě tvou vinu potvrdí i v ředitelně.“ Senzacechtiví spolužáci horlivě přikyvují. Hlavně, že jsou na jedné lodi s tím silnějším.
„Já jsem nikde nelezl.“ „Náš virtuos nejenže porušuje školní řád, ale nejspíš i krade,“ jízlivě odvětí pedagog a s cukrem na rtech osloví snaživou Michaelu: „Ty určitě znáš to přísloví o lidech, kteří nemluví pravdu.“ Žákyně ochotně přispívá svou troškou do mlýna a zřetelně recituje: „Kdo lže, ten krade, do pekla se hrabe.“ „Tak je to správně,“ raduje se zvrácený učitel a žádá si Davidovu žákovskou knížku.
To, že chlapec dostal poznámku, nebylo z jeho pohledu to nejhorší. Daleko bolestněji ho zasáhl fakt, že jeho rádoby přátelé jsou zrádci, kteří ho nechali tyranovi napospas. Ani jeden ze spolužáků nenašel odvahu zastat se ho. Přestože Davidovi rodiče byli odhodláni situaci řešit, ředitelství se za svého dlouholetého zaměstnance postavilo. Proto byl talentovaný chlapec ve výsledku nucen přestoupit na jinou školu.
Mladý muž, jenž mi tento příběh vyprávěl, dodnes nikomu ze svých bývalých spolužáků neodpustil a tvrdošíjně se odmítá účastnit všech třídních srazů, na které je zván. Při navazování vztahů si udržuje odstup a trvá celé roky, než si někoho pustí k tělu. To vše kvůli dávné kolektivní velezradě.
