Článek
Dnes mi trošku přijde, že vše, co léta funguje, je najednou na obtíž. Chápu, že děti, co mají různé alergie, nemohou jíst v jídelně ze zdravotních důvodů. Jídelny nemají kapacitu ani finance na úpravu jídel. Školní jídelna je strašákem rozmazlených dětí, protože si vymýšlejí. Nechutná dětem jídlo ze školní jídelny? No tak, rodiče, ruku na srdce, není to trošku naše vina? Dávat dětem náhražky jídel (mekáč, čínské nudle, kfc), to by mi pak taky nechutnalo.
Dítě by mělo mít rozhodně jedno teplé jídlo denně. Stále se mluví o navýšení počtu nemocných dětí obezitou, cukrovkou apod. Neříkám, že je to vše o jídle, ale všichni známe heslo „jste to, co jíte“.
A ono to není daleko od pravdy. Pokud v rodině žijí zdravě, bez soli a dochucovadel, tak školní jídelna docela dobrý. Za třicet pět korun doma neuvaříme.
U nás ve městě je jedna školní jídelna. Tam to uvaří. Nakonec se to rozveze do ostatních škol. Výběr není špatný, chuťově dobrý. Chodí tam i senioři pro obědy.
Bohužel, náklady na jídlo jsou vysoké. Tím se kvalita dobrého nebo zdravějšího jídla posouvá. Nudle s mákem jsou jídlo laciné, losos s brambory už tolik ne.
Proč senioři chodí do jídelny pro obědy? Protože zažili skromnost a žádná dochucovadla nepoužívali. Dnes každý používá nějaké to maggi, masox nebo podravku. Jídlo chutná skvěle, jen játra a ledviny vám moc nepoděkují. Také si myslím, že za našich babiček nebyl tak dostupný sortiment jako dnes. Co vše se dá dnes sehnat, je až k neuvěření. A nakonec ta rychlá jídla, bistra, pizzerie. To je zlo, které všechny naučí nevážit si jídla.
MÁŠ HLAD? DEJ SI KOUSEK PIZZY. NEBO TAMHLE JSOU ČÍNSKÉ NUDLE A ZA ROHEM KEBAB.
Nač vařit, když je to tak jednoduché.
Moje děti chodí do školky. Je tam jídlo skoro stejné, jako ve školní jídelně. Nikdo z rodičů si děti taky nevyzvedává před obědem. Tady jsou děti ještě nezkažené výmysly (že jim to nechutná. Vlastně jim nic jiného nezbyde, než to sníst). Pak chodí také do školy. Navštěvují školní jídelnu a většinou mi řeknou „dnes to bylo dobré“. Nikdy jsem sice neslyšela, že by to bylo vynikající. Neslyšela jsem ani, že by to bylo úplně strašné. Doma vařím denně. Mohla bych říct, že budou jíst doma, ale já nechci. Stačí mi prázdniny a víkendy. Já za třicet pět korun neuvařím pro jednoho (polévku a hlavní jídlo). Jsem ráda, že tam chodí.
Syn na mě taky zkoušel, že chodí ze třídy jen čtyři kluci na oběd. Moje odpověď: „No a? Tak buď rád , že máš s kým chodit“.
Když slyším školní akademie, je to pro mě úsměvné. Vzpomínám si na svoji školní akademii. Byla jsem pyšná, že budu vystupovat. Menší děti se těší a chtějí se ukázat rodičům. Ty starší to mají skoro jako za trest. Setkala jsem se i s názorem: „To ještě existuje školní akademie? To je ztráta času tam chodit.“ Nechodíme tam pro sebe, ale pro naše milované děti. Podívat se na jejich vystoupení a radost v očích. Pokud jim to budeme podávat, že to je otrava a ztráta času, nebudou mít zájem o nic. A tak je to s jídlem. Budeme nabízet rychlovky a dochucovadla, nač pak jíst normální jídlo. Školní akademie, jako školní jídelna.
Závěrem bych řekla: nebudu otrokem svých dětí. Dětem někdy něco nechutná, to neznamená, že hned poběžím domů vařit dětičkám. A nakonec to známe i my dospělí, že nám taky něco nechutná.
