Článek
Je jednoduché říct o někom, že je špatným. A to se pozná takto jednoduše? Já myslím, že to tak jednoduché není. Být učitel je poslání, protože pracovat s dětmi není vůbec jednoduché. Prodavač je také zaměstnání, kde by neměl pracovat člověk, co nemá rád lidi. Nakonec v každém zaměstnání najdeme nějaký důvod, proč ho nemá vykonávat ten a nebo ten.
Nebylo by to hezké, kdyby jsme přišli do obchodu a tam nás vítala milá prodavačka, u které nakoupíme s úsměvem. Došli bychom na úřad, kde paní za přepážkou je usměvavá a ochotná? Nakonec ve škole by učitel měl respekt a úctu. Mluvil by doma o něm syn jako o Bohu? Bylo by to fakt fajn, ale ne všichni učitelé pracují s láskou k dětem a školství. Přijde mě, že mnoho učitelek (záměrně píšu učitelek, protože jsem se s tím setkala) si potrpí na nadřazenost svého povolání. Dokonce i film Učitelka byl trošku pravdivý, kdy zmiňovaná učitelka využívala profesi rodičů svých žáků ke svému prospěchu. Dnes se možná tak neděje, ale stále máme ve školství zapšklé staré učitelky, co mají tendenci si na žáky „zasedat“. U těchto učitelek bych musela šplhat vysoko, abych byla oblíbeným rodičem. Je pravda, že učitelek a učitelů, kterých si vážím a vidím jejich nestrannost a spravedlnost, je opravdu pomálu. Dnes si člověk vystuduje cokoliv dálkově. A pak to podle toho vypadá, že člověk co byl například v továrně vystuduje pedagogiku, bakaláře a jde učit. Nemusí se dřít dvanáct hodin v nepřetržitém provozu, má možná míň peněz, ale jak napsala autorka článku, má vidinu učitele za stolem s kafíčkem a drbárnou ve sborovně.
Bohužel, jak už jsem řekla, dnes se každý honí za penězi. A studovat dnes mohou všichni. Dá se vše zařídit. Lidé některých profesí, na které se vůbec nehodí, jsou pak neoblíbení. Ať je to učitel, lékař, úředník.
Stačí přijít na úřad, kde potřebuji napsat písemný test na řidičské oprávnění. Přijdu do pokladny, kde mám zaplatit poplatek a podepsat papír. Paní úřednice sotva pozdraví, div mě „nesežere“ pohledem. Takový člověk je jistě vystudovaný, ale empatie nikde. Tu bych si představila spíše jako bachařku, tam by se její „vražedný pohled“ dost hodil.
A nakonec spoustu nevyučených, se základním vzděláním, jiné národnosti pracují v oblasti obchodu (prodavač) a úklidu (uklízečka). Přitom to dříve bylo tak záslužné povolání. Dnes je prodavačka nebo uklízečka bohužel jako to nejhorší povolání.
Závěrem bych řekla, že nikdy nevím na kterého člověka narazím v různých odvětví. Vím však, že pokud moje děti bude učit učitelka, která to zaměstnání má i ráda, tak mám z půlky vyhráno. Pokud přijdu do obchodu a obslouží mě milá, ochotná a usměvavá prodavačka, budu mít lepší den. A nakonec jestli v restauraci potkám servírku, která je ochotná a milá, nechám ji i spropitné. Tak to prostě funguje. Je to o člověku, jeho povaze a typu člověka. Vše ostatní se dá korigovat a zahrát herecký výkon.
