Článek
K napsání tohoto článku mě inspiroval text od autora Jana Pražáka, který mě pochopitelně velice potěšil (a také pobavil) a za který mu jsem velmi vděčná. Je fajn vědět, že nám pořád (i po drzém stávkování) někteří lidé fandí a neházejí nás všechny do jednoho pytle. Natož, že přiznávají zásluhy i těm z nás, kteří se jim do paměti nezapsali úplně zlatým písmem. Nejvíce mě nicméně z celého textu zaujal poslední odstavec týkající se toho, že většina špatných učitelů v oboru dlouho nevydrží. Jde totiž o myšlenku, kterou mám v hlavě už delší dobu, ale zatím jsem se nedostala k tomu, abych ji ventilovala, byť s tímto tvrzením naprosto souhlasím a odpovídají mu i mé osobní pracovní zkušenosti. Zkrátka a dobře, špatný učitel rovná se bývalý učitel a i když tato rovnice určitě neplatí vždy a všude (především na středních školách, učilištích či vysokých školách se dá potkat ledasjaké individuum pyšnící se titulem „pedagog“), minimálně na tom prvním stupni, který mám nejvíce zmapovaný a o kterém bude v tomto článku řeč, s ní můžeme v klidu operovat.
Aby však nedošlo k nějakému omylu, nejprve je třeba si říct, co to ten „špatný učitel“ na prvním stupni podle mě vlastně je a jak vypadá. Ne, že by snad byl každý mizerný pedagog stejný a byl považován za špatného z totožných důvodů. To pochopitelně ne. Ta škála je nesmírně široká od příliš přísných a náročných učitelů až po ty chladné a neempatické, nebo naopak agresivní a výbušné, kteří by s malými dětmi už z principu pracovat neměli. Ti všichni můžou zanechat v žácích negativní vzpomínky (a nenaučit je skoro nic, nebo jen zlomek toho, co by bylo třeba) a můžou tak být svými aktuálními i bývalými svěřenci hodnoceni jako nekvalitní. Avšak jednu věc mají podle mě (skoro) všichni tito mizerní kantoři společnou. Jde o lidi (v drtivé většině ženy, protože těch chlapů zkrátka na prvním stupni moc nepotkáte), které jejich práce nebaví a dělají ji z nějakého jiného důvodu, než je touha pracovat s dětmi, ukazovat jim svět a předávat jim nové vědomosti.
A i když tyto důvody bývají opět dost rozmanité a silně individuální, troufám si říct, že ve většině případů hrají jednu z hlavních roli zkreslené představy, které velká část společnosti o učitelích má a které v posledních dnech opět krásně vylézají na povrch v nejrůznějších článcích a diskuzích o proběhlé stávce. Jednoduše řečeno, takový budoucí student pedagogiky s mozkem vymytým hejtry a samozvanými odbornými kritiky našeho školství k celé věci mnohdy přistupuje stylem: „Budu učitel, protože kdo nic neumí ten učí a peďák je prý nejjednodušší škola. Jo a taky budu brát 130% průměrného platu, budu v práci jen pár hodin a nádavkem ještě budu mít hromadu placeného volna o prázdninách. A vůbec, učit děcka, to je pohoda. Uvařím kafíčko, dám nohy na katedru, pokrafu s kolegy ve sborovně… A když mě bude nějaký mrňavý spratek štvát, tak ho vyhodím na chodbu, nebo mu napíšu poznámku. A na ty, co mi nesednou nejvíc, si budu moct zasednout a každý den si na nich chladit žáhu a honit ego. No neber to?“
Ano, vím, možná trochu přeháním, ale na druhou stranu vám většina kantorů působících na pedagogických fakultách potvrdí, že podobné názory k nim každoročně přivedou desítky těch budoucích „špatných učitelů“ a jen málokdy je v jejich silách jim tenhle zcestný názor rozmluvit. Ve jménu hesla „dokud neuvidím, neuvěřím“ studují dál a ročně se tak z bran pedagogických fakult (krom několika málo kvalitních budoucích učitelů) vypotácí hromada „mátoh“, které skutečného prvostupňového žáka viděly zblízka maximálně tak na praxi a které čeká tvrdá srážka s realitou. Chudáci… ne, že by si tu facku, kterou od života již brzy dostanou, nezasloužili, ale je mi jich tak trochu líto, protože jakmile (nejpozději tak třicet minut poté, co poprvé naostro překročí práh jakékoliv školy) zjistí, že se šeredně spletli a že ty dvanáctky ve fabrikách, kterými svého času nafrněně pohrdli, najednou nevypadají tak špatně, bývá už pozdě.
Život vstupné rozhodně nevrací a tak se z nich stanou právě ti „špatní učitelé“, kteří by nejraději byli někde jinde, než ve třídě za katedrou. Kdekoliv jinde! Hlavně aby tam nebyly uřvané, neposlušné, rozmazlené a nepozorné děti (které ostatní kolegové zvládají ztišit a něco naučit asi nějakým kouzlem, protože jim to ne a ne jít), protivní a sebestřední rodiče (se kterými je třeba jednat v rukavičkách, což pro jejich křehkou povahu fakt není), nároční ředitelé a rýpaví kolegové (kterým se pochopitelně nelíbí, že to mladej/mladá nezvládá a člověk je ani nemůže poslat do háje) a výplatnice s tak směšnou sumou, že to za ten každodenní horor fakt nestojí (těch 130% je sakra kde… aha tabulky). A to věčné volno díky krátké pracovní době a prázdninám? Ha, ha… Jen kvůli těm nekonečným přípravám na hodiny (které kvůli těm nepozorným zmetkům stejně nikdy nedopadnou tak, jak je v plánu) a nelidské kancelářské agendě (na co, sakra, tolik papírů, copak jsem sekretářka!) aby člověk vymáčknul z jednoho dne alespoň 25 hodin. Zvlášť, když ho to tak strašně nebaví, nejde mu to a hrozně ho to štve! Jak to ti kolegové dělají, že mají ještě energii se s těmi dětmi smát, chystat pro ně mimoškolní akce a aplikovat individuální přístup?
Jo, takhle nějak ti nebožáci přemýšlejí a právě tímto způsobem myšlení se „špatný“ učitel liší od toho „dobrého“, nebo alespoň přijatelného. A přesně kvůli tomu mají na prvním stupni tahle netáhla tak krátkou dobu expirace (a v naší zemi se tak neustále nedostává kvalitních mladých pedagogů, přestože věčně narvaných fakult pro ně máme tucty). Věřte mi, sama jsem už při své práci pár těchto nebožáků potkala a vydrželi maximálně tak rok, nebo v lepším případě dva. Pak utekli buď úplně do jiného odvětví, nebo to ještě zkusili na jedné, dvou jiných školách, aby zjistili, že jinde opravdu není tráva zelenější a nakonec tak stejně po anglicku zmizeli v propadlišti kantorských dějin. Teď sedí někde v kanclu nebo za kasou a jsou mnohem spokojenější. No… možná ne mnohem, ale alespoň už se o ně každý den nepokouší infarkt, protože věřte tomu, nebo ne, špatný pedagog to má na prvním stupni strašlivě těžké a ani kdyby dostal těch procent průměrného platu 500 a nádavkem šest měsíců prázdnin, moc by mu to nepomohlo.
Každý den, zas a znova musí dělat věci, které nechce a které ho nebaví, ničí a ubíjejí a do toho ještě řešit všeobecnou nevraživost, které se na něj dřív, nebo později snese. Kdo by tohle, sakra, vydržel?! Děti ho nemají rády, kolegové a vedení ho nemá rádo, rodiče ho nemají rádi… Nakonec už ani jeho přátelé, partner a rodinní příslušníci ho nemají rádi, protože je věčně zpruzený, vyčerpaný a vyhořelý a umí akorát tak nadávat na celý svět. Safra, to by musel být masochista, aby se v tom plácal až do důchodu! Jak by řekla moje babička, bič a pryč! Existuje přeci tolik jiných oborů, kde se dá s trochou snahy a rekvalifikace po peďáku uchytit a ještě si tam člověk vydělá daleko víc a bez nervů! Ve světle toho by na prvních stupních, krom těch dobrých a slušných učitelů, zůstával opravdu jen někdo úplně… ehm, duševně méněcenný, nebo naopak do morku kostí zlý a zvrácený, kdo by si vyloženě liboval v tom, že je pro všechny děti kolem postrach a může si na nich vybíjet svou frustraci.
A i když rozhodně netvrdím, že se takoví jedinci (ať už ti naivní hlupáčci, nebo naopak křiváci od přírody) tu a tam neobjeví, jsou dost vzácní na to, aby se dalo obecně tvrdit, že se moje teze plete a opravdu špatných učitelů je na prvním stupni v dlouhodobém horizontu víc, než zanedbatelné číslo. Zvlášť v dnešní době sociálních sítí, kde maminky a tatínkové řeší jako největší zvěrstvo pomalu i to, že se paní učitelka odvážila dát jejich děťátku horší známku, než dvakrát podtrženou jedničku. Jo, dříve to bylo jiné… tehdy byl „pan učitel“ někdo a „paní učitelce“ se všichni klaněli a dělali, co jí na očích viděli, ale dneska si při jednání s pedagogy nikdo servítky nebere. A zvlášť rodiče některých ehm, „moderně vychovávaných“ dětí jsou schopní se bez mrknutí oka změnit ve smečku vzteklých psů a roztrhat pověst jakéhokoliv učitele na cáry (ať už v reálu, nebo na na sociálních sítích).
A proto ještě jednou opakuji, že špatný učitel na prvním stupni, rovná se téměř vždy nešťastný učitel se zaječími úmysly, nebo už spíše rovnou bývalý učitel na rekvalifikačním kurzu. A představy, že můžete tuhle práci dlouhodobě nezvládat, záměrně flákat či přímo zneužívat k vlastnímu prospěchu a obohacení, jsou přinejmenším úsměvné. A pokud máte jiné zkušenosti, nebojte se ozvat a problém aktivně řešit s vedením konkrétní školy. Dost možná tím pomůžete i tomu dotyčnému pedagogovi, který díky vašim stížnostem konečně pochopí, že si fakt vybral špatně a je načase se přestat zbytečně trápit a jít jinam. Jemu se uleví, vím se uleví, dětem se uleví, nám kolegům se uleví… No nestojí to za to? Vždyť kdo z nás by někomu nechtěl zlepšit život, že?
