Článek
Je to pěkný článek o zastání dětí, aby se jim rodiče více věnovali. Ale více času na děti není s ním být pořád. Nakonec se všichni musí přizpůsobit době, ve které žijeme. I senioři se museli naučit s mobilem, a třeba i s počítačem, automatickou pračkou a moje babička nedávno přišla na tajemství myčky a už by neměnila. Já to vlastně chápu, že děti v dnešní době mají málo pozornosti. Jde to však změnit a všichni nemusí zůstávat doma a věnovat se, to by pak nepochopila moc moje lednička, moje účty, můj nájem apod.
Zajisté, že ne všichni dřou bídu s nouzí a jsou v práci 24/7. To by ani nešlo, že?
Jenže doba je opravdu jiná, nároková, uspěchaná. Matky dnes již na MD chodí do zaměstnání, aby měli více peněz do rozpočtu a co samoživitelé? Ty si myslím, že se musejí otáčet opravdu rychle. Samozřejmě nejsou všichni stejní, jsou i výjimky, co opravdu na vše (i své děti) kašlou. Jinak ostatní rodiče se i při práci a péči o dům, zahradu stihnou dětem věnovat. Někdy jsou doma otcové tak na ně taky nesmím zapomenout, že se věnují dětem a třeba u toho pracují na home office.
Není pravda, že rodiče přihlašují na kroužky své děti hlava nehlava (tedy ne nikdo z mého okolí). Počet kroužků si někdy volí děti sami, nemusí za to vždy rodič. Na rodičích pak je za ten měsíc zredukovat počet, popřípadě nechat jen na jednom, když to dítě nezvládá, jelikož by se mohlo stát, že nakonec nebudou chodit nikam a budou se poflakovat po městě nebo na vesnici. To mně přijde horší, když to dítě má mnoho nevyužitého času a nudí se. Nuda ho přiměje k činům a bohužel ne vždy jsou ty činy správné.
Dnes ta „jiná doba“ je hlavně v tom, že se lidé musí dost otáčet, aby zabezpečili rodinu. Dnes není moc jistot, jako bylo dřív. Poměry jsou taky někde jinde. A škola a školka dnes stojí měsíčně tolik peněz, že na to ani mateřská kolikrát nestačí. Pokud já mám dva školáky a jedno ve školce zaplatím 3000 ani nemrknu měsíčně a to nepočítám, co vše potřebují během roku za peníze. Na začátku školního roku bezmála 4000 Kč jen za sešity a učebnice do první a šesté třídy.
Každopádně tím chci říct, že i matky musí do práce a přeci jen se věnují dětem i tak. I když jsou unavené. Ona přemíra věnování taky dost škodí. A nakonec děti potřebují socializaci. Bez ostatních dětí to nejde. Musí být kolektiv.
Vedu u nás ve městě dětský kroužek, chodí mi tam dětičky od dvou do čtyř let. Poznám hned, které dítě je závislé na matce (urputně) a které si maminku hlídá, avšak spolupracuje, popřípadě si jen hraje. Každopádně si to pečující osoby dělají sami. Nenechají dítě samotné natož, aby samo řeklo co chce a nechce. To stále slyším „on nemluví, ona se stydí, on to nezvládne“. Horší příklady jsou „my nechodíme na nočník, my neskáčeme, aby jsme nespadli“ takže opravdu si to rodiče dělají sami a pak, když dítě začne odporovat a nebo otravovat „dáme tablet, mobil, cokoliv co nám pomůže si chvíli oddechnout“.
Představím vám dítě, které maminka nespustí z očí, vymyslí mu zábavu na celý den a celý den s ním je. Dítě vypadá spokojené, ale vlastně není. Ve spoustě věcech si samo neporadí a pak to vypadá následovně: „Počkej, já ti pomůžu, tohle ještě nezvládneš, to neumíš, udělám to sama, ať není bordel.“ To je pak rodič superman nebo spíš musí být, aby správně mohl zasáhnout a podat pomocnou ruku. Nepřetržitou ruku. A co ostatní členové rodiny? Muž, sourozenci? Chvilku to je úsměvné „jak se maminka věnuje svému dítěti“, ale po čase to je obtěžující, až frustrující. Matka zjišťuje, že dítě bez ní neudělá ani ránu a tak se pak schýlí k tomu tabletu nebo mobilu. Dítěti jsou přeci jen teprve dva roky, ale to nevadí bude mít maminka chvíli klid od dítěte, které si, ale naučila na závislost a úzkost. Nenechala nikdy dítě samotné si hrát a poprat se s tím vším. Vlastně nemohlo ani zkoušet něco samo. Ty děti jsou pak zakřiknuté, nemluví, a nebo naopak jsou rozmazlené a hodně zlobí.
Druhé dítě je s maminkou do třech let doma, pak nastoupí do školky. Po dobu tří let se maminka věnuje dopoledne dítěti (hrají si, povídají, tančí, zpívají atd). Okolo oběda, kdy maminka vaří popřípadě připravuje oběd si dítě hraje samo. Nikdo mu do toho nezasahuje a nakonec ani tu maminku za „zadkem“ nepotřebuje. Dítě ví, že rodič má chvilku pro sebe a pokud něco potřebuje přijde a řekne si. Ve dvou letech je už bez plen, protože zkouší ten nočník a umí první kotrmelec. Dítě si odpoledne pohraje ještě s tatínkem a popřípadě sourozenci. Ve třech letech zamává mamince z okna školky a spokojeně si užívá ve školce. Hrají doma společně hry a už i to malé dítě do toho zasvěcují, aby si zvyklo, že se svět netočí jen okolo něho. Také samozřejmě učíme trpělivosti, když řeknu za chvíli ano? Tak by mělo dítě opravdu chvíli počkat. Není to o tom, že by mělo málo lásky, kdykoliv má otevřenou náruč na pomazlení nebo na pochování.
Přemíra náklonnosti a i přemíra nezájmu je škodlivá pro každého jedince. I pro dospělého. Člověk ač to je dítě nebo senior potřebují vědět, že je někdo má rád, ale taky potřebují cítit, že jim nikdo nestojí za „zadkem“, protože jim věří, že to zvládnou sami.
Co se týká té doby, autorka má pravdu v tom, že máme spoustu vymožeností co naši předci neměli (automatická pračka, sušička, myčka aj.). Doba pokročila a proč ty lidi nemají pořád čas? Protože se prostě honí za penězi, aby uživili rodinu, měli vyšší post v práci, mohli letět na dovolenou a někdo je prostě jen workoholik. S těmi dětmi to je asi tak, dnešní doba přátelství je trošku smyšlená a přátelé mezi dětmi jsou ti co s vaším dítětem hrají Brawl stars nebo Fortnite. Ano je to tak, dnes už ta technologie je i mezi dětmi. Z deseti matek bude jen jedna, co nemá doma pro děti tablet nebo telefon a bohužel tyto děti jsou pak trošku out mezi ostatními. (mluvím tady například o dětech, co jim je deset let). Malé děti, pokud matka není na mobilu 24/7 tak snad ani takové technologie svým dětem nedávají. A pokud ano tak je to víceméně smutné a škoda dětem brát dětství.
Z mé zkušenosti syn (12) hraje s kamarády hry na Xboxu. Když se ve třídě zeptá jestli někdo půjde odpolko ven, přihlásí se jeden maximálně dva kluci a ostatní jdou hrát. Ale já nemohu změnit ostatní matky, aby své děti poslali ven, mohu změnit své dítě, aby šlo odpoledne ven a k večeru si chvíli zahrál. Zatím mi to funguje. Dcera (7), syn (4) a syn(2) tak ty maximálně pohádka na televizi a nebo písničky na YouTube. Hry a nebo tablet nemají a zatím jsem šťastná, že s tím ani neotravují. Moje děti umí říkanky, písničky, básničky a spoustu her, dobble, prší, člověče nezlob se.
Teď jistě vás napadá otázka: „Tady kecá o tom, jak je dokonalá, ale píše články a tak na to musí mít čas a ty děti strádají pozorností.“ Dokonalá nejsem a píšu to vždy, když děti ještě spí, nebo večer, než jdu spát a nebo během dne, kdy jsou děti ve školce a škole. Můj nejmladší syn je ještě doma, hlídám však jednoho chlapečka, a tak si spolu krásně hrají. Já si uvařím kafe a mám čas to napsat.
Život není jednoduchý a být matkou nebo otcem, možná i babičkou nebo dědou není jednoduché. A tolik z nás se chtějí moderní době přiblížit, ale zapomíná, že tím může i ublížit v podobě závislých dětí na moderních vymoženostech.
Závěrem bych řekla, že dítě není skříň se kterou budu šoupat sem a tam. Dítě se umí zabavit samo, ale občasné hraní, malování, tancování, zpěv s dětmi určitě ocení i vaše mysl, protože si odpočinete od běžných starostí a vrátíte se do svých fantazií, což je očista pro vaši duši.
