Článek
Velmi mě fascinuje, kolik lidí odsuzuje takové automatické události, jako jsou Vánoce a nebo různé dny státních svátků.
Názory typu: „Ježíš, už je zase svátek a zas mají zavřeno“ to už zase jsou Vánoce, Velikonoce? Někdy mně přijde, že lidé mluví jen pesimisticky. Měli by si to užívat.
To je přesně ta doba, například s tím cukrovím, kdy mě to vždycky pobaví. Potkám sousedku a ta říká:
„Jej to mám zase práce, dělat tolik druhů cukroví a udělat bramborový salát, přijedou mi děti na Štědrý den. Ten stromeček, až do třetího patra ho musím vytáhnout. Ještě nemám zabalené dárky, já se z toho zblázním, musím sehnat jmelí, to jsou zase Vánoce“.
Toto je absurdní situace, kdy si žena stěžuje, přitom to dělat nemusí. A takových „stěžovatelek“ znám. Když nechce, tak ať to nedělá. Když chce, tak proč si stěžuje a nadává? Setkala jsem se s mnoha názory na Vánoce. Někteří je nesnáší, jiní neslaví, další je přehnaně „žerou“. Jenže Vánoce a Vánoce.
Předně si člověk musí uvědomit, že Vánoce se v každé etapě života slaví jinak. Můj názor a moje zkušenost.
Když jsem byla malá, Vánoce jsem úplně milovala, protože přece nosil dárky Ježíšek, bylo to takové kouzelné a čarovné. Ta radost a nedočkavost. Bylo to báječné, ráda na to vzpomínám.
Dospěla jsem a Vánoce byli hezké, přítel, kamarádka, sestra nebo jen sousedka, se vždy snažili mi udělat něčím radost a já jim. Už ten Ježíšek nebyl tak kouzelný, bylo to jen, že to jsou Vánoce, volno a diskotéka. Lidé jsou na sebe hodní a je to příjemné si přát hezké svátky.
Přišli děti, a vše se vrátilo, jako kdyby mi bylo opět pět. Ježíška jsem sice dělala já, ale opět to je kouzelné a plno zapomenutých tradic bylo znovu oprášeno. A ta nedočkavost je zpět, teď hlavně z reakce dětí. Možná, že bych mohla říct, že to je ještě lepší než v mém dětství. Slavíme Advent, Barboru, Mikuláše, Štědrý den, Silvestr, Nový rok, Tři krále a pak i Valentýn a Velikonoce.
Až mi děti odrostou, možná ty Vánoce zevšední a ve dvou se budou slavit opět bez jakéhokoliv významu a upadnou opět i tradice, věřím však, že se znovu zrodí s nástupem vnoučat (s tím tedy trošku počítám a myslím si, že vychovávám děti tak, že semnou budou chtít trávit Vánoce i se svými rodinami). Prostě to tak, ale CHCI.
CHCI DĚLAT CUKROVÍ, CHCI BALIT DÁRKY, CHCI POSLOUCHAT DOKOLA VÁNOČNÍ CD. CHCI SHÁNĚT VĚCI A CHCI MÍT VÁNOČNÍ POHODU.
Zásadně si myslím, že něco odsuzovat je lidské, ale nechte si to pro sebe. Taky nikomu necpu, že miluju toto a tamto. Život je o tom se spoustu věcem během života přizpůsobit. Pokud nechci slavit Vánoce, tak je slavit nebudu. V dnešní době vymožeností si můžu pustit na Vánoce i filmy s jinou tématikou. A nebo nahrané DVD či internetový obsah podle svého vkusu. Pokud nechci v obchodech poslouchat vánoční písně, tak si vezmu sluchátka a poslouchám svoji hudbu. Všude, téměř všude se dá objednat vše z pohodlí domova. Bez hudby bez Vánoc. Pokud Vánoce slavíte z donucení, řekněte „NE“ a je to.
Pokud je slavíte rádi, tak si pořád nestěžujte, co vše musíte a nestíháte. Takhle jste to přeci chtěli.
Všem krásné přípravy už od října a mnoho spokojených rodin.
