Příběh jedné staré jedle bělokoré

Oním vlastivědným časopisem je tiskový orgán Severočeského exkurzního klubu, Mittheilungen des Nordböhmischen Excursions-Clubs. Tento spolek sídlil v České Lípě, ale jeho působení bylo mnohem širší - od oblasti kolem Ústí nad Labem na západě až po úpatí Jizerských hor na východě.

Časopis vycházel v letech 1879-1914 a právě ten nyní otevřeme.

Na jeho stránkách najdeme řadu zmínek o starých stromech (nejen) Lužických hor. Nás bude zajímat nejzápadnější vrch Lužických hor - Studenec severně od České Kamenice.

V roce 1965 byla na Studenci vyhlášena přírodní rezervace Studený vrch. Byla zřízena k ochraně původních listnatých a smíšených lesních porostů.

Wikipedie uvádí, že „druhová skladba nebyla člověkem výrazněji ovlivněna“, a dále pokračuje: „Vrchol se suťovými poli pokrývají řídké vzrostlé buky, v nižších polohách s přimíseným javorem klenem. Na vlhčích místech se vyskytuje také jasan, vzácněji pak jilm a javor mléč.“ Ve výčtu ale chybí jedle bělokorá.

Zatímco dnes na svazích Studence roste jen několik málo jedinců jedle bělokoré, ještě na přelomu 19. a 20. století tvořily podstatnou část místních lesů.

Jak nás zpravuje výše zmíněný časopis Severočeského exkurzního klubu z roku 1889: „Můžeme podotknout, že Studenec je již řadu let proslulý svými obřími jedlemi.“

Touto větou končí krátká zpráva o jedné z oněch „obřích jedlí“. 13. listopadu 1888 na ve vrcholové partii (nad 700 metry nad mořem, přičemž vrchol dosahuje 737 metrů) Studence v revíru Líska „spadla jedna jedle, která byla snad největší a nejstarší jedlí celých severních Čech.“ Tehdejší místní lesníci její stáří odhadli na 500 let, obvod kmene byl 4,75 a průměr 1,5 metru.

Té se ale věnovat nebudeme a podíváme se na „odcházení“ jedné její trochu mladší kolegyně.

Onou mladší kolegyní byla Knížecí jedle.

Právě tuto jedli předseda exkurzního spolku a vlastivědný badatel Amand Paudler označil za „tu nejproslulejší“. Dodal, že místní tuto jedli označovali prostě „Velká jedle“, ale knížecími lesníky (většina lesů na Studenci byla v majetku knížat Kinských) byla nazývána „Knížecí jedle“.

Její příběh začal na podzim roku 1477 (to bylo spočítáno přesně!). Ještě nebyla objevena Amerika, v Čechách vládl Vladislav Jagellonský, na Moravě Matyáš Korvín a na severozápadní svahu Studence z matečné staré jedle spadlo na zem semeno. Budoucí Knížecí jedle!

S jarem roku 1478 semeno vyklíčilo, rostlo a postupně se měnilo v obří strom. Ruka dřevorubce si ho nevšímala, a tak na počátku 19. století strom dosahoval již úctyhodné výšky. To až do roku 1812, kdy začal postupný konec tehdy 334letého stromu…

Začátek konce majestátního stromu přišel v roce 1812. Tehdy se nad krajinou zvedla vichřice, která Knížecí jedli zlomila špičku. Jedle sice stála dál, přestála řadu dalších bouří, třeba silný orkán v roce 1833, který zle zpustošil místní lesy, ale vrcholek stromu začal uhnívat.

Postupující hniloby si všimli lesníci Jeho Jasnosti knížete Kinského, a tak bylo rozhodnuto o jejím pokácení.

Osudný den pro Knížecí jedli nastal 27. srpna 1858.

Vybaveni pilami a sekerami přišli tehdy místní dřevorubci a dali se do práce. Kolik jich bylo a jak dlouho jim práce zabrala, se již nedovíme. Ale na konci této práce byl pokácený majestátní strom a pařez obřích rozměrů.

Nejdřív byly spočítány letokruhy: 380 let a rok „narození“ 1478.

Následovalo měření pařezu: ve výšce 10 cm byl obvod 7,9 metru, průměr 2,52 metru a výška (bez oné v roce 1812 uražené špičky) 50,25 metru.

Objem dřeva byl i pro zkušené lesníky ohromující: strom dal 47,38 plnometrů dřeva, větve 4 prostorové metry, následně vykopaný pařez dalších 2,5 prostorových metrů a kořeny dokonce 9,5 prostorových metrů.

Celkové stanoviště této jedné jediné jedle bylo 720 m2, což dává kružnici o poloměru 15 a průměru 30 metrů.

Pokácení a zpracování stromu přišlo knížecí pokladnu na 28,35 zlatých. To bylo dost: nádeník v našem kraji dostával za den práce něco přes 20 krejcarů. Přesně místní obyvatelé udávali 21,45 krejcaru, takže by to vyšlo přes 130 pracovních dní jednoho člověka (ovšem třeba počítat s tím, že do celkových nákladů byly započítány i práce na pile atd.).

Celý strom byl zpeněžen v celkové ceně 298,20 zlatých, takže čistý zisk knížecí pokladny udal pan lesmistr na 269,85 zlatých. To bylo více, než kolik činil celoroční plat místního učitele nebo obecního policisty v nedaleké České Kamenici.

A to byla tečka za 380letou existencí Knížecí jedle…

Mittheilungen des Nordböhmischen Excursions-Clubs, 1879, 1883, 1889, 1892.

Böhm. Leipaer Wochenblatt, 16. September 1858.

Wikipedie, heslo Studený vrch: https://cs.wikipedia.org/wiki/Studený_vrch_(přírodní_rezervace)