Článek
Znovuzvolený americký prezident Donald Trump působí dojmem, jako by se inspiroval výrokem Ludvíka XIV.: „Stát jsem já!“ Svými činy, vystupováním a vyjádřeními se pokouší na samé hraně americké ústavnosti dát všem najevo, že Amerika je nyní Donald Trump a že mu tedy byly vydány v plen na milost a nemilost nejen Spojené státy, ale v podstatě celý demokratický svět.
Trump je predátor i v politice
Trump tak v rámci své predátorské ideologie „Amerika first“ okázale namaluje svůj podpis prakticky přes celou šíři formátu A4 a např. z Mexického zálivu je ve mžiku pro něj a jeho stoupence Americký záliv. Prostě „Amerika first“. Kdo tento škrt psacím perem nechápe, má prostě smůlu. Minulý týden administrativa Bílého domu nevpustila na tiskovou konferenci zástupce agentury AP jenom kvůli tomu, že se tato agentura nadále drží světově uznávaného názvu Mexický záliv, přičemž tisková mluvčí její pracovníky označila za lháře, když tedy, sorry jako, nechtějí respektovat Trumpovy „pravdy“.
Mnohým zemím, státníkům a politikům, jakož i řadovým občanům se však při Trumpových predátorských požadavcích tvoří vrásky na čele a někteří politici se z toho i rozpláčou. Nejedná se pouze o cla. Trump totiž bez jakýchkoliv okolků vznesl nárok na území Panamského průplavu a Grónska a zároveň jedním dechem zpochybnil i samostatnost Kanady, že ta podle jeho imperátorských představ má být součástí USA. Následně nastolil návrh konečného řešení pro pásmo Gazy. Vystěhovat palestinské obyvatelstvo do okolních arabských zemí, přičemž správu pásma Gazy by převzaly Spojené státy a američtí byznysmeni by zde vybudovali rekreační rezorty, tj. podle zcela vážných Trumpových představ „Azurové pobřeží Blízkého Východu.“ Pravděpodobně za účasti společnosti jako Trump Organization. Nemusí pršet. Stačí, když by rezorty v Gaze přinesly dolarové přívaly.
Ať žije král Donald I.
Byť se současný americký prezident v souvislosti se zrušením mýtného v New Yorku opřel o tradiční frázi spojenou s nástupem nového francouzského krále: „Král je mrtev, ať žije král!“, když toto zrušení okomentoval slovy: „Ať žije král!“, což Bílý dům následně podepřel i zveřejněním Trumpova portrétu s královskou korunou na hlavě, jeho chování, jednání a činy spíše připomínají jiného imperátora, a to Gaia Julia Caesara. Je-li Donald Trump ultrapopulistou, právě Caesar byl jedním z prvních populistických politiků. Jestliže Caesarovi předchůdci z řad populárů (z latinského slova populares, tj. nakloněni lidu) usilovali o skutečné reformy, které by zajistily blahobyt nižším a středním vrstvám (plebejcům), Juliu Caesarovi pravděpodobně šlo zejména o jeho osobní prospěch a mocenské ambice, kdy jeho podpora chudých spoluobčanů mohla být v jeho případě pouhým prostředkem k dosažení samovlády.
Zejména pak ve vztahu k Donaldu Trumpovi nesmíme zapomenout, že Gaius Julius Caesar se narodil jako občan římské republiky, byť v té době stále častěji zmítané různými nepokoji a občanskými válkami, a zemřel jako občan římské republiky, byť v Římanům spíše vnucené roli doživotního diktátora. Avšak svými kroky sehrál zcela klíčovou roli v procesu zániku římské republiky a její transformace v císařství. Přitom běžně obcházel římské právní zvyklosti a pravidla a neštítil se ani brutálních útoků proti svým politickým oponentům. I vystupování Donalda Trumpa působí stále větším dojmem, jako by on se chtěl stát americkým doživotním imperátorem anebo v rámci amerického volebního systému alespoň zajistil vytvoření trumpistické dynastii na věčné časy.
Proč by populisté neslíbili voličům modré z nebe, když to voliči chtějí poslouchat
Donald Trump jakožto těžký kalibr mezi světovými populisty, dosáhl svého volebního úspěchu mj. i tím, že dokázal voličům předvést své stupidní taneční kreace, ale zejména pak jim předhodit různé populistické sliby. Tím např. získal i hlasy Američanů arabského původu, kteří si však nyní s ohledem na Trumpův návrh konečného řešení v pásmu Gazy rvou vlasy. Nelze vyloučit, že čím dále větší počet Trumpových voličů chápe, že slogan „America first!“ má reálnou podobu „America is me!“ a že jeho hlavnímu nositeli jde rovněž o jeho prospěch a mocenské ambice.
V souvislosti s chováním nejvýznamnějšího populisty působícího v ČR, tj. českým politikem slovenského původu Andrejem Babišem, velmi dobře víme, jak populističtí politici dokážou měnit své názory ze dne na den a někdy i z hodiny na hodinu. Ne jinak je tomu i Donalda Trumpa. Jeho některé kroky pak vyvolávají neskutečný chaos, když např. jeho administrativa vyhodila z práce 300 expertů na jaderné zbraně a teď je pracně shání nazpátek. Trump jako správný populista ví, že se musí obklopit jemu zcela oddanými lidmi. Takže vyhodil všechny prokurátory jmenované Bidenem a na ředě jsou nyní nepohodlní generálové. Tak postupoval v zájmu upevnění své moci i Caesar.
Exemplární příklad jeho populismu je spojen s ruskou agresí proti Ukrajině. V okamžiku, kdy Zelenskyj odmítl Trumpův diktát spočívající ve výhradním právu USA na těžbu vzácných kovů na Ukrajině, jej Trump zcela nestydatě označil za diktátora a Ukrajinu za viníka konfliktu. Pro celou Evropu by mělo být varováním, že dosavadní kroky americké administrativy, které by měly směřovat k ukončení války na Ukrajině, pozitivně vítá agresor, tj. putinovské Rusko. Prostě Trump si s Putinem jaksi notují. Jako by mělo v jejich imperiálních představách dojít k novému rozdělení sfér vlivů. Posledním americkým požadavkem týkajícího se války na Ukrajině je, aby země skupiny G7 jí neoznačovaly za ruskou agresi.
Čeká svět nové dělení sfér vlivů?
Přitom nezapomeňme, že kremelští vládci usilují, nejen o podmanění zemí bývalého sovětského bloku, ale že ruští propagandisté v rámci jejich představ obsažených v Pax Russia sní o tom, že hrdinná ruská vojska vítězně stanou v Berlíně, Paříži a Londýně a že se zastaví až Lisabonu, tj. na samé západní výspě evropského kontinentu. Vzhledem k tomu, že Trump přistupuje i k zajištění bezpečnosti pohledem byznysového predátora, mohla by se Česká republika dočkat v rámci případného nového dělení sfér vlivu i toho, že by mohl být vznesen i požadavek, abychom za možnost být v americké sféře vlivu, zaplatili zásobami lithia.
Nejedná se pouze o vyjádření Donalda Trumpa. Aktuálně nalili Evropanům čistého amerického vína Made in Trump nový ministr obrany USA Pete Hegseth a zejména pak nový americký viceprezident James David Vance. K jejich vystoupením toho bylo napsáno a řečeno hodně. Avšak v některých bodech mnichovský projev J. D. Vanceho vyvolával vzpomínky na úvodní slova ze čtvrté sloky Krylovy písně Veličenstvo Kat: „Na rohu ulice vrah o morálce káže…“, jelikož o amorálním chování Donalda Trumpa by šlo napsat hned několik románů a v budoucnu bude předmětem několika úspěšných filmových zpracování. Možná nějaký ten film dostane i Oscara.
Trumpova administrativa by si měla zamést před svým vlastním prahem
V souvislosti s voláním J.D. Vanceho, že Evropa ustupuje od základních hodnot a že je nutno respektovat občanské názory, přičemž za občany jsou jim a dalšími exponenty Trumpovy administrativy zejména považováni stoupenci pravicového extrémismu, je dobré seznámit se s vyjádřením bývalého poradce Nixonovy administrativy Johna Deana, tj. amerického občana, sděleným v souvislosti s útoky Donalda Trumpa na samou podstatu americké demokracie, které zejména spočívají v bezprecedentním zpochybňování výsledku prezidentských voleb v roce 2020. John Dean řekl: „Je to mnohem větší než Watergate. Je to zcela jiná dimenze. Dotýká se to samotných základů demokracie. Nixon sice zneužil některé pravomoci a překračoval je, když neměl, ale nebral si na paškál základy země.“
Především pak neodůvodněné zpochybňování výsledků prezidentských voleb z roku 2020 ve spojení s požadavky Donalda Trumpa coby tehdy dosluhujícího amerického prezidenta, aby státní úředníci „nalezli hlasy“, které by jeho volební prohru změnily na vítězství, představuje kromě bezprecedentního útoku na samou podstatu americké demokracie i zásadní nerespektování vůle amerických voličů. R.D. Vance v souvislosti s jeho licoměrnými výpady vůči evropským zemím by si měl uvědomit, že Trump a celá jeho administrativa by si měla nejdřív zamést před vlastním prahem.
Evropu čeká spoléhat se na sebe
Avšak J. D. Vance ve svém projevu na Mnichovské bezpečnostní konferenci nastolil řadu podnětů, o kterých Evropa musí nejen přemýšlet. Zejména pak ohledně zvýšení podílu Evropy na zajištění její obrany. V souvislosti s tím významný český ekonom Miroslav Singer provedl analýzu výdajů členských států NATO na obranu, kdy Evropa jako celek v zajištění své vlastní obrany svým způsobem dlouhodobě parazituje na amerických výdajích na zajištění obranyschopnosti. V roce 2024 se USA podílely na obranných výdajích NATO 66 %, přičemž však z pohledu HDP se USA podílí na celkovém výkonu uskupení ve výši 53 %.
Podle analýzy Miroslava Singera byly v roce 2024 významné rozdíly ve vynaložených obranných výdajů ve vztahu k HDP jednotlivých zemí. U těch evropských platí, že čím blíže k Rusku tím vynakládají ve vztahu k HDP vyšší náklady na obranu. Jestliže samotné USA vydaly v roce 2024 na obranu 3,4 % HDP, v případě Polska to činilo 4,1 %, Estonska 3,4 %, Lotyšska 3,2 % a Litvy pak 2,9 %. Naopak Španělsko, Lucembursko, Belgie a Slovinsko vynakládají pouze 1,3 % HDP, přičemž však je nutno vzít absolutní hodnotu HDP jednotlivých zemí. Česká republika vloni konečně dosáhla požadovaných 2 %, a to konkrétně 2,1 % HDP.
Evropani se tedy budou muset ve velmi krátké době spoléhat sami na sebe, přičemž jednotlivé země budou muset vynakládat více peněz na zabezpečení naší obrany.
