Článek
Poněkud stranou větší pozornosti zůstala jedna dobrá zpráva. Jan Benýšek se vrací na Ministerstvo spravedlnosti ČR na pozici ředitele insolvenčního odboru. Vybrala ho nezávislá komise, jejímž členem byl např. předseda Vrchního soudu Luboš Dörfl nebo exminixtr spravedlnosti z druhé Babišovy vlády Jan Kněžínek. Obdobně se obešla bez větší pozornosti veřejnosti ještě lepší zpráva. Antonín Stanislav coby mouřenín v kauze insolvenčního odboru na ministerstvu spravedlnosti rezignoval na funkci politického náměstka ministra Pavla Blažka.
Podivné hrátky na ministerstvu spravedlnosti byly v dobách hledání všemožných úspor prováděny za peníze daňových poplatníků.
V souvislosti s tím již nelze považovat za dobrou zprávu, že politická šaráda, v rámci které je Jan Benýšek po právu opět od 1. března 2024 staronovým ředitelem insolvenčního odboru ministerstva spravedlnosti, byla prováděna za peníze daňových poplatníků. Mj. se jedná o to, že již nějaké finanční náklady si vyžádalo samotné výběrové řízení, které vrátilo do funkce ředitele insolvenčního odboru Jana Benýška. Navíc staronový ředitel insolvenčního odboru byl z ministerstva odejit na základě účelově vykonstruovaných organizačních změn a příslušelo mu tedy několikaměsíční odstupné.
Zejména pak se jedná o to, že bývalý politický náměstek ministra Antonín Stanislav od ledna 2022 do svého odchodu na neplacené volno koncem roku 2023 pobíral nemalou mzdu, aby pravděpodobně vykonal jako politický náměstek ministra veřejnosti neznámé politické čachry. Tzn. na ministerstvu spravedlnosti byly v letech hledání všemožných úspor vynaloženy z peněz daňových poplatníků nemalé mzdové prostředky, a to pravděpodobně na nekalou činnost, přičemž existují důvodné pochybnosti, zda Antonín Stanislav vůbec odvedl požadovanou práci podle politického zadání ministra Blažka.
Spravedlnost to tedy neměla lehké ani na ministerstvu spravedlnosti.
Staronový ředitel insolvenčního odboru byl v roce 2016 přímým podřízeným Antonína Stanislava. Právě Jan Benýšek se tehdy podílel na rozkrytí zmanipulovaných zkoušek insolvenčních správců, na základě čehož Antonín Stanislav na ministerstvu spravedlnosti skončil. Následně Jan Benýšek již coby ředitel insolvenčního odboru nastavil opatření, na základě kterých by případné manipulace zkoušek nebyly jednoduché ani pro vysoce postavené zaměstnance ministerstva.
Veřejnost má mizivou šanci, aby dostala pravdivou odpověď, proč ministr Blažek přijal s ohledem na všechny okolnosti Antonína Stanislava v roce 2022 na ministerstvo jako svého druhého politického náměstka. Jelikož krátce po jeho nástupu mu ministr podřídil insolvenční odbor, vše působí dojmem, že v pozadí byly opětovné snahy ovládnout insolvenční byznys. V tomto snažení by bezesporu byl Jan Benýšek nechtěnou překážkou. Není tedy divu, že mu náměstek Stanislav doporučoval, aby na místo ředitele insolvenčního odboru „dobrovolně“ rezignoval, přičemž v jeho réžii proběhly v insolvenčním odboru v krátké době čtyři audity.
Nátlak náměstka Stanislava na Jana Benýška neuspěl. Tzn. náměstek Stanislav pravděpodobně nesplnil jeden ze svých politických úkolů. A tak musela za pomoci celé vlády nastoupit reorganizace organizační struktury ministerstva, aby byl Jan Benýšek odejit. Přitom byl v souvislosti se svým protikorupčním podnětem označen za lháře. Jeho nucený odchod však vzbudil nevoli jak mezi pracovníky ministerstva, tak i u odborné veřejnosti, jakož i zvýšenou mediální pozornost veřejnosti.
Za stavu, kdy ministr Blažek dostal od domovské ODS žlutou kartu, pravděpodobně zůstane utajeno, zda s ohledem na poněkud amorální a skandální charakter přístupu ministerstva a zejména pak náměstka Stanislava, neproběhlo mezi špičkami ODS zákulisní jednání, jak z nastalé, pro ODS nepříjemné šlamastyky vybruslit, aby Pavel Blažek nemusel dostat červenou kartu. V každém případě je vysoce pozitivní, že Jan Benýšek se coby odborně zdatný pracovník s vysokým morálním kreditem vrátil na svoji pozici.
Nechoď Vašku s pány na led, pán se sklouzne a sedlák si nohu zláme.
V našem případě se nabízí následující úprava epigramu Karla Havlíčka Borovského: „Nechoď Tondo s pány na led, Blažek uklouzne a Tonda se dočista poláme.“ Dnes již bývalý politický náměstek ministra spravedlnosti Antonín Stanislav i svou rezignaci zdůvodnil mediálním tlakem. Přitom jaksi opomněl, že námět pro mediální články a tlaky vytvářel on sám osobně svým chováním a vystupováním. Novináři tak k popisu jeho kauzy pouze kladli slova na papír, což je podstata jejich práce.
Poté, co byl Antonín Stanislav odklizen na neplacené několikaměsíční volno, jeho rezignace byla logickým vyústěním nekalé šarády na ministerstvu spravedlnosti. Ostudný odchod Antonína Stanislava z politické scény začal jeho hanebným útěkem před novinářkami záchodovým okénkem Městského úřadu ve Rtyni v Podkrkonoší. Před tím již po zásahu hejtmana Červíčka skončil na postu ředitele krajského domu pro seniory ve Tmavém Dolu.
Antonínu Stanislavovi tak nezbude než se poohlédnout po nové práci. Navíc stále čelí protikorupčnímu podnětu. Jeho kauza však u veřejnosti nevyvolá emoce, že dopadl jak ti sedláci u Chlumce. Shodou okolností nevolnické povstání v roce 1775 mělo své počátky na rychtě ve Rtyni v Podkrkonoší, kde se pod vedením místního rychtáře Antonína Nývlta scházelo selské guberno.
Dobro zvítězilo a zlo bylo potrestáno, i když pouze částečně, a tak se i na ministerstvo spravedlnosti vrátila spravedlnost.
Dobro tedy zvítězilo a Jan Benýšek je na ministerstvu staronovým ředitelem insolvenčního odboru. Zlo se v případě bývalého politického náměstka Antonína Stanislava potrestalo jaksi samo. Pouze ministr Pavel Blažek ze všeho vyvázl bez červené karty. A přitom na mnohé působí jako don Pablo. Ale možná i proto ze všeho vyvázl. Snad i on pochopil, že zákony se vztahují na všechny.
Otázkou tedy zůstává, zda nekalá šaráda na ministerstvu spravedlnosti bude v přehledu politických afér a skandálu vedena jako Blažkova či jako Stanislavova aféra. Spíše lze očekávat druhou možnost, jelikož Pavel Blažek je někdy až po uši namočen v jiných kauzách. Ale v podstatě je to prašť jako uhoď, jelikož insolvenční šaráda bude přičtena na vrub ODS. Jak Pavel Blažek, tak i Antonín Stanislav jsou jejími členy. A tak si členové Občas Demokratické Strany budou moci unisono zpívat: „Padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina.“
