Článek
Na poněkud nelichotivou pozici třetího nejtlustšího evropského národa jsme se dopracovali tím, že 28 % českých občanů je obézní. Výchozí otázkou tedy je, co skutečně spadá do kategorie obezity. V souvislosti s touto úvahou jsem si vypočítal aktuální BMI index a dospěl jsem k hodnotě 25,56 charakterizované jako mírná nadváha. Jestliže jsem před 15 lety v důsledku pracovní zátěže (při vzdálenosti pracoviště 70 km jsem byl již před šestou v práci a domů jsem se dostal až večer, kdy po večeři jsem si pustil televizi, u které jsem po krátké době usnul) dospěl s váhou 91 kg do stavu, že jsem se začal považovat za obézního se všemi průvodními jevy (rostoucí panděro, zvýšený krevní tlak, bolesti kloubů), pak modelovým zpětným výpočtem jsem však dospěl k hodnotě BMI indexu 28,72, tj. lehká nadváha a nikoliv obezita.
Z učených lékařských tabulek jsem vyčetl, že jako obezita se posuzuje stav pro BMI index větší než 30,0 (30,0 – 34,9 první stupeň obezity, 35,0 – 39,9 druhý stupeň obezity a nad 40,0 třetí stupeň obezity). Výpočtem jsem pak zjistil, abych se mohl považovat za obézního, musel bych vážit 95 kg (BMI 30,0) a obezity třetího stupně bych dosáhl při váze 127 kg. Brr a fuj, při této představě. Jaksi již zapomenu, že před mnoha lety jsem v dobách své největší běžecké slávy měl BMI index 18,9 s nulovými hodnotami tuku v podkožní vrstvě a ve věku 70 let se pokusím srazit svůj BMI index pod 25,0. A začnu s tím hned, nebudu ani čekat na nový rok.
Jestliže však na ulicích či ve vlaku dlouhodobě potkávám čím dále více tlustých lidí, a to až do tělesných proporcí, kdy např. obvod jednoho stehna mladé slečny se zhruba rovná obvodu mého pasu, jsem skálopevně přesvědčen, že jsme jako český národ za poslední desetiletí velmi ztloustli. Je tedy otázkou času, kdy se někteří nadměrně obézní Češi pokusí využít svého stavu a svých proporcí a začnou se zcela vážně věnovat zápasu sumo.
Podhoubím obezity je i sociálně – ekonomická situace
Právě z tohoto důvodu je v úvodu zmíněn ministr Stanjura se svým přístupem: „Chudým a potřebným brát a bohatým dávat!“ Z údajů zveřejněných Českým statistickým úřadem (ČSÚ) vyplývá, že průměrná mzda se ve třetím čtvrtletí letošního roku zvýšila na 42 658 Kč. Avšak dvě třetiny zaměstnanců si o výplatě ve výši průměrné mzdy mohou nechat zdát. Medián, tj. střední hodnota mezd rovněž vzrostl na 37 492 Kč, přičemž zveřejněné údaje opakovaně ukázaly na přetrvávání v nerovnoprávném postavení mužů (mzdový medián 40 153 Kč) a žen (medián 34 705 Kč, tj. o 14,5 % méně).
I přes mzdový nárůst o 7,1 % se však reálná mzda opět snížila, byť tempo jejího poklesu zpomalilo na 0,8 %. Podstatné tedy je, že reálná mzda v ČR klesla již osmé čtvrtletí v řadě.
Podle jiných údajů ČSÚ v roce 2022 poklesla v České republice roční spotřeba potravin o 39 kg na 739 kg, tj. o zhruba 4 %. Důvodem je i v tomto případě právě pokles reálných výdělků. Obecně by se dalo říci, že pokles spotřeby potravin by mohl přispět ke snížení obezity. Při strukturálním pohledu na pokles spotřeby potravin však dospějeme k opačnému výsledku. Došlo totiž k poklesu spotřeby u těchto komodit: mléko a mléčné výrobky, maso, vejce, tuky, brambory, jakož i ovoce a zelenina. Avšak spotřeba narostla u pečiva, rýže, luštěnin a piva.
V případě piva si my starší vzpomeneme na pojem „pivní mozol“ coby symbolu obezity způsobené nadměrným pitím piva. V neprospěch obezity pak zejména hovoří porovnání vývoje u zásadních potravin, a to poklesu spotřeby ovoce a zeleniny, jakož i brambor, a naopak zvýšená spotřeba pečiva. Je totiž nanejvýš pravděpodobné, že pokles reálných mezd vedl u řady občanů ke zvýšení míry zasycení zvýšenou spotřebou pečiva. A zvýšená spotřeba pečiva a omezení zeleniny a ovoce je ve svých důsledcích reálná cesta k obezitě.
Nárůst procentuálního zastoupení obézních Čechů nelze pouze svést na genetické vlohy či metabolické problémy.
Byť se odborníci obezitu českého národa snaží takto vysvětlit, proti hovoří nárůst procentuálního zastoupení spoluobčanů spadajících do kategorie obezity. Svádět růst obezity na genetiku by bylo možno jedině za předpokladu, že by byla k dispozici spolehlivá data prokazující i proporcionální nárůst počtů dětí rozených obézními ženami oproti ženám s normálními proporcemi.
Nárůst obezity určitě ovlivňují psychické problémy
U mladých slečen s boky jako rychtářova almara a obvodem jednoho stehna přesahujícímu hodnotu 60 až 80 cm se může jednat o protipól anorexie. Psychická příčina v obou případech bude stejná, a to nedostatek zdravého sebevědomí podpořené zkreslenými představami o vlastním těle. Což v případě anorexie může mít kořeny v dívčích hrách s panenkami Barbie.
Na vzniku obezity se mohou podílet i různé stresové situace. Jednak to mohou být dopady poklesu reálných příjmů (jak zase vyjdeme či spíše nevyjdeme do příští výplaty, za co letos pořídíme dětem vánoce apod.). Ale stres můžou vyvolat i studijní výsledky ve škole, obzvláště pak, pokud rodiče mají vyšší ambice ohledně známek svých dětí. Stresovou zátěž pak můžeme kompenzovat i nadměrným přejídáním. Pokud na to člověk má, může se tak dít i cukrárně, ale své ohledně obezity vykoná, když k eliminaci stresu budeme do sebe cpát jeden suchý rohlík za druhým.
Za nárůstem obezity bezesporu stojí nedostatek pohybu
Okolo roku 1900 byl podíl fyzické práce zhruba 90 % a pouze 10 % práce vykonávaly stroje. Nelze pochybovat, že v současné době je tento poměr minimálně obrácený. Pouze jeden příklad. Za mého dětství pošťáci chodili po svém obvodu pěšky s těžkými brašnami plnými novin (prakticky každá rodina odebírala jedny noviny), dopisy (tehdy si lidi ještě posílali dopisy), ale i penězi. Dnes pošťáci jezdí s podstatně menší zátěží auty.
V našem dětství před 60 lety nebyly počítače a televizi mělo pouze pár lidí. Prakticky každý den jsme na plácku „mastili“ fotbálek. Občas jsme s partou vyrazili do okolních lesů a krajiny na několikakilometrové průzkumné pochody. Třeba se zaměřením, jaké ovoce se v našem okolí, kde urodilo. Nebylo pro nás problém jít se pěšky vykoupat na vzdálenost 3 až 5 km. Osobně si myslím, že jsme měli podstatně více přirozeného pohybu.
Nebudu popisovat současný stav. Každý jej do detailu zná ze své rodiny či svého okolí. Bezesporu lze vnímat nárůst pohodlnosti až lenosti, jakož i nekonečné vysedávání před počítači. Tzn., že ne vše lze skutečně svést na genetiku. Takže již závěrem, osobně si vážím každého, kdo si jde pravidelně zaběhat nebo kdo pravidelně sedne na kolo a snaží se tak něco učinit pro své zdraví.
Teletext ČT, 1. 12. 2023, str. 123
Teletext ČT, 4. 12. 2023, str. 129
