Článek
Očekávaný rámec finanční rozmařilosti Babišovy vlády dostal svoji zlověstnou podobu. Vláda v pondělí 26. ledna schválila návrh rozpočtu na letošní rok se zcela nezodpovědným schodkem ve výši 310 miliard korun. Pravděpodobný vývoj české ekonomiky v příštích letech velice trefně vystihl ve svém komentáři Pavel Jégl, když v souvislosti s rozhazovačným rozpočtem Babišovy vlády vzpomenul starší vtip z legendárného filmu Sedm statečných, kdy chlápek padá z desátého patra a v každém patře ho slyší říkat „zatím dobrý“.
Pokud si v souvislosti s tímto vtipem vzpomeneme na základy fyziky, konkrétně Newtonův gravitační zákon, měli bychom si umět představit, že rychlost, se kterou se onen chlápek, prozatím v poklidu opakující „zatím dobrý“, blíží k nárazu na tvrdou zem, se patro od patra zvyšuje v důsledku gravitačního zrychlení. V každém případě je pro onoho chlápka pád na tvrdou zem neodvratný.
Rozmařilé rozhazování současné vlády zaplatí naše děti a vnoučata a zajisté se nám za ně „poděkují“
Jelikož rozmařilé nakládání s veřejnými financemi Babišovy vlády nebude alespoň v prvních letech spojeno s tvrdým, a hlavně bolestivým nárazem do dluhové zdi, může si dnešní koalice vytvořená na bázi populismu a extrémismu ještě nějaký ten rok spokojeně notovat „zatím dobrý“. A to za účasti i strany Motoristé sobě včetně jejího ekonomického experta Vladimíra Pikory. Tato rádoby pravicová strana totiž při sestavování současné vlády vehementně prosazovala snižování schodků až k nule, avšak 26. ledna zvedla ruku pro další nárůst nezodpovědného zadlužování.
Jestliže se situace onoho chlápka patro od patra zhoršovala v důsledku gravitačního zrychlení, potom stav české ekonomiky bude rok od roku zhoršovat rostoucí nárůst splátek státního dluhu. Loni, tj. v posledním roce Fialovy vlády padlo na vrub dluhové služby 98 miliard. Tj. dvakrát víc než před covidem, což připomíná, že na splátkách státního dluhu se významně podílela i předchozí Babišova vláda s historicky nejvyššími schodky. Pro letošní rok si Babišova vláda vyčlenila na správu státního dluhu 110 miliard a v roce 2028 již má jít na dluhovou službu téměř 140 miliard.
V souvislosti s tím Národní rozpočtová rada připomíná, že průměrné zadlužení zemí EU se v letech 2020 až 2024 snížilo o 8,8 procenta, kdežto v České republice naopak vzrostlo o 6,4 procenta. Přitom nic nenasvědčuje tomu, a to prvotně včetně návrhu rozpočtu Babišovy vlády pro rok 2026, že by mělo dojít k žádoucímu zlepšení vývoje našeho zadlužení. Prostě opět jdeme proti proudu. Česko totiž své dluhy bohužel neumořuje, ale staré dluhy splácí novými dluhopisy.
Jelikož Andrej Babiš dlouhodobě hlásá, že chce řídit stát jako firmu, měl by velice dobře vědět, že úvěry na splátku úroků předchozích úvěrů vedou ke konci jakékoliv firmy. Pokud se však vrátíme do občanské polohy, potom řada spoluobčanů možno již pochopila, že různé půjčky rychlých peněz na splátku starých dluhů je z dluhové pasti nevyvedly, ale naopak přispěly k tomu, že se zařadili mezi bezdomovce nebo sociálně vyloučené občany. Konečnému řešení se v obou případech říká bankrot.
S očekávaným nárůstem státního dluhu je významné, že investoři za půjčku korunovému Česku přitom požadují vyšší úrok než za půjčku politicky nestabilnímu, ale eurovému Slovensku nebo předluženým státům eurozóny, jakými jsou Francie či Řecko. To je a nadále bezesporu bude daň za to, že se k přijetí eura točíme zády. Od tohoto roku platí společná evropská měna i v Bulharsku, kde přechod na euro nebyl technicky složitý, jelikož bulharské leva bylo pevně svázáno s eurem v kurzu 2 leva za euro.
Růst státního dluhu bezesporu povede k tomu, že si česká vláda bude v následném období pravděpodobně půjčovat další peníze ještě za vyšší úrok než dosud, což u nás zákonitě povede ke zdražení peněž s přímými negativními dopady na dlouhodobé úvěry, jako jsou pro občany hypotéky a pro firmy investiční půjčky. Zejména pak zdražování peněz a nárůst dalšího zadlužení dopadne na budoucí generace, tj. naše děti a vnoučata.
Naše vnoučata budou platit naše dluhy s těžkými úroky i díky většině voličů z řad důchodců
Jelikož jsem stejný ročník jako Andrej Babiš, spadám ve volebních přehledech do kategorie 65+. Pro tuto věkovou kategorii, jakož i pro kategorii 75+ je bohužel příznačné, že tvoří jádro Babišových voličů, kdy v kategorii 65+ dalo hlas hnutí ANO 2011 celkem 54 % voličů a v kategorii 75+ pak 56 %. Kdežto na opačném konci věkového spektra Andrej Babiš již takovou podporu voličů neměl: kategorie 18 – 24 let pouze 14 % voličů; kategorie 25+ pak 19 % a kategorie 35+ jenom 24 %.
Důležité pro nás penzisty je, že významná část zejména pak našich vnoučat nedosáhla při loňských volbách ještě věku 18 let a nemohla tedy ve volbách uplatnit svůj hlas. Zejména pak bychom měli, my důchodci, vzít na vědomí, že naše dluhy budou tedy platit i naše vnoučata a děti, které v roce 2025 ještě neměly volební právo a prakticky nemohly žádným způsobem ovlivnit, v jaké výši budou platit námi vytvořené dluhy. Resp. jaké dluhy budou platit i další mladí voliči, kteří většinově nevolili rozhazovačné hnutí ANO. Osobně to považuji za značně nefér vůči našim vnoučatům a dětem.
Nelze vyloučit, že na naše děti a vnoučata v budoucnu případně výrazně dopadne další nárůst zadlužování vyvolaný rozpočty pro další roky vlády Andreje Babiše
Velmi špatnou zprávou pro daňové poplatníky je, že velká „žranice“ letos teprve začíná, a to v zájmu naplnění populistických slibů hnutí ANO 2011, jakož i poněkud nereálné Babišovy vize, že z Česka vytvoří nejlepší místo na celé planetě. Zejména pak pro naše děti a vnoučata by mělo být varováním, že existuje zcela reálné riziko, že Babišova vláda tedy schválí obdobně rozhazovačné rozpočty i na roky 2027 až 2029.
To, že současná vláda ve svém programovém prohlášení ujišťuje, že deficit veřejných financí bude snižovat, aby v delším horizontu stát hospodařil s vyrovnaným nebo přebytkovým rozpočtem, nemusí vůbec nic znamenat. Pokud pomineme, že časový údaj opírající se o delší horizont je zcela neurčitý, potom nezapomeňme, že samotný Andrej Babiš po volbách mj. veřejně tvrdil, že jeho vláda dodrží rozpočtový rámec stanovený pro rok 2026 vládou Petra Fialy, tzn., že nezmění schodek rozpočtu, a že zároveň dodrží pravidla rozpočtové odpovědnosti. Sliby chyby, ale skutek utek.
Pokud se kromě naplňování populistických slibů vrátíme k Babišově nerealistické vizi o nejlepším místě na planetě, je naprosto trestuhodné snažit se pokusit tímto zapsat do českých učebnic za pomoci dalšího růstu státního dluhu, který zaplatí budoucí generace. Navíc nezapomeňme, že Babišova vláda činí kroky směřující kroky proti budování nejlepšího místa na Zemi, a to na prvním místě prostřednictvím snížení daní. Vše něco stojí. Prosperita a blahobyt není zadarmo, přičemž ve skandinávských zemí včetně Dánska vychází z významně vyšší daňové zátěže.
Navíc za stavu, kdy možnosti české ekonomiky jsou jaksi vyčerpány, a můžeme tak uvažovat se zhruba dvouprocentním nárůstem HDP, k rychlejšímu růstu naší ekonomiky mohl významně přispět podíl na budoucí rekonstrukci Ukrajiny. Jestliže jsme do loňského roku v tomto směru patřili mezi premianty, proti případnému rozvoji naší prosperity stojí i protiukrajinská opatření současné vlády na základě, kterých existuje riziko, že na nás zbydou drobky. Navíc současná ekonomika je v současné době bez ukrajinských pracovníků již prakticky nemyslitelná.
Schodkový rozpočet Babišovy vlády nerespektuje zákonný rámec stanovený zákonem o rozpočtové odpovědnosti
Jestliže zákon o rozpočtové odpovědnosti by měl chránit příští generace před nadměrnými dluhy, zcela nezodpovědné je, že návrh rozpočtu se schodkem 310 miliard při zohledněním výjimek v rozpočtu Fialovy vlády překračuje zákonný rámec o zhruba 70 miliard. Zcela liché, jsou argumenty, že Babišova vláda připravuje v rámci tohoto regulačního zákona rozpočtové rozvolnění a změkčení podmínek. Mimo mísu jsou i pokusy zdůvodnit, že se zákon o rozpočtové odpovědnosti schodkového rozpočtu Babišovy vlády vlastně netýká.
Vláda Andreje Babiše tedy rozpočtem na rok 2026 s deficitem ve výši 310 miliard zahájila kroky k tomu, aby nezodpovědně zadlužila generace našich dětí a vnoučat. Prostě po nás potopa.
