Článek
Přestože jsem měl do svých šedesáti let Českou republiku značně zcestovalou, před deseti léty mě poněkud zaskočil název obce Třebívlice. Dodnes si však marně lámu hlavu, jak název této obce vlastně vznikl. Po několika návštěvách alespoň vím, proč se část obce jmenuje Granátka. Stejně je mi známo, proč místní vinařství produkující specifická vína pro fajnšmekry, má název Johann W.
Legendární píseň Rybitví z dílny skupiny Yo Yo Band, ve které se mj. zpívá: „Pičín, Kozomín, Řitka, skvěle složená kytka…“, dokladuje pestrost názvů českých obcí. Jestliže drtivá většina obyvatelé těchto obcí je na tu svou hrdá, potom obyvatelé jiných obcí neunesli tíhu zlomyslného posměchu přespolních, a tak tu dnes máme obec Malá Lípa místo původního Sračkova, obec Mrákov místo původního Mrdákova. A tak bychom mohli pokračovat např. přes zaniklou osadu Hovnov nedaleko Přimdy.
Čeština je svým způsobem krásná a přináší, co se týče názvů obcí, občas nějaké překvapení. Před mnoha lety, když jsem byl jako vedoucí na letním táboře, mě zaskočil název obce Mrchojedy. A zhruba před deseti lety, když jsme při cestě na Šumavu poblíž Plzně poněkud zabloudili, byl jsem fascinován názvem obce Oplot. Natolik, že než jsme touto malou obcí čítající zhruba tři sta obyvatel projeli autem, byly na světě tyto verše: „Ve vesnici Oplot, opřel frajer holku o plot, pak se choval jako skot, tedy jako býk, když s ní na zem smýk…“, předposlední verš je jaksi nepublikovatelný a takto impulsivně vzniklá říkanka končí slovy: „… tam ve vesnici Oplot.“
Každý má nějakou úchylku a mě se to někdy stane, že určitý impuls mi nastartuje v hlavě veršování. Jednou při cestě vlakem z Hradce do Pardubic tímto místopisným impulsem byl neskonalý údiv slovenských studentů jedoucích na Vánoce domů nad názvem stanice Čeperka. Než jsme dojeli do další zastávky, byly z toho tyto verše: „Ve stanici Čeperka, výpravčí je čiperka, nestačí mu jedna mamina, hned s pěti devět dětí má, po výplatě samé sakramenty, musí platit alimenty.“
Vraťme se však k obci Třebívlice nacházející se na území Českého středohoří s typickými kužely dávných sopek. I když povědomí o této obci je rozšířeno díky specifickým druhům vína produkovaných v místním vinařství Johann W a zejména pak díky koncertům či jiným vystoupením pořádaných v areálu vinařství, jakož i případně zásluhou jízdy vlakem po Švestkové dráze, ve značně širokém okolí, je pravděpodobné, že většina obyvatel České republiky se s názvem této obce dosud nesetkala.
Kromě již zmíněné Granátky, která je však součástí střediskové obce Třebívlice, tuto obec tvoří následující místní části: Blešno, Dřemčice, Dřevce, Leská, Skalice, Staré, Šepetely. Byť páteřní potok Žejdlík pramení u místní části Dřevce asi 200 m za hranicí katastru obce Třebívlice, jeho horní tok protíná území většiny osad spadajících pod tuto obec. Aby to měl návštěvník složitější, v případě potoka Žejdlík se lze setkat se synonymy, a to v nejhornější části s názvem Granátka a následně za kopcem Kuzov (415 m n.m.) i s názvem Kuzovský potok.
Pokud pomineme bývalou hospodu v místní části Granátka, potom název Granátka je zde používán ještě ve třetím případě, coby označení území okolo Žejdlíku jihozápadně pod vrchem Kuzov, kdy na mapách najdeme název Lokalita Granátka. Vysvětlení opakovaného používání tohoto názvu je prozaické. Mj. na území Třebívlic se hojně vyskytují české granáty. Centrem jejich rozšíření směrem k Třebívlicím, ale i ke Chrášťanům, Dřemčicím a Podsedici je vrch Linhorka neboli Granátová hora (392 m n.m.) mezi osadami Leská a Staré. Kdo má dobrý zrak, o surový český granát zde může zakopnout na cestě nebo na čerstvě zoraném poli, obzvláště pak po dešti. Jistotou je však vyrazit s jemným kuchyňským sítem nebo mělkou miskou a lopatičkou či vojenským rýčem k potoku Žejdlík v Lokalitě Granátka a zde si nějaké pravé české granáty narýžovat.
Spojnici na území obce Třebívlice netvoří pouze potok Žejdlík, ale i Ulričina stezka vedoucí z centra obce po červené turistické cestě kolem vinařství Johann W až do místní části Leská, odtud pak dále po žluté turistické cestě pod Granátovou horou (Linhorkou) přes osadu Staré k Lokalitě Granátka až do Dřemčic, odkud se Ulričina stezka vrací po modré turistické cestě zpět do centra obce Třebívlice. Celý okruh Ulričiny stezky měří 5,5 km.
Tímto se dostáváme k osobě Ulriky von Levetzow. Možná si někdo vzpomene, že při probírání evropské literatury na základní či spíše střední škole byla v souvislosti s německým básníkem Johannem Wolfgangem Goethem (1739 – 1832) zmíněna Ulrika von Levetzow coby básníkova poslední láska. K vzájemné náklonosti mezi stárnoucím básníkem a sedmnáctiletou Ulrikou došlo při jejich setkání v Mariánských Lázních v roce 1821, kdy Goethemu bylo již 72 let. Setkali se pak ještě v letech 1822 a 1823 a Johann Wolfgang Goethe jí dokonce požádal o ruku. Ulrika ho však prostřednictvím své matky odmítla. Některé prameny uvádějí, že to bylo právě na popud Ulričiny matky. V každém případě nenaplněnou láskou zklamaný Goethe přestal do Čech jezdit.
Goethe následně vyjádřil své zklamání v básni „Mariánskolázeňská elegie.“ Tím, že Ulrika von Levetzow inspirovala básníka k vytvoření této rozsáhlé básně mající za hlavní motiv rozpor mezi láskou dávající člověku vyšší smysl života a rozloučením, jež od naplnění lásky člověka vzdaluje, jedná se bezesporu o její stěžejní odkaz, neboť tím se Ulrika stala světoznámou. Pravdou je, že baronka Ulrika von Levetzow žijící od roku 1824 na třebívlickém zámku se nikdy nevdala a zemřela zde v požehnaném věku 95 let v roce 1899. Pro nás budoucí generace je škoda, že Ulrika před svou smrtí nechala Goethovy dopisy spálit.
Dalším významným odkazem Ulriky von Levetzow byl dar části rodinných šperků ozdobených třebívlickými českými granáty českému muzeu v nedaleké Třebenici. Zde lze v Muzeu českých granátů spatřit repliky těchto šperků. Jedinečné originály šperků jsou v současné době umístěny v expozici věnované Ulrice von Levetzow v mosteckém oblastním muzeu, kam se dostaly po prodeji třebívlického panství nedalekému Mostu. Kromě toho malou expozici o Ulrice von Levetzow lze spatřit včetně vzpomínky na J. W. Goethe v bývalém zahradnickém domku pod třebívlickým zámkem, ve kterém je v současnosti umístěna základní škola.
Nelze ani pominout, že baronka Ulrika von Levetzow stála u zrodu Národního muzea. Podporovala však nejen Národní muzeum, ale spolu se svou sestrou Berthou založila pro české dívky přádelní školu a byla i u vzniku prvního útulku pro bezdomovce v Praze, který podporovala i finančně. Významnou mecenáškou byla i ve svých Třebívlicích. Zde finančně podporovala místní kostel svatého Václava a zaplatila opravu kaple svatého Jana Nepomuckého v Dřemčicích. To vše jsou rovněž odkazy Ulriky von Levetzow, i když pro mnohé dosud poněkud utajené.
Přes Ulriku von Levetzow se dostáváme k původu názvu místního vinařství Johan W. Jestliže vinařství považuje za svou patronku právě Ulriku von Levetzow, rozluštění je nasnadě. Název Johan W je vytvořen jako pocta velkému německému básníkovi a je tedy odvozen od jeho jména Johan Wolfgang Goethe. Jak již bylo zmíněno, v areálu vinařství jsou pořádány koncerty. Diváky ze širokého okolí ještě letos mj. čeká koncert Davida Kollera, skupin Čechomor, MIG 21 a Horkýže Slíže. Občas se zde hraje i divadlo. Naposledy to bylo představení Muž mojí ženy. Někdy dojde i na zábavu, kterou náročnější diváci považují za pokleslou. Jako vystoupení pořadu Partička nebo talkshow 7 pádů Honzy Dědka. Ale proti gustu, žádný dišputát.
Vinařství dále nabízí ubytování ve svém penzionu, jakož i komentované ochutnávky produkovaných vín včetně předvedení technologie výroby. Samozřejmě zde lze i tato vína zakoupit. My si každoročně odvezeme z Třebívlic minimálně šest lahví vína s vinětou Johann W.
Tímto byly objasněny veškeré záhady spojené s obcí Třebívlice. Nezbývá než dokončit její vlastní popis. Jako typická středisková má vše, co by ve střediskové obci mělo být. Školu, poštu, ordinace několika lékařů, několik zastávek autobusů včetně pravidelného spojení do Lovosic se třemi supermarkety a připravovaným čtvrtým. Jak již bylo zmíněno, přes obec vede Švestková dráha z Litoměřic, přes Lovosice až do Mostu. Dále jsou zde dva obchody se smíšeným zbožím a dvě hospody, přičemž se lze osvěžit i na místním koupališti, kde se neplatí vstupné, a navíc právě zde je jedna z místních hospod. Další vyžití nabízí Ranč pod Skálou. Při vyjížďkách na kole člověk musí počítat, že se kopcům jaksi nevyhne. Např. při cestě do nedalekých Koštic se prakticky jede 8 km z kopce, ale nazpátek převýšení zhruba 150 m člověk zase musí vyšlápnout.
V bezprostředním okolí se nachází na kopci Hrádek zřícenina hradu Oltářík, ze kterého je výhled do širokého okolí. Sem se lze dostat přímo z Třebívlic po modré značce nebo zájemce může vyjet do obce Děkovka a odtud to je na Oltářík, coby kamenem dohodil. Nedaleko je i zřícenina hradu Hazmburk, kde se platí vstupné 140 Kč a pod hradem lze v obci Klapý navštívit inspirující levandulovou zahradu Anette. Nedaleko je i městečko Třebenice, nad kterým se tyčí zřícenina hradu Košťál. Blízko je i zámek v Libochovicích. Návštěvu obce lze spojit i pěší túrou přes několik hradů do Lovosic. Dostupná je i Milešovka. Poněkud dál jsou Louny, Žatec a Most. Do Mostu je možno dojet i vlakem, tzn. včetně jízdního kola a zde lze jednak navštívit jezero Most, hrad Hněvín a Oblastní muzeum s již zmíněnou expozicí o Ulrice von Levetzow. Nedaleko Mostu se pak nachází barokní perla Krušných hor – zámek Jezeří.
Prostě pro mnohé dosud utajená obec Třebívlice při řešení zásadní otázky KUDY Z NUDY, tj. např. kam vzít děti na výlet, nabízí celou řadu zajímavých možností a vyžití. Nechte se tedy inspirovat tímto článkem a možná si domu přivezete i nějaké nefalšované české granáty.
