Článek
Naopak roste nevraživost vůči ukrajinským běžencům, ale i těm, kteří vytrvávají v podpoře bojující Ukrajiny, a to i ze strany českých politiků. Navíc aktuálně se 60 % spoluobčanů kloní k tomu, že válka na Ukrajině by měla skončit i za cenu významných územních ústupků ze strany bránící se Ukrajiny. Ukončení obrany ukrajinského území nespravedlivým mírem by sice nastolilo stav zdánlivého klidu, avšak klidu před bouří. Tato bouře by totiž za několik let s velkou pravděpodobností mohla mít podobu globálního konfliktu. Konfliktu spojeného i s riziky, že ruské tanky, označené písmenem Z a s posádkami zelených mužíčků by mohly jezdit po Václavském náměstí, pokud by Evropa nebyla schopna se účinně bránit, resp. pokud by v okolních zemích, ale i u nás vládli prokremelští kolaboranti, a to i pomoci již několik let vedené ruské hybridní dezinformační války a podpory proruské páté kolony.
Na putinovské Rusko totiž stále větší mírou dopadají sankce, byť se mu je pomocí různých překupníků prozatím daří úspěšně obcházet. Avšak kremelským vládcům a generálům dochází zbraně a bojeschopní vojáci, a navíc ruská ekonomika se silně kymácí. A právě tedy zejména Rusko potřebuje si potřebuje odpočinout od své týdenní „speciální bojové operace“, která se jaksi protáhla již na tři roky. Odpočinout, aby mohlo vyzbrojit a vycvičit novou, plně bojeschopnou armádu. Ta by podle představ ruských propagandistů měla obsadit nejen území celé Ukrajiny a pobaltské země, ale i k naplnění ruských imperiálních představ prakticky celou Evropu včetně Berlína, Paříže a Londýna.
Prezident Petr Pavel 23. 2. 2025 ve svém projevu na Staroměstském náměstí jednoznačně konstatoval, že jediným agresorem v ukrajinském konfliktu je Rusko. Zároveň upozornil i na nezpochybnitelné souvislosti z hlediska mezinárodního práva, kdy na základě dohody se Ukrajina v roce 1994 vzdala jaderných zbraní, přičemž tato dohoda jí garantovala územní celistvost a nedotknutelnost, což bylo v roce 1997 stvrzeno i bilaterální smlouvou mezi Ruskem a Ukrajinou. Prezident Pavel zároveň upozornil na paralelu mezi situací v tehdejším Československu v roce 1938 a současným konfliktem na Ukrajině. V obou případech agresor k prosazení svých cílů využil národnostní menšinu, přičemž rozdíl je v tom, že tehdejší Československo se podvolilo nespravedlivému „mírovému řešení“ nastolenému Mnichovskou dohodou uzavřené v režimu „O nás bez nás,“ kdežto Ukrajina se ruské agresi brání.
V souvislosti s tím je žádoucí si připomenout krátkozraká slova tehdejšího britského premiéra Nevila Chamberlaina, který 27. 9. 1938 v britském rozhlasu mj. na adresu tehdejšího Československa řekl: „Jak je to hrozné, fantastické, neuvěřitelné, mají-li Britové připravovat zákopy a zkoušet plynové masky v Anglii pro spor v daleké zemi a mezi lidem, o němž my nevíme nic. A i kdybychom měli sebevětší sympatie s malým národem, proti němuž stojí veliký a mocný soused, nemůžeme jednat za všech okolností tak, abychom přivedli celou britskou říši do války prostě jen kvůli němu.“ Právě Mnichovská dohoda z roku 1938 či z pohledu tehdejšího Československa spíše Mnichovská zrada je tak historickým dokladem toho, že agresorům se nemá ustupovat.
Politika ústupků ze stran tehdejších evropských mocností vůči hitlerovskému Německu ke kýženému míru nevedla. A co se týče tehdejšího Československa nezajistila územní svébytnost okleštěné druhé republiky ani náhodou. Avšak ani prozatím nejkrvavější válka na sebe nenechala dlouho čekat. Začala ani ne do roka od data podepsání Mnichovské smlouvy, a to i pomocí československých zbraní zadarmo a prakticky bez výstřelu ukořistěných fašistickým Německém.
Pokud by tedy byl spravedlivý mír pro Ukrajinu opět nahrazen politickými ústupky, tentokrát vůči Putinovi, a navíc bez potrestání viníků, bylo by pouze otázkou času, kdy by Rusko zahájilo novou válku. Času, které by kremelští vládcové potřebovali na přípravu nové „speciální vojenské operace“ namířené proti demokratické Evropě. Byť se Putinovi na rozdíl od Donalda Trumpa již podařilo v duchu odkazu Julia Caesara nechat si v ruském volebním systému odsouhlasit titul doživotního imperátora, je s ohledem na všechny okolnosti vysoce pravděpodobné, že v Kremlu by již na trůnu seděl jiný báťuška.
V turbulentní době, kdy světový ultrapopulista Donald Trump poněkud tápe, jak naplnit své předvolební chvástání, že válku na Ukrajině ukončí za den, se jeho názory a vyjádření mění z hodiny na hodinu. Přitom od inaugurace Donalda Trumpa proběhl již celý měsíc a z vnitropolitického hlediska staronový americký prezident pomoci svého vyumělkovaného podpisu stihl celou smršť nařízení. Včetně přejmenování Mexického zálivu na Americký záliv. Trump má však neskutečný chaos nejen v propouštění státních zaměstnanců, kdy nechal vyhodit z práce i 300 expertů na jaderné zbraně, ale i v tom, kdo je vlastně v konfliktu na Ukrajině agresorem, jakož i v tom, zda zajistí jeho ukončení za jeden den či do týdne, resp. do dvou nebo několika týdnů. Není tedy divu, že jej v Kremlu považují za maskota, kterého si hravě omotají kolem prstů a pak utáhnou na vařené nudli.
Jestliže politický predátor Donald Trump v rámci vysoce turbulentních změn svých vyjádření již stihl nazvat prezidenta Zelenského diktátorem, potom samotní Američané mají jasno o tom, kdo se chová jako diktátor. V rámci výzkumu agentury GovYou považuje za diktátora 41 % oslovených amerických občanů Donalda Trumpu, a to včetně významného počtu republikánů, kdežto Zelenského pouze 22 %, tj. zhruba polovina oslovených respondentů. Doma není nikdo prorokem, a tak je příznačné, že na Trumpových výpadech proti prezidentu Zelenskému nenechala niť suchou umělá inteligence Grok 3 provozovaná jeho poradcem Elonem Muskem. Ta příspěvek Donalda Trumpa, ve kterém označil ukrajinského prezidenta za „diktátora bez voleb“, rozcupovala s tím, že Trumpův příspěvek obsahuje nepravdivé a zavádějící informace.
Statistika nuda je, přináší však cenné údaje, a tak čísla jednoznačně vyvracejí i Trumpovy bludy, že USA poskytly Ukrajině násobně více než Evropa. Evropa a evropské země poskytly bojující Ukrajině k datu 31. 12. 2024 pomoc ve výši 132,3 miliardy eur a dalších 115,1 miliard eur má být ještě poskytnuto, kdežto USA k tomuto datu poskytly 114,2 miliardy eur. Takže oněch 300 miliard dolarů údajné americké pomoci si Trump vycucal z prstu. Pokud i s ohledem na tuto částku je motivován snahami zmocnit se ukrajinského nerostného bohatství s údajem, že Ukrajině dluží USA 500 miliard dolarů, chová se tedy jako nestydatý lichvář a handlíř.
Prostě nejen politický predátor, ale i hamižný byznysový predátor. Nestydatě totiž po bojující Ukrajině požaduje čtyřikrát více, než byla skutečná americká pomoc. Nehledě na skutečnost, že americká pomoc bojující Ukrajině měla formu daru. S ohledem na Trumpovy snahy připojit k USA území Kanady a Grónska však nelze ze strany jeho administrativy vyloučit vstřícné kroky vůči ruskému agresorovi motivované případnou dohodou s Ruskem o těžbě ropy a plynu pod Antarktidou. Holt, byznys je byznys, i když by byl krvavý.
Važme si tedy našeho prezidenta Petra Pavla a Fialovy vlády, jakož i občanských aktivit za podporu bojující Ukrajině. Nenechme se odradit výpady proruských dezolátů a populistických chcimírů. Nenechme se odradit ani chaosem z dílny Trumpovy administrativy. Ukrajina si zaslouží spravedlivý mír a agresor musí být po zásluze potrestán. Sláva Ukrajině a ukrajinským hrdinům sláva!
