Článek
Říká se, že Vánoce jsou svátky klidu a míru.
Pro všeobecnou populaci možná (ačkoliv doopravdy vás uklidňuje shánění dárků, neodbytná potřeba uklidit a napéct pár tun cukroví?), ale pro studenta vysoké školy doopravdy ne.
Je šestnáctého prosince a já si doopravdy nepřipadám, že bych měl za týden za zvuků koled pojídat kapra a salát. Nejde jen o to, že během zbytku prosince díky cukru a majonéze přiberu zpátky ty čtyři kila, co jsem shodil ignorováním času oběda, zatímco jsem v laboratoři stál u chromatografu a přemlouval svoje látky, aby se odseparovaly a nevyjely kolonou znovu jak ta příšerná směs. Co mě trápí především je fakt, že se krom svátků blíží i zkouškové.
Jako předzvěstí Vánoc bývá advent (a příšerné vánoční výprodeje v nákupních centrech), tak prorokem zkouškového jsou druhé zápočtové testy. Třeba dneska jsem psal jeden z předmětu „Mechanismy organických reakcí“ - tedy MOR, chcete-li. Doufám, že naše skupina neskončí jako Evropa po konfrontaci se zlovolnějším jmenovcem, tedy že bychom se s třetinou až polovinou studentů rozloučili; naděje si zatím dělat nebudu.
Poslední dva dny jsem strávil čtením anglických skript na toto téma (zdravím pana R. Grossmana, skvělá kniha!). Stále nevím jistě, kdy už je dien natolik chudý na elektrony, aby byl na klasickou Diels-Alderovu reakci dost chudý; čím jsem si ovšem jistý doopravdy byl je fakt, že chudé bude moje řešení zápočtu na úžasné nápady, co by tak ty chemikálie asi měly dělat.
Chudák je taky mé tělo, které opět muselo snést tři hrnce instantní kávy po osmé hodině večer, což obvykle vede ke stavu, kdy unavené je pořád, ve stresu je pořád, jen si to uvědomuje tak nějak rychleji. Kafe také posiluje kritické myšlení - v takovém stavu dovedu být neuvěřitelně kritický: k příspěvkům o józe na Instagramu, k lidem, co dělají jógu, takže „nic nedělají“, k sobě, že jsem hloupý a dělám, to co dělám (sledování příspěvků o józe na Instagramu), zatímco nedělám, co bych dělat měl (učit se).
Na samotný test jsem si přinesl půllitrový kelímek bubble tea. Ne že by mi pomohl s řešením, ale tak pokud už nebudu mít dobré výsledky, můžu mít aspoň dobrou náladu, že.
Tématem většiny testu tentokrát byly pericyklické reakce, které fungují obecně na principu, že se elektrony mezi reaktanty točí v kruhu. Že se točím v kruhu, to byl také můj překvapivě častý pocit při řešení některých úloh. Doufám, že se při čtení mého pokusu nezatočí hlava mému cvičícímu (mohl by to naopak roztočit s body…).
Pokračoval jsem vyřešením velice zásadního problému - totiž v polovině vyměřených tří hodin času odběhem na toaletu, způsobeným kým jiným, než zmíněným asijským čajem se želé.
Zbytek testu týkající se radikálových reakcí (takových, kde reagují jednotlivé elektrony - není to trochu osamělé?) jsem vyřešil poněkud radikálně - tedy, moc neřešil.
Teď už jen doufat, že moji spolužáci nejsou zas o tolik chytřejší než já a statistika zapracuje - schovám se někde v průměru a snad to bude oceněno i zápočtem.
Tedy šťastné a veselé, plné klidu, míru a pilného samostudia!
