Článek
Milý deníčku,
ten malý uličník si dneska zahrál na Francouze a ochutnal proslulé „Les escargots de Bourgogne“, akorát české, domácí, z vlastní zahrady.
„Broučku, co to chroupeš? Vyndej to z pusinky. No fuj, to je šnečí ulita, to se nejí. Tedy aspoň ne u nás.“
Jako správná učitelka bioložka jsem mu vysvětlila, že se jedná o páskovku hajní, Cepaea hortensis, a jako správná matka jsem to nenápadně zahodila co nejdál od nás, aby to za chvíli nechroupal zas. Dál jsem dělala jakože nic, protože co si budeme, žužlat šnečí ulitu je hnus, ale menší, než žužlat jiné věci, co mohl na zemi najít.
Tak aspoň, že byla ta ulita prázdná.
Jakmile byla ulita z dosahu, musel jít malý hladovec (nebo spíš hlodavec..?) přes celou zahradu až domů pro jablíčko, protože včera jsme ho měli přece taky. Jedno nestačilo, tak si vzal rovnou dvě.
Jednou kousl tam, jednou sem, pak zjistil, že chuť ještě nebyla ono, tak obě jablíčka vykoupal v čerstvé hlíně po dešti. Než jsem stačila doběhnout, aby si nedal další specialitku, tak už se do jablíček s příchutí hlíny zakousl. No co. Lepší, než ta ulita nebo žížala z minula…
Pán je gurmán, to se musí nechat.
Jaké speciality se papají u vás? Podělte se do komentáře. :)
