Článek
Když se řekne petardy, většina lidí si vybaví oslavy příchodu nového roku. Ohňostroje, rachejtle a dýmovnice k půlnoci patří. Jenže realita, jak ji popisuje záchranář Jan K., je mnohem temnější. „Silvestr je mediálně nejviditelnější, ale upřímně – jedno z nejhorších období máme v létě. Děti jsou venku, nudí se, a někdo přinese petardy. Pak stačí vteřina a máme dalšího pacienta bez prstů,“ říká.
Jeho slova nejsou přehnaná. V nemocnicích po celé republice každoročně přibývají desítky případů těžkých devastujících poranění. A nejde jen o pár škrábanců nebo popáleniny. „Máme tu děti, které přijdou o celou ruku. Je jim deset, dvanáct let, někdy i míň. Stačí, aby petarda bouchla v ruce nebo u obličeje, a život toho dítěte je navždy jiný,“ dodává záchranář.
„Ten křik se vám dostane pod kůži“
Popisuje situace, které se mu vryly do paměti. „Volají nás k hřišti, kde skupinka kluků zkouší házet petardy do kontejneru. Jeden to nestihne odhodit. Přijedeme a vidíme krev, kusy prstů nikde. Ten křik se vám dostane pod kůži a už nikdy ho nesmažete,“ říká Jan.
Podle něj je každý takový výjezd těžký nejen pro dítě a jeho rodinu, ale i pro zasahující tým. „Jste v roli profesionála, musíte jednat rychle. Zastavit krvácení, udržet dítě při vědomí, zajistit transport. Ale uvnitř vás to řve. Vidíte, že jde o dětinskou hru, která skončila katastrofou. A víte, že to nebylo poprvé ani naposled.“
Zábava, která ničí životy
Problém podle záchranářů tkví v dostupnosti pyrotechniky. Na internetu nebo v menších obchodech se prodávají petardy, které se tváří neškodně, ale mají sílu malé bomby. „Mnozí rodiče si myslí, že když dítěti koupí ‚jen pár petard‘, nemůže se nic stát. Ale i malá petarda dokáže utrhnout prst. A když jde o silnější kus, je to amputace celé ruky,“ varuje Jan.
Dopady na dítě jsou obrovské. Kromě fyzického handicapu přichází psychické trauma. „Najednou nemůže psát, hrát na klavír, jezdit na kole tak, jak byl zvyklý. Některé děti se s tím vyrovnávají roky. A i když dostanou protézu, nikdy to nebude jako dřív.“
Čísla, která šokují
Podle odhadů zdravotnických zařízení se v Česku každý rok stane několik stovek vážných úrazů způsobených pyrotechnikou. Jen menší část připadá na samotného Silvestra. „My v praxi vidíme, že v létě je těch případů ještě víc. Je to paradox – všichni se bojí ohňostrojů na Nový rok, ale děti si hrají s petardami v červenci a srpnu stejně často, ne-li častěji,“ vysvětluje záchranář.
Dodává, že pro rodiče je nejtěžší vidět následky na vlastní oči. „Matky u sanitky kolabují, otcové brečí. V tu chvíli by si nejradši vzali všechny petardy světa a hodili je do popelnice. Jenže to přichází pozdě.“
„Myslí si, že to stihnou odhodit“
Na otázku, proč k těmto úrazům vůbec dochází, odpovídá Jan jednoznačně: kombinace nudy, odvahy a podcenění rizika. „Děti si myslí, že to stihnou odhodit, že jsou rychlé. Ale často se petarda zažehne okamžitě. Někdy si ji dávají do kapes nebo do pusy, aby to byla ‚větší sranda‘. A pak přijde tragédie,“ říká.
Rodiče podle něj často nevědí, co jejich děti venku dělají. „Máme případy, kdy rodiče přísně zakazovali pyrotechniku, a stejně jim dítě skončilo v nemocnici. Někdo jiný mu to přinesl. Stačí jeden kamarád s pytlíkem petard a skupina deseti dětí se přidá.“
Co se dá změnit?
Otázka regulace pyrotechniky se v Česku řeší roky. Ačkoliv se prodeje zpřísňují, dítě sežene pyrotechniku relativně snadno. „Osobně si myslím, že by se měly zavést větší kontroly prodejců s pyrotechnikou. Když vidíte sedmiletého kluka s utrženými prsty, těžko hledáte důvod, proč by měl mít někdo možnost si koupit petardy v trafice,“ říká Jan.
Kromě zákazu je podle něj důležitá osvěta. „Musíme mluvit s dětmi o tom, co se může stát. Ukazovat jim skutečné příběhy, ne jen abstraktní hrozby. Možná by pomohlo, kdyby jednou viděly následky – prázdný rukáv bundy, dítě s protézou. To je něco, co si zapamatují navždy.“
Ticho po výbuchu
Záchranář na závěr přiznává, že i po letech služby ho tyto výjezdy pronásledují. „Jsou to chvíle, kdy sedíte doma v noci a slyšíte ten křik znovu. Víte, že jste udělali maximum, ale že to dítě už nikdy nebude stejné. A to je věc, na kterou se nezvykne,“ říká tiše.
Při pohledu na čísla, příběhy a zkušenosti lidí z první linie je jasné, že pyrotechnika není hračka. A přesto se s ní děti setkávají častěji než kdy dřív. Každý zbytečný výbuch tak může znamenat zmařený dětský sen, bolest a celoživotní následky.
