Článek
Brno roku 1929, období první republiky, město plné kaváren, čilého ruchu i vzpomínek na válku, které ještě nevybledly. Zdálo se, že budoucnost přináší spíše klid a prosperitu. Přesto se právě zde odehrál případ, který zasáhl rodiny i celou veřejnost a který se navždy zapsal do dějin kriminalistiky.
Překvapivý okamžik hrůzy
Dne 9. července 1929 se v Masarykově čtvrti odehrála tragédie, jakou by si nikdo nedokázal představit. Dvouapůlletý Jiří Cerhunek při procházce našel na zídce odloženou čokoládovou pralinku. Jako každé dítě, i on podlehl lákadlu sladkosti. Netušil, že v sobě nese smrt — byla napuštěna kyanidem draselným.
Po několika minutách se u chlapce objevily prudké křeče a dusivý stav. Přivolaní lidé se snažili pomoci, avšak neúspěšně. Jiří během krátké chvíle zemřel.
Vyšetřování, podezření, nejasnosti
Policie i četnictvo okamžitě zahájily pátrání. Pozornost vyšetřovatelů se brzy upřela na studenta vysoké školy technické, Miroslava Sedláčka. Ten se dokonce pokusil malému Jiříkovi pomoci, což působilo o to zarážejícím dojmem, když se ukázalo, že u něj doma byly nalezeny lahve s kyanidem draselným.
Sedláček přiznal, že si jed od roku 1927 vyráběl pro své experimenty v soukromé laboratoři. Tvrdil, že otrávenou pralinku původně připravil pro svou bývalou přítelkyni, která často chodívala ulicí, kde byla sladkost nalezena. Osud tomu však chtěl, že se k bonbonu dostalo malé dítě.
Panika, strach a společenský otřes
Média událost okamžitě rozvířila. Deníky popisovaly pitvu i charakteristický zápach hořkých mandlí, který smrt kyanidem doprovází. Do brněnských domácností se vkradl strach.
Rodiče začali děti hlídat na každém kroku. Sladkosti nalezené na ulici se staly symbolem nebezpečí, a i běžné dárky působily podezřele. Ženy odmítaly otvírat dveře lidem s bonboniérou, rodiny kontrolovaly zakoupené čokolády a cukrárny zažívaly nedůvěru zákazníků. V oběhu kolovaly historky o pralinkách ukrytých v parcích či sladkostech podstrčených do poštovních balíčků.
Osud podezřelého
Sedláček se stal hlavním podezřelým a jeho jméno se objevilo i v souvislosti s volným spolkem FAS, který měl sdružovat mladé nadšence pro chemické experimenty. To přispívalo k dojmu, že šlo o nezodpovědnou hru s nebezpečnými látkami.
Soudní proces byl ale nejednoznačný. Přímý důkaz, že pralinku nastražil on a s úmyslem zabít, nikdy předložen nebyl. Motiv zůstal nejasný — pomsta, žárlivost, touha po dramatu? Nakonec byl Sedláček odsouzen pouze za držení jedovatých látek a další přestupky, nikoli za vraždu. Veřejnost to přijala rozporuplně — jedni jej považovali za viníka, jiní za obětního beránka.
Dopad na běžný život
Brno bylo tímto případem poznamenáno. Panovala nedůvěra, která zasahovala do každodenních zvyků. Matky raději vylévaly podezřelé potraviny, lidé se obávali nečekaných balíčků, a i cukráři museli přesvědčovat zákazníky, že jejich zboží je bezpečné.
Pověst o pralince, která přinesla smrt malému Jiříkovi, se stala nejen kriminální kauzou, ale i varováním, že hrůza se může skrývat i v něčem tak nevinném, jako je sladkost.
Zdroje:
https://www.lidovenoviny.cz/ctecka.aspx?d=10.07.1929&n=LN-NOVINY&e=LN2
https://www.mujrozhlas.cz/historie-ceskeho-zlocinu/pralinka-nahla-smrt-maleho-chlapce-v-lete-1929-vyvolala-paniku
https://www.idnes.cz/brno/zpravy/stolete-mordy-otrava-kyanovodik-kyanid-pralinka-vrazda-dite-student.A240213_777027_brno-zpravy_mos1
