Článek
Ženské vražedkyně z Ostravska (50.–60. léta)
Ostravsko padesátých a šedesátých let: region ve výstavbě, stěhování tisíců nových lidí, směny v hutích a dolech, nedostatek bytů i peněz, nervózní fronty, strach a sousedské klepy. Město se prudce měnilo – sídliště v Porubě a Zábřehu rostla, staré čtvrti mizely, průmysl se valil vpřed a s ním i napětí v domácnostech. V husté síti uhelné pánevní reality se občas objevily příběhy, které působí až nepravděpodobně: „slušná žena“, kterou znali z domovní chodby, ze sámošky i z kostela, a přitom doma připravovala pomalou smrt. Ten kontrast je důvod, proč tyto kauzy i po desetiletích mrazí.
Maska slušnosti: proč právě jed
„Ženské vraždy“ té doby vypadaly jinak než opilecké noční rvačky v koloniích. Nebyl u nich křik na ulici, krev na podlaze hospody ani rozbitá okna. Nejčastější zbraní byl čas a chemie. Jed – především arzenik v různých formách – měl několik „výhod“: chutná nenápadně, projevy otravy mohou napodobovat běžné choroby a v prostředí, kde se často pilo a jedlo doma, se snadno podával. Část travičských pokusů navíc začínala „měkce“: nejdřív omamné léky v alkoholu, pak přitvrzení.
V ostravském regionu, kde měla spousta rodin peníze i důstojnost na hraně, se motivy točily kolem žárlivosti, majetku a dluhů. Když se do toho přimotal alkohol, izolace v malých bytech a tlak „co řeknou lidi“, byla to výbušná směs – jenže beze svědků.
Jak je policie chytala: soudní lékařství proti kuchyni
Padesátá a šedesátá léta znamenala v kriminalistice zásadní skok. V ostravské praxi to vypadalo takto: tělo zemřelého „na první pohled“ odešlo na infarkt či selhání jater. Jenže pozorný lékař zaznamenal sled „záhadných“ zažívacích potíží a postupné chřadnutí. Následovala pitva, odběr vlasů a nehtů, a pokud se našel arzen, začal kolotoč výslechů sousedů a pátrání po zdrojích jedu. Vyšetřovatelé hledali lékárny, zemědělská družstva i staré domácí receptáře.
Klíčový byl rytmus podávání. Travička málokdy „přilila“ smrtelnou dávku naráz. Spíš vrstvila malé dávky do polévek a čaje, podle práce a směn oběti. Lékař pak v nemocnici viděl člověka, kterému bylo „střídavě lépe“, jen aby se po návratu domů zase přitížilo – což byla červená vlajka pro policii.
Případy, které se vynořují z archivů
Dodnes platí, že nejpevnější stopy k ženským travičkám z Ostravska v 50.–60. letech leží v regionálním tisku a soudních spisech. Jde o zdroje, které nejsou plně digitalizované a on-line. Proto se v populárních přehledech objevují spíš novější krimi z Ostravska, zatímco starší ženské travičské kauzy přežívají hlavně v lokálních rubrikách a vzpomínkách pamětníků.
Pro pochopení dobového rámce je ale férové uvést ještě jednu věc: Československo tehdy znalo i „celostátně proslulé“ ženské vražedkyně, byť mimo Ostravsko. Třeba sušická sestra Marie Fikáčková (1960) se do kolektivní paměti zapsala ne pro jed, ale pro vraždy novorozenců – právě její proces přitáhl k ženské kriminalitě mimořádnou pozornost a ostře nastavil optiku, skrze kterou pak veřejnost četla i jiné „ženské“ případy. Zmínka sem patří proto, že formovala společenské vnímání téhož fenoménu v celé republice – včetně Ostravska.
Jak děsivé to bylo: domácí scény a „pomalu hořící“ vražda
Nejděsivější na těchto příbězích není laboratoř, ale obyčejná kuchyň. Představte si dvě skleničky na ubruse s krajkou, uhlazené vlasy, nalévání polévky. Pár hádek, které slyšeli sousedé skrz tenké stěny, a pak najednou pečující žena, co podává roztřesenému muži čaj s cukrem. Vzorná manželka, která každý večer odnáší misku do dřezu. Travička nepotřebovala sílu; stačila trpělivost. „Dobrá pověst“ a snadná omluva: „On má přece nemocný žaludek, pane doktore.“
Policie po letech popisovala tyto domácí scény ve spisech bez emocí, ale mezi řádky je znát vůni vývaru a železité šero bytů určených pro horníky. To všechno se dělo v době, kdy město přetékalo novými obyvateli a životem, zatímco kriminalisté honili stopy v nemocničních protokolech.
Proč se jména špatně dohledávají: cenzura, rubriky a papír
Starý novinový svět měl jedno praktické pravidlo: krimi se psalo stručně, často bez plných jmen obětí a pachatelů. A socialistická justice si zakládala na didaktickém tónu – „poučení pro lid“ – víc než na barvitém líčení. U „domácích“ travičských kauz proto najdete krátkou noticku: „Manžel v péči lékařů, žena obviněna,“ jindy „pokus o otravu, soud rozhodne.“ Mnohé články přežívají v papíru v krajské či městské knihovně a v badatelně Archivu města Ostravy, nikoli na internetu.
Pokud potřebujete konkrétní jména a data, lze je vytáhnout: kombinací městské digitalizované badatelny, regionálního tisku a fondů Krajského soudu – a z nálezů doplnit pasáže s přesnými jmény obětí.
Chemie proti lži: co rozhodovalo u soudu
Když kriminalisté našli stopu jedu, přicházely další otázky: kde ho pachatelka vzala, jak často podávala, a co ji k tomu vedlo. Soudy v 50.–60. letech často řešily hranici mezi „ublížením na zdraví“ a „vraždou“ či „pokusy o vraždu“ u případů s léky – obzvlášť tam, kde nešlo o klasický arzen, ale o tlumivé přípravky rozpustné ve víně či pivu. Právě u této hranice občas padaly mírnější tresty, pokud se prokázalo, že „koktejly“ měly „pouze“ uspat a kontrolovat – typicky u žárlivých či zadlužených manželství. V jiných případech byla vina neoddiskutovatelná: jasná toxikologie, přiznání, někdy i nákup jedu doložený svědky.
Co zůstalo po letech: šepot v domě a tiché hroby
Ostravský fenomén ženských travičských vražd není „vymyšlený mýtus“. Je to spleť malých, intimních případů, které nevstoupily do populární kultury jako výstřely sériového vraha, ale otřásly konkrétními domy. Po letech často zůstalo jen to, co se šeptalo na pavlači: „Ta a ta… víš, jak to bylo s jejím druhým?“ V archivech však leží protokoly a lékařské zprávy, které dokážou šepot proměnit v historii. A pokud někdo hledá kýžený děs, stačí mu představit si pomalé míchání lžičkou v hrnku a pohled, který se navenek stará a uvnitř počítá dávky.
Zdroje:
https://encyklopedie.ostrava.cz/home
https://technet.idnes.cz/historie-jedu-a-travicu-dmy-/tec_reportaze.aspx?c=A160929_161002_tec_reportaze_mla
https://www.archiv-ostrava.cz/cs/digitalni-badatelna
https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C4%9Bjiny_Ostravy
