Článek
Když se dnes mluví o „pražských Benátkách“, většina lidí si vybaví Kampu a Čertovku – malý kanál pod Karlovým mostem, lemovaný domy těsně nad hladinou. Turistické materiály tenhle kout Prahy popisují jako romantické „Pražské Benátky“, kde se dá město pozorovat z paluby dřevěných lodí.
Jen pár minut pěšky odtud ale ležela jiná, temnější tvář metropole. Hospody s pověstí doupat podsvětí, nevěstince kryté jako „domy ubytování“ a ulice, které se staly symbolem prostituce. Praha byla po staletí městem, kde se oficiální zbožnost a neoficiální hřích potkávaly na pár metrů čtverečních.
Jedová chýše, nechvalně proslulá hospoda u kostela sv. Apolináře v Praze.
Jedová chýše: hostinec, který vstoupil do dějin neřesti
Jedním z nejstarších a nejlépe doložených míst, kde se stýkalo pražský podsvětí a prostituce, byla Jedová chýše. Šlo o hospodu na návrší Karlov, v dnešní Apolinářské ulici na Novém Městě. Stála tu už od 13. století a fungovala jako hostinec až do roku 1933, kdy byla zbourána a nahrazena funkcionalistickým činžákem.
Jedová chýše měla už ve středověku pověst místa, kde dochází k přepadením a vraždám. Kronikáři i pozdější autoři ji popisují jako doupě pražské „galérky“ – zlodějů, násilníků a lidí na samém okraji společnosti. Součástí téhle „galérky“ byly i prostitutky, které se tu podle moderních rekonstrukcí historie pražské prostituce skutečně scházely.
K Jedové chýši se váže i několik legend. Jedna z nejznámějších mluví o tom, že sem chodil v přestrojení král Václav IV. a že hospoda přišla ke svému názvu po případu otravy nájemných vrahů. Tyhle příběhy ale spadají spíš do světa pověstí než ověřených faktů – samotný článek na Médium.cz je výslovně označuje jako nepotvrzené.
Jisté je, že Jedová chýše se v pramenech opakovaně objevuje jako místo spojené s násilím, podsvětím a prostitucí, a že její pověst přetrvala až do 20. století. Odtud si našla cestu i do populární kultury – například do seriálu Hříšní lidé města pražského.
Dům U Červeného páva na Starém Městě v Praze, kde býval proslulý nevěstinec.
Od dvorských skandálů k éře licencovaných nevěstinců
Příběh pražské prostituce ale nezačíná ani nekončí u Jedové chýše. Podle přehledu Prostituce v Česku byla prostituce v českých zemích, podobně jako jinde v křesťanské Evropě, vytlačená na okraj společnosti a často napojená na kriminalitu.
V období vlády Rudolfa II. fungoval v pražské Vlašské ulici proslulý, byť neoficiální nevěstinec U Tří červených růží, jehož majitelem byl císařský komorník. Už to ukazuje, že prostituce pronikala i do prostředí dvora a vyšších vrstev, nešlo jen o chudinské prostředí.
Ve 2. polovině 19. století se pak prostituce stala předmětem cílené státní regulace v rámci Rakouska-Uherska.
Roku 1860 zavedla rakouská vláda podmínku, že pro provoz nevěstince je nutná koncese, tedy oficiální povolení. V roce 1866 bylo v Praze evidováno kolem 50 registrovaných veřejných domů, o dvacet let později, roku 1886, už 86.
Právě do téhle doby spadá i slavný dům U Červeného páva v Kamzíkově ulici, luxusní nevěstinec, jehož majitel Goldschmidt měl mezi klienty například Gustava Mahlera nebo Františka Ferdinanda d’Este. Tyto informace vycházejí z encyklopedického hesla o prostituci v Česku a jsou doložené konkrétními historickými prameny.
Po vzniku Československa se přístup změnil. Zákon o potírání pohlavních nemocí z roku 1922 de facto zrušil legální rámec prostituce a zakázal nevěstince. Stejné podniky pak formálně fungovaly jako bary, vinárny či hotely, ale jejich povaha se nezměnila – jen zmizela z oficiálních kategorií.
Perlovka, Václavák a Karlák: kde se psaly novodobé dějiny prostituce
Ve 20. století se centrum pražské prostituce přesunulo do ulic, které známe dodnes: Václavské náměstí, Ve Smečkách a hlavně Perlová ulice, kde vznikla i pamětní deska „Padlým ženám“ připomínající devadesátkovou éru pouliční prostituce. Zatímco tehdy stály na rohu holé neony a ženy nabízely své služby přímo kolemjdoucím, dnešní sexbyznys je mnohem víc skrytý. Priváty, byty a kluby nahradily otevřenou ulici a jasnými místy mapy se po roce 2010 staly hlavně Karlovo náměstí a jeho okolí, kam se podle policie a terénních pracovníků přesunula část žen po útlumu v Perlové.
Mění se režimy, zákony i názvy ulic, ale podstata města zůstává. Praha si vždy nesla pověst místa, kde se noblesa střetává s podsvětím a kde se realita schovává hned za prvním rohem. A i když mnohá z míst, kde se po staletí obchodovalo s tělem, už dávno zmizela nebo změnila tvář, příběhy, které se v nich odehrály, zůstávají vryté do prostoru. Možná nás nepohoršují tak viditelně jako dřív — ale nikdy z Prahy úplně nezmizely.
