Článek
26. května 2013 podpůrný remorkér společnosti West African Ventures „Jascon-4“ asistoval ropnému tankeru, který odplouval od plošiny Chevron. Počasí nebylo příznivé a v rozbouřeném moři asi 20km od pobřeží Nigérie pomáhal Jascon-4 mohutný tanker stabilizovat. Bylo pět hodin ráno a bouře nabývala na síle.
29letý nigerijský kuchař Harrison Odjegba Okene zrovna vstal. Čekala ho příprava snídaně pro něj a dalších 11 členů posádky. Ještě se ani neoblékl, měl na sobě jen boxerky a jeho první cesta vedla na záchod. A právě v okamžiku kdy se věnoval svým ranním záležitostem, udeřila do plavidla obří vlna, poškodila jej a převrátila na bok.
Trvalo to sotva pár minut
Remorkér, neustále bičovaný vlnami, se děsivě přetáčel a začal klesat. Všechno bylo doslova vzhůru nohama a prostor se plnil vodou. Světla zhasla. Náraz další vlny vymetl Harrisona z koupelny. Vydal se k východu kde už byli i dva nebo tři jeho kolegové. Proud vody značně ztížil manipulaci s poklopem. Voda se valila se stále větší vervou a bylo jasné, že tudy neprojdou. Na plánování nebyl čas. Harrison se otočil k cestě zpět hlouběji do lodi, když ho po dalším zhoupnutí proud vody strhl do koupelny u kabiny druhého strojníka. „Netrvalo to dlouho, minutu.. dvě.. a cítil jsem, jak pohyb dolů ustal.“ Loď se zastavila o mořské dno v hloubce 30 metrů.
Hladina v koupelně přestala stoupat - malá místnost si pod stropem (který byl původně podlahou) vytvořila vzduchovou kapsu. Křik a pláč kolegů rychle umlkal.
Ilustrační snímek vraku na mořském dně
V pasti
Harrison se snažil nepanikařit. Zvažoval své možnosti. Pokud nebyl východ zablokovaný, mohl by uniknout tudy. Nebo je možná v některé z okolních místností více vzduchu… Když otevřel dveře do kabiny druhého strojníka, našel dvě baterky. Jednu si strčil do úst, druhou do boxerek a zkusil plaval k poklopu, aby se pokusil o únik. Chodby byly plné vody, ohrožovaly ho náhodně plující kusy trosek a na tak dlouhou trasu mu nevystačil dech. Zpátky do své vzduchové kapsy se málem nevrátil. Sice to ještě zkusil, ale brzy mu došlo, že je to nad jeho síly. Zaměřil se raději na výpravy do sousední kabiny. Podařilo se mu najít konzervu sardinek a colu. Dokonce si postavil i provizorní vor. Bylo to sice jen pár kousků rozbitého dřevěného obložení svázaných roztrhanou kombinézou, ale i to bylo o mnoho lepší než šlapat vodu nebo stát na spodní straně umyvadla. Hodiny ubíhaly, poměr kyslíku a oxidu uhličitého se pomalu měnil a slaná ledová voda Harrisonovi ničila kůži. „Všechno co zbylo byly jen myšlenky a vzpomínky před mýma očima. Modlil jsem se.“
Záchrana
V jednu chvíli měl pocit, že postřehl - krom lodí třicet metrů nad sebou - nový zvuk. Začal bušit do stěn, ale nic se nestalo. Nemohl to tušit, ale potápěči právě opatřili remorkér bójí, která označovala pozici vraku. Nikdo ho neslyšel.
Až třetí den po nehodě byl vyslán tým potápěčů v plné výstroji. Jejich úkolem bylo najít a vyzvednout těla obětí. Že by mohl někdo přežít nepřipadalo v úvahu. Chvíle, kdy potapěč narazí na Harrisonovu ruku, ohlásí, že našel další tělo a Harrisonova ruka stiskne tu jeho, byla zachycena na kameru potápěčské masky. Tyto záběry obletěly svět a dojímají dodnes.
Na denní světlo a čerstvý vzduch se Harisson dostal po dalších třech dnech. Nejprve byl přesunut do potápěčského zvonu a pak do dekompresní komory. Kdyby se vrátil na hladinu hned, zemřel by - jeho tělo absorbovalo potenciálně smrtelné množství dusíku. „Přežít tak dlouho v takové hloubce je fenomenální. Normálně byste se v těchto hloubkách rekreačně potápěli maximálně 20 minut“, řekl školicí konzultant z Professional Association of Diving Instructors.
Harrison Odjegba Okene se stal hrdinou. Jediným přeživším v nepravděpodobných podmínkách. Jeho příběh není jenom příběhem štěstí a víry. Je to také příběh o rychlém rozhodování, dobrém úsudku a mimořádné vůli.
Zdroje:
