Článek
Mary Mallon se narodila roku 1869 v Irsku a v patnácti letech emigrovala do USA. Začínala tu jako služebná, ale později se stala kuchařkou a vařila v rodinách boháčů. Jednu po druhé ale stíhaly zdravotní problémy. Horečky, zvracení, úporné střevní potíže… Vypukla u nich nákaza břišním tyfem (Salmonella typhi ). Nákaza se vždy objevila krátce poté, co začala v rodině pracovat Mary. Než se pak stačilo vyšetřit jak se bakterie v rodině objevila, Mary odešla o dům dál.
Tyfus
Původcem nemoci je bakterie Salmonella typhi, která se množí se ve střevním traktu člověka. Zdrojem nákazy je nemocný člověk nebo bacilonosič, který prodělal onemocnění a je stále infekční. Tento bacilonosič vylučuje bakterie, čímž kontaminuje své okolí a bakterie se pak dostane do těla další osoby. K přenosu dochází fekálně-orální cestou. Nejčastěji prostřednictvím kontaminované vody nebo potravin, méně často přímo od nemocného člověka. Inkubační doba břišního tyfu bývá 5 až 21 dnů. Onemocnění se zpočátku projevuje celkovými příznaky, mezi které patří zejména zvýšená teplota či horečka, únava, vyčerpanost, bolesti hlavy a nechutenství. Dalšími příznaky jsou trávicí obtíže s dominujícími bolestmi břicha, zácpou či průjmem.
Podezření
V roce 1906 onemocnělo tyfem v domě newyorského bankéře Charlese Elliota šest lidí z jedenácti. V Oyster Bay byla podle tehdejších lékařů nákaza tyfem neobvyklá. Majitelé domu proto najali sanitárního inženýra z newyorského ministerstva zdravotnictví, aby vyšetřil ohnisko nákazy. Testovány byly vzorky vody z potrubí, kohoutků, toalet a žumpy, ale žádný z nich tyfus neprokázal. Jak se mohla tato nemoc, která se vyskytovala hlavně v místech chudoby a špatných hygienických podmínek, objevit v čistém domě bohatého bankéře bylo podezřelou záhadou. Roku 1907 bylo zahájeno pátrání po příčinách.
Sanitární inženýr George Soper díky popisu, který mu byl poskytnut, identifikoval Mary jako společný prvek 22 neobvyklých případů výskytu tyfu zaznamenaných v New Yorku a oblasti Long Islandu. Vyhledal ji v domě na Park Avenue a obvinil ji ze šíření nemoci. Požadoval vzorky moči a stolice k analýze. Mary však odmítla obvinění i spolupráci s tím, že tyfus je všude a že k nákaze došlo kvůli kontaminované vodě. V té době nebyl znám žádný případ bezpříznakových přenašečů.
Odhalení
Soper informoval newyorský zdravotní úřad a Mary byla předběžně zadržena coby hrozba pro veřejné zdraví. V nemocnici Williard Parker, kam byla umístěna, jí byly odebírány vzorky. Na toaletu si sama nesměla dojít čtyři dny. Nezvyklé množství bakterií tyfu, které byly nalezeny v jejích vzorcích stolice, bylo šokem. Během výslechu Mary přiznala, že si téměř nikdy nemyla ruce. V té době to nebylo neobvyklé - obzvláště nevzdělané lidi teorie choroboplodných zárodků nijak nevzrušovala. Po zveřejnění Soperova článku v časopise Journal of the American Medical Association přitáhla Mary rozsáhlou pozornost médií. Tehdy dostala přezdívku Tyfová Mary (Typhoid Mary).
Mary na tyfovém oddělení v New Yorku
Karanténa
V březnu 1907 byla Mary odsouzena ke karanténě na ostrově North Brother Island. Tam zůstala, navzdory odvolání k Nejvyššímu soudu USA, až do roku 1910, kdy ji ministerstvo zdravotnictví propustilo pod podmínkou, že už nikdy nepřijme zaměstnání spojené s manipulací s potravinami.
O čtyři roky později se po Mary opět sháněly úřady. V sanatoriu v Newfoundlandu a v porodnici na Manhattanu vypukla epidemie. V obou institucích pracovala pod falešným jménem jako kuchařka. Když byla dopadena, putovala v březnu 1915 zpět na ostrov, kde zůstala po zbytek svého života. K její pomalé smrti vedla paralytická mrtvice, kterou utrpěla roku 1932, v roce 1938 dílo dokonal zápal plic.
Mary nikdy nevěřila, že je přenašečkou. Nechala se slyšet, že se necítí nemocně, nevypadá nemocně a žádnou viditelnou nemoc prostě nemá. Byla prvním zdokumentovaným důkazem asymptomatických nositelů. Etické otázky kolem její nedobrovolné karantény jsou živým tématem dodnes.
Zdroje:
