Článek
I když jsou dnešním pohledem některé ze středověkých praktik vyloženě bizarní, měly ve své době alespoň teoretické opodstatnění. Občas mylné, ale ve světle okolních událostí obhajitelné.
Poměrně četné je v dějinách medicíny použití moči k výplachu ran. Lidstvo ji takto používalo k léčebným účelům po tisíce let. Protože byla považována za sterilní, výplachem kontaminované rány se snižovalo riziko hnisání a sepse. V reálu ale moč obsahuje různé bakterie a mikroorganismy, které naopak mohou způsobit infekci. Její používání v dnešní době, shrnuté pod pojmem urinoterapie, je tak dosti kontroverzní téma.
Jemnější alternativou čištění bylo polévání ran slanou vodou, octem, tvrdým alkoholem, pivem nebo vínem. Zejména ono víno bylo dlouho populární a třeba legendární Hippokrates víno k čištění ran vysloveně doporučoval.
Oblíbeným prostředkem, který se rozšířil, byl med. K jeho používání vedla vědomost, že se med sám od sebe prakticky nekazí. Rány, které se jím potíraly, vykazovaly dobrou hojivost. Med obsahuje mimo jiné i aminokyseliny, enzymy, vitamíny, minerály a antioxidanty. Jedná se tedy o slušnou antibakteriální substanci s antiseptickými a antioxidačními vlastnostmi. Pro zvýšení jejich účinnosti se med přidával i do směsí. Často se míchal se zvířecím tukem a drcenými bylinami, pryskyřicí či jehličím. To své opodstatnění mělo - tuk zabraňoval vysychání rány a silice obsažené v rostlinných částech urychlovaly hojení. K zatažení řezných ran je zmíněn i med s dětskými exkrementy a drcenými jehněčími bobky - tady už o opodstatnění můžeme polemizovat.
Pryskyřice
Dalším hojivým postupem bylo přikládání syrového masa na ránu. Používalo se maso z běžně dostupných zvířat, hlavně ovcí a koz. Mělo být dobře prokrvené a co nejčerstvější. Takové maso přirozeně obsahuje hormony, které by skutečně mohly napomoci hojení.
Při ošetřování ran mohly dobře posloužit larvy. Primárně u zvířat lidé pozorovali, že se zanedbané rány obsazené larvami much mohou zhojit. Aplikace na lidi tak byla nasnadě. Larvy určitých druhů much se živí pouze znekrotizovanou tkání. Ač to tedy může vypadat všelijak, ránu efektivně čistí a napomáhají tak hojení. Právě larvy jsou jednou z metod, která se zachovala dodnes. I když se na čas od jejich používání upouštělo. V dnešních dnech je za určitých podmínek možná léčba pomocí larev much z čeledi Calliphoridae. Ta je praktikována hlavně u ran na nohou způsobených diabetem.
Pro zastavení krvácení se používalo opravdu ledasco. Od látek minerálního původu jako například drcený vápenec nebo síran draselný, přes pryskyřice, kůru stromů, byliny se svíravými vlastnostmi, až po směsi se zvířecím trusem. Můžeme najít také zmínky o pastě z popela a psích slin. Samostatnou kapitolou v oblasti dezinfekce a zastavení krvácení pak bylo vypalování. To probíhalo buď rozžhaveným železem, nebo vroucím olejem. Jednalo o brutální a velice bolestivý proces s nejistým výsledkem.
Jakkoliv teď můžeme žehrat na stav současného zdravotnictví, uznejme, že žijeme v krásné době a oproti minulosti jsme si sakramentsky polepšili.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Use_of_human_faeces_in_traditional_medicine
https://biomonde.com/the-fascinating-history-of-larvae-from-millions-of-years-ago-to-now/
https://mednews.cz/historie-dezinfikovani-ran/
