Článek
Maria Tecla Artemisia Montessori se narodila 31. srpna 1870. První roky života strávila v italské provincii Ancona, celá rodina se ale kvůli otcově práci v roce 1875 přestěhovala do Říma.
Do veřejné základní školy nastoupila Maria ve věku 6 let a absolvovala ji aniž by nějak vyčnívala.
Studium
Její rozhodnutí, pokračovat na technicky zaměřenou střední školu „La Regia Scuola Tecnica Michelangelo Buonarroti“, podpořila jenom matka. Ta sama byla na svou dobu nadprůměrně vzdělaná. Mariin otec, úředník ministerstva financí, neměl o vzdělávání žen valné mínění. Maria se nedala odradit tehdejším pohledem na vhodnost takové školy pro dívku. V roce 1886 odpromovala a pokračovala na technický institut „Regio Istituto Tecnico Leonardo da Vinci“. I zde se jí dařilo. Když v roce 1890 ve věku 20 let promovala s atestací z fyziky a matematiky, otočila náhle směr a místo inženýrství se rozhodla studovat medicínu. Technické zaměření bylo na poměry tehdejší kulturní normy neobvyklé. A medicína, ta byla přímo neslýchaná! Ještě v roce 1890 se zapsala na univerzitu v Římě do studijního kurzu přírodních věd, složila zkoušky z botaniky, zoologie, experimentální fyziky, histologie, anatomie, obecné a organické chemie a v roce 1892 získala „Diplom di licenza“. Ačkoliv byla silně odrazována, vstoupila následující rok do lékařského programu na univerzitě v Římě. Protože byla žena, setkávala se s nepochopením, nevraživostí či obtěžováním od profesorů i studentů. O neobvyklosti celé situace svědčí třeba to, že její účast na hodinách patologie s muži, v přítomnosti mrtvého nahého těla, byla považována za nevhodnou. Aby se „vlk nažral, ale koza zůstala celá“, bylo po ní požadováno provádět pitvy sama ve volném čase po hodinách. Maria v roce 1895 vyhrála akademickou cenu a tím si zajistila pozici nemocniční asistentky. Tak získala první klinické zkušenosti. Poslední dva ročníky se zaměřila na studium pediatrie a psychiatrie, pracovala v dětské poradně a na pohotovosti.
Maria Montessori
Jeden úspěch za druhým
V roce 1896 se stává historicky první ženou, která získala univerzitní titul z medicíny na univerzitě v Římě. Reprezentovala Itálii na Mezinárodním kongresu žen v Berlíně, kde výrazně zastávala práva pracujících žen, mimo jiné srovnatelnou mzdu za srovnatelnou práci vůči mužům, kteří byli lépe placeni. Nedílnou součástí jejího života se totiž stal i feminismus – byla obhájkyní práv žen. Začala cestovat, přednášet a publikovat na národní i mezinárodní úrovni.
V rámci své práce pozorovala děti s mentálním postižením. Zaměřila se na takzvané „frenastenické“ děti (v dnešním pojetí šlo o děti, které trpí nějakou formou kognitivního zpoždění, nemoci nebo postižení). Od roku 1900 Maria vzdělávala pedagogy v „lékařsko-pedagogickém institutu“ pro vzdělávání mentálně postižených dětí s přidruženou laboratorní učebnou. Byla také jmenována jeho spoluředitelkou. Během dvou let Maria vyvinula metody a materiály, které později upravila i pro použití se zdravými dětmi.
Vzestup a šíření jejích myšlenek
Svou první školu Casa dei Bambini, neboli Dům dětí, otevřela 6. ledna 1907. Mezi aktivity pro děti patřila osobní péče - jako je oblékání a svlékání, péče o prostředí - jako je utírání prachu a zametání, a péče o zahradu. Děti používaly pomůcky, které Dr. Montessori vyvinula. Sama se věnovala teorii výuky, výzkumem a dalšími odbornými činnostmi a sledovala práci ve třídě, ale neučila děti přímo. Maria pozorovala chování dětí a toto pozorování vytvořilo základ její vzdělávací metody. Zaznamenávala epizody hluboké pozornosti a koncentrace. Při volné volbě děti projevovaly větší zájem o praktické činnosti a Montessori materiály, než o hračky, které jim byly poskytnuty, a byly překvapivě málo motivované sladkostmi a jinými odměnami. Postupem času se objevila spontánní sebekázeň. Na základě svých pozorování Montessori zavedla řadu praktik, které se staly charakteristickými znaky její vzdělávací filozofie a metody. Dospěla k názoru, že uznání všech dětí jako jednotlivců a zacházení s nimi jako s takovými by přineslo lepší učení a naplnění potenciálu každého konkrétního dítěte.
Už v roce 1909 začalo dílo Marie Montessori přitahovat pozornost v mezinárodním kontextu. Její práce byly často publikovány v mezinárodním měřítku a rychle se rozšířily. Koncem roku 1911 bylo Montessori vzdělávání oficiálně přijato ve veřejných školách v Itálii a Švýcarsku a připravovali se na jeho přijetí ve Spojeném království. Zájem projevili i v Argentině, Austrálii, Číně, Indii, Japonsku, Korei, Mexiku, Sýrii, USA a na Novém Zélandu. Byly založeny první Montessori asociace a konaly se mezinárodní výcvikové kurzy. Mariina vize se šířila jako požár. Její knihy The Montessori Method se rychle vyprodalo šest vydání a v roce 1913 bylo jen v USA více než 100 Montessori škol.
Úpadek
Nadšení, které její metoda vyvolala, se samozřejmě neobešlo bez oponentů. Její práce měla i vlivné kritiky a po první vlně se, hlavně v USA, začala její myšlenka ztrácet. Nový režim v Evropě jejímu dílu také neprospěl. Od roku 1933 nacisté systematicky likvidují Montessori hnutí v Německu a zavírají všechny již fungující Montessori školy. Po konfliktech s fašistickým režimem v Itálii dochází k okamžité likvidaci hnutí a uzavření všech Montessori zařízení. Maria je nucena prchnout a roku 1939 odjíždí na pozvání Theosofické společnosti společně se svým synem Mariem do Indie. Tam zůstává až do konce druhé světové války. Po válce se vrací do Evropy a znovu oživuje své hnutí.
V letech 1949, 1950 a 1951 získává nominace na Nobelovu cenu za mír.
Marie Montessori umírá 6. května 1952 v Noordwijku aan Zee, v Nizozemí. Je pohřbena na místním katolickém hřbitově. Její odkaz ale žije dál a aktuálně je nejrozšířenějším alternativním výukovým programem.
U nás je v evidenci 169 zařízení a najdeme je po celé republice.
Rozložení zařízení Montessori v naší republice dle „Montessoricr“
Zdroje:
