Článek
Kořeny této ikonické směsi sahají do Asie, kde k dochucení čaje masala lidé od starověku používají směs koření karha. Ta obvykle obsahuje muškátový oříšek, hřebíček, zázvor a kardamon. Když nizozemští průzkumníci objevili potenciál obchodování s kořením, vstoupila na scénu Východoindická společnost. Ta byla založena v roce 1602 v Holandsku a její původní cíl byl využít výnosný asijský obchod s kořením. Měla několik vysokých pravomocí - mohla vést válku, razit vlastní mince, podepisovat smlouvy a zotročovat lidi – to vše ve jménu rozvoje obchodu s kořením. Byla v podstatě koloniální složkou vlády, maskovanou jako korporace. Ve spádových územích měla moc nad životem i smrtí domorodých obyvatel a neštítila ji využít. Poté, co v roce 1603 v Jakartě v Indonésii založila přístav, se společnost pustila do zajištění přístupu k zásobám koření z jihovýchodní Asie.
Nezastavili se skutečně před ničím. V roce 1621 si společnost chtěla zaručit monopol na Bandských ostrovech. Šestnáct set nizozemských vojáků vtrhlo na ostrov a založilo zde kolonii. Nizozemský guvernér kolonie pod falešnou záminkou tvrdil, že domorodci zaútočili na jeho vojáky a s tímto argumentem začali původní obyvatele vyvražďovat. Někteří byli zavřeni v klecích a sťati. Mnozí zemřeli hlady. Z 14 000 původních obyvatel ostrova uniklo pouze 480 domorodců. Byla to genocida.
Domorodí obyvatelé byli odstraněni a nahrazeni otroky, kteří obdělávali půdu. Mluví se o tisících lidí z Afriky i dalších regionů. Nizozemská Východoindická společnost pokračovala v tomto krvavém obchodu téměř 200 let a do Evropy dovážela tuny a tuny koření, než se koncem 18. století zhroutila pod tíhou svých zkorumpovaných a násilných praktik.
Získávání muškátového oříšku byla krvavá záležitost
Jaké koření stálo za takové lidské oběti? Nejcennější byl muškátový oříšek, hřebíček, skořice a pepř. Nenasytnost evropského trhu udržovala tento krutý ale výnosný kolotoč v chodu. Dýňové koření je směs právě muškátového oříšku, skořice, zázvoru, hřebíčku a/nebo nového koření. Trochu matoucí může být fakt, že neobsahuje žádnou dýni. Není to koření z dýně, ale koření původně určené k dochucení dýňových koláčů.
Dlouho se používalo k pečení
Dýně byly hojné v koloniích Severní Ameriky a osadníci je dochucovali právě exotickým kořením. V 19. století se v kuchařkách běžně používal termín „koření na dýňové koláče“. Samotná směs koření jak ji známe dnes, byla poprvé komerčně využita na počátku 20. století, kdy společnosti vyrábějící dochucovadla vymýšlely způsoby, jak pečení pro zákazníky zjednodušit a zlevnit.
Americká reklama z roku 1933 nám říká, že: „Domácí dýňový koláč, dokonalý co do chuti, barvy a vůně, vyžaduje použití devíti různých koření. Koření musí být přesně proporcionální, dokonale smíchané a především absolutně čerstvé. Z důvodu úspory má většina hospodyněk pravdu, když váhá s koupí devíti koření jen na dýňový koláč. Ale tady je novinka! Nyní poprvé můžete získat potřebných devět koření, namíchaných k okamžitému použití, v jednom balení o hmotnosti 10 centů od dýňového koření T&T – dost na 12 koláčů.“
Přesná receptura byla samozřejmě tajná, ale pravděpodobně to byla směs skořice, zázvoru, muškátového oříšku, nového koření, hřebíčku, muškátového květu, kardamomu, badyánu a černého pepře. Tato směs se tedy používala prakticky výhradně do pečení, než v roce 2003 přinesla společnost Starbucks její novodovou renesanci.
Obliba podzimní limitky Pumpkin Spice Latte vyletěla raketovou rychlostí a stala se ikonou podzimu v mnoha zemích celého světa.
Zdroje:
