Článek
V polském Pienu u města Bydhošť se nachází rozsáhlé pohřebiště ze 17. století. Tým archeologů z Univerzity Mikuláše Koperníka v Toruni uvedl, že zhruba 30 ze 100 hrobů neslo známky znehybnění, což vedlo k přezdívce „Pole upírů“. Je pravděpodobné, že byl tento hřbitov určen pro lidi, kteří se vymykali tehdejšímu standardu.
Roku 2022, v hrobě zapsaném pod číslovkou 74, objevili archeolog profesor Dariusz Poliński a jeho partnerka Magda Zagrodzka ostatky mladé ženy. Na palci u levé nohy měla visací zámek a na krku srp, obrácený čepelí k hrdlu. Zámek a srp jsou součástí apotropaického pohřbu, což znamená, že měli odhánět zlo. Tento hrob byl skutečně neobyčejný.
Zosia
Jelikož její totožnost není známa, dostala od archeologického týmu jméno Zosia. Dívka dle anylýzy DNA zřejmě nebyla z Polska. Vědci její původ připisují jihu Skandinávie - měla mít světlou pleť a modré oči. Zemřela mezi 18. a 20. rokem svého života a příčina úmrtí zjištěna nebyla. Skenování kostry však pár výsledků přineslo. Předně šlo o deformovanou hrudní kost, na které byl pravděpodobně viditelný nádor. Tato abnormalita musela být velmi bolestivá a taková deformace mohla spolu s podrážděním vzbuzovat nedůvěru. Lebeční nález naznačuje, že bojovala i se zdravotním problémem, který mohl způsobovat mdloby a silné bolesti hlavy. Z toho pramení domněnka o duševní poruše. I tak málo by stačilo aby její okolí uvěřilo, že je v područí ďábla
V těžkých dobách jako jsou epidemie nebo války lidé věřili, že zlo číhá na každém rohu, a ve středověku byla víra v nadpřirozené bytosti nerozporovatelná.
Zajímavé je, že předměty s nimiž byla pohřbena, naznačují vyšší společenský postoj. Kolem hlavy měla hedvábný šátek, protkávaný vzácnými kovy. Ani bohatství ji však neuchránilo před tím, aby s ní bylo po smrti krutě naloženo.
Hrob
„Dá se předpokládat, že ti, kdo ženu pohřbívali, se z nějakého důvodu báli, že vstane z hrobu. Možná se obávali, že je upírka.“ uvedl profesor Poliński.
V hrobě byla „zajištěna“ srpem a zámkem. Materiálem pro oba předměty bylo železo, o kterém se věřilo, že poskytuje ochranu před nadpřirozenem. Na její tělo však byly tyto předměty umístěny postupně. Zpočátku byla pohřbena v rakvi v přirozené poloze, jen se zámkem na levém palci u nohy. Ten měl dívku udržet na místě. Z důvodů, o kterých se dnes můžeme jen dohadovat, ochranná síla zámku nestačila. Její hrob byl otevřen a s tělem se manipulovalo. Při tom jí někdo zlomil nebo zkroutil páteř. Dle závěru profesora Polińskeho v tomto okamžiku upustili od snahy obrátit nebo vyjmout tělo z hrobu. Místo toho jí přes hrdlo připevnili srp, aby zabránili mrtvole vstát. Srp byl otočen ostřím k hrdlu. Takto se pohřbívali upíři či strigy. Otevírání a narušování hrobů tímto způsobem bylo v 17. století ve střední Evropě relativně běžné, protože lidé často připisovali neštěstí nadpřirozené činnosti mrtvých.
Tým vědců nedávno s využitím DNA, 3D tisku a modelovací hlíny zrekonstruoval 400 let starou Zosiinu tvář. „Je to svým způsobem opravdu ironické“, řekl švédský archeolog Oscar Nilsson. „Ti lidé, kteří ji pohřbívali, udělali vše, co bylo v jejich silách, aby jí zabránili vstát z mrtvých… my jsme udělali vše, co bylo v našich silách, abychom ji přivedli zpět k životu.“
