A medaili za supervlezlost získává Vladimír Putin

Vladimír Putin neměl zrovna raketový start. Nenarodil se se stříbrnou lžičkou v puse jako mnoho ruských oligarchů, kterým se posléze mstil tím, že je nechal vyhodit z oken a znečistil jejich mrtvolami různé bulváry v Moskvě a Petrohradě. Putin se narodil jako loser. V rodině, která obývala pouhých 25 metrů čtverečních. Syn dělníka, který svého potomka neustále tepal a nadával mu za vše, co udělal. To matka, ta zase byla klasická žehlička. Snažila se vyhýbat jakýmkoliv konfliktům a ještě více jejich řešení. Podle vlastních slov samotného Putina se v rodině moc nemluvilo, a byla tam spíše taková tichá domácnost. Putin se z tohoto rodinného svrabu chtěl za každou cenu dostat.

Útěchu mu poskytnul tehdejší seriál vysílaný v roce 1968, kupodivu v souvislosti s koncem Pražského jara. Jmenoval se Štít a meč a popisoval bizarní život dvojitého sovětského agenta, který se vplížil mezi nacistické jednotky, aby odhalil jejich válečné plány. Nakonec při příchodu sovětských armád do Berlína epochálně odhalí svou identitu. Tak v takovém pánovi se vzhlédl mladý Putin.

Jeho první štace, kde leštil schody, byly tajné služby. Za mohutné intervence ověřených známých, které získal zčásti z rodiny a zčásti svou vrozenou vlezlostí. Když jej sledujete na videích a záznamech předtím, než se dostal k moci, působí až lehce retardovaně, každopádně rozhodně ne jako kluk z plakátu a už vůbec ne jako někdo, kdo by mohl řídit celé Rusko.

Ačkoliv chtěl Putin působit jako mocný agent, dostal se spíše do administrativní pozice. Sice v Berlíně, ale zabýval se takovými trivialitami, jako byla lustrace papalášů, na které Sověti nasadili své holky. Ty je svedly a pak se na ně Putin z moci úředníka ve své berlínské kanceláři vytahoval. Viděli-li jste někdo úředníka z Petrohradu ze hry Revizor od Gogola nebo jste četli pár děl klasických ruských autorů vězte, že to není román nebo fikce, ty postavičky z Gogola jakoby Rusům z oka vypadly. Ostatně i v Česku to byli Rusové, kteří se podíleli na zabetonování úřednické mašinérie a na vybudování posvátné a nepatřičné aury, které tu úředníci požívají.

Putinova kariéra v Berlíně skončila tak neslavně jak začala, a to na konci roku 1989. S pádem Berlínské zdi. Východní Němci se náhle probudili a začali klepat Stasi na dveře. Jenomže si spletli budovu. Hrdinná verze příběhu říká, že Putin vyšel před barák, který provozovala Stasi spolu s KGB a hrozil davu pistolí. Reálný scénář byl jednoduchý. Skupina německých výrostků trochu hlasitěji zaťukala na dveře, ven vyšel jeden z těch, kterým to nejdéle zapalovalo a proto v kanceláři zůstal. Byl to omšelý menší muž s hrstkou vlasů na hlavě. Snadno si jej mohli splést s uklízečem. A proto mu jednoduše spolkli jeho verzi. Toto je budova ruské armády, ne dům Stasi. A proč mluvíte tak dobře německy? Protože jsem překladatel!

Když se Putin vrátil do Sovětského svazu, tak v podstatě žádný svaz či Rusko nebylo. Zasloužil se o to Michail Gorbačov, muž, který za to později dostal i Nobelovu cenu. Respektive dostal cenu za mírové snahy, ale každý na Západě moc dobře věděl, že to bylo za likvidaci té sovětské hydry, která svým atomovým arzenálem ohrožovala celý civilizovaný svět. Ještě nějakou dobu se na této děsivé hrozbě živili holywoodští scénáristé, kteří představovali zlé Rusy nebo taky Ukrajince, jak obchodují s atomovým arzenálem, který se v chaosu postsovětské doby vytratil kdoví kam, třeba do rukou teroristů. Prostě celkově to byla taková velká polízanice. Každý si v devadesátkách stejně jako v Československu chtěl ukrojit ten největší krajíc. A Vladimír Putin byl jedním z nich.

Bohužel Putin se nikdy neskvěl strategickými schopnostmi, bojovými dovednosti a předvídavostí. Jako bodyguard známých osobností nebo jako jasnovidec u křišťálové koule by se nikdy neuživil. To dobře věděl. A proto se vrátil do svého rodného místa, kde znal jednoho svého profesora, Anatolije Sobčaka. Ten jej přijal na univerzitu, Putin totiž jako správný kariérní úředník za socíku absolvoval i práva. A pokud máte osypky z práv v Plzni vzhledem k jejich skandálům a pošramocené pověsti, tak jste ještě nebyli na právech v Petrohradu.

Příběh se dál má tak, Putin se stal jedním z leštičů klik na petrohradské univerzitě. Ale co dál? Zůstane šedivým úředníčkem, který bude zapisovat studentům kredity do rudé knížky? Sobčak byl naštěstí starosta Petrohradu a Putin se stal jeho asistentem. Doufal v další kariéru, ale po Putinově boku Sobčak svou pozici starosty ztratil.

Po tom, co jeho mentor Sobčak ztratil, co mohl, Putin zanevře na svůj idol, dostává se do Moskvy a začne klepat na dveře tajných služeb. Nějakým podivným řízením osudu se stává ředitelem tajných služeb, za nějakou dobu samozřejmě, ne ihned po příjezdu. Jak k tomu tak náhle došlo není úplně jasné. Jisté je, že se motá na politických recepcích a dostane se do kontaktu s Borisem Jelcinem, v té době již notorickým alkoholikem, který měl játra tak tuhá, že byste jimi mohli obkládat dům místo leštěného mramoru.

Jelcin již není moc při smyslech a tak mnoho z bohatství Sovětského svazu vydá těm, kteří se později stanou oligarchy. Na to Putin nikdy nezapomene a tak si je jednoho dne v roce 2002, když už na něj nemohou dosáhnout, svolá na kobereček a nechá jednoho z nich, Michaila Chodorovského, exemplárně za všechny zatknout a dá ho na pár let do chládku. Ale k tomu se ještě v roce 1999 nedostal. V té době byl premiérem Sergej Stěpašin, a to pouhé tři měsíce.

Co se mezitím stalo? Stěpašin dal prostor Putinovi, který předstíral, že to byl on, kdo za něj vyřešil Jelcinovy problémy. Jaké potíže to byly? Jelcin měl mezi jinými také korupční aféru a Putin se podle svých slov zasloužil o její vyřešení. V podstatě k tomu nebylo třeba mnoho, jen jeden telefonát své bývalé zaměstnankyni, která pro něj pracovala v Berlíně. Na hlavního vyšetřovatele si najal prostitutku, která jej nafotila. No a jak víme, Rusko je velmi ctnostná země a netrpí jakékoliv mimomanželské excesy. Proto si také také Putin vzal svou dlouholetou přítelkyni, která jako manželka působila jako prvotřídní uklízečka a vyznamenaná žena v domácnosti, samozřejmě Leninovým řádem.

Putin nikdy na prezidenta nekandidoval, byl to Boris Jelcin, který jej jmenoval premiérem a posléze prezidentem v zastoupení. V podstatě Jelcin už zkolaboval a byl poněkud zmaten. Ostatní mocní muži tehdejší doby se domnívali, že bude ten šedivý úředníček Putin tou nejvhodnější obětí pro to, stát se prezidentskou loutkou. Existuje pravidlo, které by žádný politik při smyslech nikdy neměl porušit, nejen v Moskvě. Nikdy nespolupracujte s někým, kdo připomíná obchodníka s teplou vodou. Zpravidla vás podvede a vám zbydou jen oči pro pláč.

Je známou skutečností, že Putin v pozici prezidenta byl velmi nesvůj, ale taky si velmi dobře zapamatoval, co četl ve skriptech KGB. Tam stálo, pokud máš problém a lidé se na tebe zaměřují, je třeba diverzantů. A ti se hned našli, podle posledních zpráv je zřejmé, že na jednom z nejhorších teroristických útoků v Moskvě, kde spadlo několik panelákových bloků v roce 1999, se podíleli příslušníci KGB. Několik jich bylo přistiženo na místě. Předstírali, že tam byli náhodou. To je prosím inteligenční kvocient tajných ruských služeb.

Putin se náhle z úředníka proměnil v nelítostného bojovníka, alespoň soudě podle svalů, které mu vyrostly na jazyku. Prohlásil tehdy, že budou teroristy hnát až do posledního, i kdyby to bylo někde na toaletě, a tam je ubijí. Byla to prostě fraška jako z Národního divadla, ani velký Bedřich Smetana by se za takovou nestyděl. Dál už to šlo ráz na ráz. Rusové vtrhli do Čečny, aby potrestali zlé teroristy. Válku, kterou Putin rozpoutal, neuměl ukončit, a tak se musel Kadyrov stát jeho spojencem. Tehdy to byl ještě otec klanu Kadírových, Akhmad. Ramzan už jen převzal noty svého otce a Putin se ho do nynějška nedokázal zbavit. Co nestačil Putin ale dokoná smrtelná nemoc, která prý Ramzana trápí. Otázkou je, kdo skončí dřív na prkně. Jestli Ramzan nebo Vladimír.

Putin se ve světle své předchozí kariéry opravdu nemůže dál blamovat a hrát si na vstřícného, nemůže ukázat svou vlídnou tvář Zelenskému v této válce, protože by prozradil sám sebe. To, že je jedním z největších slizounů na planetě, kteří se snaží ovlivňovat osudy několika miliard lidí.

Nedávno ex-finský prezident prohlásil, že je divné, že je na světě 8 miliard lidí a o jeho osudu rozhodují tři muži. Nejspíš přeháněl. O osudu druhých lidí jako Putin rozhodně nerozhodují. Zásadní vliv mají totiž na lidi jejich vlastní zlozvyky a úchylné preference. Třeba jejich láska a náklonnost, kterou prokazují slizounům a  speleologům se speciální kvalifikací na zadnice.

Zajímavé je, že se k Putinovi v jeho soutěži přidal i slovenský premiér Robert Fico. Ten však spíše ve své funkci připomíná zchudlého pouťového barona, který se svým kolotočem dojezdil. A tak dorazí do širé Rusy a čeká tam, že budou zvědaví na jeho omšelé představení. Jiný muž se na ruskou přehlídku konce války také hlásil. Byl to maďarský premiér Viktor Orbán.

Pozoruhodné je, že jeho Rusko nepozvalo, prý kvůli tomu, že Maďarsko bylo svého času spojencem nacistů. Nejspíš jsou ruští historici opravdu dokonalí… ale v něčem jiném než v historii. Slovensko bylo přímo nacistický štát a prémiová výkladní skříň nacistů. Myslím si však, že Putin si Orbána prostě pozvat dovolit nemohl, protože na maďarský guláš úředník z Petrohradu už nemá žaludek.

Zdroje:

Já, Putin, 2011. Dokument Německo, Rakousko.

https://www.prahanadlani.cz/clanek-zprava/1379602-je-ironicke-ze-nas-je-osm-miliard-a-osud-lidstva-drzi-v-rukou-tri-muzi-rekl-v-praze-exprezident-finska.html

https://www.youtube.com/watch?v=lyTvmOodpTQ

Daniel Sochor. Putin in his own words: Russia's president speaks his mind on international relations, politics, society, business & leadership. 2016. CreateSpace.