Proč se Adolf Hitler tak bál Židů? Kritická analýza

Židé v době raného Adolfa Hitlera zastávali v Německu spíše společenské a administrativní pozice. Právníci, majitelé divadel, bankéři a doktoři. Nic, čeho se bylo třeba bát. Ale Adolf se bál a hodně.

Hitlerova blízká zkušenost se židovským národem

První výraznou zkušenost se židovským národem Adolf Hitler udělal paradoxně ve vlastní rodině. Jeho matka umírala na rakovinu a židovský doktor Eduard Bloch ji zdarma léčil. Moc mu to nešlo, a tak použil radikální metodu, během níž Hitlerova matka zemřela. Mladý Adolf se zajíkal vděčností a zlostí, ano i tyto dvě emoce můžete mít zároveň. Eduardu Blochovi v době takzvaných diskriminačních norimberských zákonů bylo dovoleno vycestovat z Říše a skončil v New Yorku, kde mu neuznali lékařskou praxi a kde záhy poté v Bronxu zemřel.

Když byl Adolf Hitler mladým malířem, odmítli jej šosáčtí profesoři při přijímacím řízení na školu, což poněkud odklonilo jeho kariéru. Sám se svěřil svým blízkým, že raději než válčit by byl architektem, který navrhuje domy. Celý život v sobě nesl podvědomý strach, že se nebude moci prosadit, a také strach o své Německo. Německo vnímal dost osobně a bál se, že jako projekt zanikne. Sám za něj podle svého nejlepšího vědomí a svědomí bojoval v 1. světové válce, získal také vojenské dekorace za odvahu, a tak mu bylo zatěžko přiznat, že tato země má to nejlepší za sebou.

Obrátil se proto na osvědčenou příčinu všech světových obtíží, Židy. Tak byli prezentováni světovými médií již od jejich vzniku. Židé byli zaručený cíl, který nelze minout, a šlo na ně naházet veškerou vinu světa jako na obětního beránka. Jenže bylo to trapné a nevkusné.

Vezměme to jako fakt, kdyby Hitler nezačal likvidovat Židy po tisících, respektive jeho administrativa, nebyl by jen jedním z těch, kteří vedli válku? Zřejmě ano, protože Stalin nechal zabít daleko více lidí než Hitler, a nikdo jeho obraz na veřejnosti nediskriminuje. Nezaměřil se totiž primárně na ukojení svého strachu ze židovského živlu, ale věnoval se svým odpůrcům domnělým i skutečným. Stalin totiž válčil proto, že chtěl mít svůj klid, zatímco Hitler válčil ze strachu o Německo. A podle motivů se odvíjejí výsledky.

Neexistující Hitlerův rozkaz k vyhlazování Židů

Zajímavý fakt je ten, že neexistuje žádná písemná zpráva či rozkaz, a to Němci vše do puntíku zaznamenávali, k vyhlazení Židů od Adolfa Hitlera. Zjevně ostatní v jeho okolí, kteří byli poslušnými podlézači, vycítili přání svého mistra. Ať tak či onak, k masovému vyhlazování došlo v roce 1941 hromadnými popravami Židů na Ukrajině, která byla tehdy částí Sovětského svazu. Zdá se, že myšlenku vyhlazovacích táborů nejrazantněji na konferenci ve Wannsee prosazoval Reinhard Heydrich, který byl Hitlerovým koněm v Protektorátu Čechy a Morava.

Hitler si tedy převzal smůlu, hodně smůly. Proč se však Židů tolik bál? Při jejich transportech a v táborech samotných se ukázalo, že jsou disciplinovaní, a v podstatě se chovali až na výjimky jako beránci a poslouchali na slovo. O nějakých židovských skupinách, které by naplánovaly a realizovaly atentát na Hitlera, a že těch atentátů bylo, ani vidu ani slechu.

Hitlerova osobnost: psychoanalýza

Narozdíl od islámu a jeho nechvalně známých džihádistických vražedných tendencí je podstatou doktríny židovského náboženství, judaismu, radování se ze života. Že by se Hitler bál nejvíc právě tohoto, mít radost ze života? Je o něm známo, že se téměř nikdy neusmíval. Možná, že se domníval, že existenciální deprese, melancholie a nihilismus jsou duchovní podstatou německého národa a že když se začne smát, Německo zmizí ze světa.

Ostatně spisy německých filozofů jsou postavené na těchto pilířích, ne tolik na myšlení, už vůbec ne na radosti a oslavě života, ale na nicotě a prázdnotě, smutku a osudovém zmaru. Hitler obdivoval Nietzscheho a skladatele Wágnera. Oba dva byli experti na osudový zmar ve velkolepém provedení. A tak i dopadlo závěrečné dějství Třetí říše.

Lekce z historie: život ve strachu je nebezpečný

Adolf Hitler se tedy šeredně spletl, strach má velké oči a jeho strach ze Židů jej zavedl do propasti. Stejně jako Židů se však obával i jiných národů, etnik a skupin obyvatel. A to je vždy problém, pokud žijete ve strachu, co by vám mohl někdo udělat. Zpravidla, pokud se bojíte opravdu hodně, tak mu to uděláte dříve než on.

A to je ten problém Adolfa Hitlera, on se hodně bál světa kolem něj. Sdílí to s ním dnešní lidé, kteří za vším vidí tajné společnosti, bubáky a spiknutí. Takoví mají našlápnuto dostat se do podobného kokonu strachu, ze kterého se už nikdy nevymotají. O Adolfu Hitlerovi někteří říkají, že i přes veškeré předsudky, které tehdy měli lidé o Židech či opravněné námitky, které chovali, on sám byl ve své nenávisti natolik skálopevný, že to nemohlo být normální. Někteří mají podezření na paranoiu.

Pokud jde o mou vlastní teorii, je to jednoduché. Za nenávistí se skrývá strach. Proto, když zavedete tvrdou šikanu nenávistných projevů, nic vám to nepomůže, projevy utlumíte, ale strach vyeskalujete do gigantických rozměrů. Na to pozor. Pak to pěkně bouchá, to třeba vidíme v sousedním Německu na terorismu, který tam páchají již naturalizovaní němečtí občané. A proč? Ze strachu. A ten můžete mít úplně ze všeho, nejčastěji z vlastního okolí. V takovém případě vám bouchne bomba pod vašima rukama.

Strach z budoucnosti na úrovni národů

Některá etnika se opravdu bojí více než ostatní. Třeba Němci. Po první světové válce nebyl žádný důvod ke kolapsu německé ekonomiky až na vzdálenou burzu v New Yorku, zemědělské oblasti byly totiž první světovou válkou v Německu nedotčené. To německá mysl trpěla paralýzou, která se šířila jako sněť. Němci utrpěli velký zásah na svém nevhodně nafouknutém sebevědomí, a tak se vypli jako spotřebič ze zásuvky. To přispělo k honům na Židy coby objektům jejich frustrací. Klidně by to ale místo Židů mohl odnést někdo jiný, třeba Češi, ty také Adolf Hitler zrovna nemusel.

Dejte si pozor na strach ze světa, je to prekurzor diskriminace a předzvěst nelidských činů. Pamatujte na osvědčenou pravdu, že čeho se bojíte, to k sobě přitahujete a odříkaného chleba největší krajíc.

A Češi toho chleba mají pěkný bochník. Často se bojí i vlastní rodiny, jejich příslušníků, kteří se od nich liší, byť oblečením, o jiných národech a etnicích ani nemluvě.

Pokud se v životě pořád jenom všeho bojíte, podřežete si jednou větev, na které sami sedíte.

Asi jsem vás zklamala, mysleli jste si možná, že budu v článku láteřit na Hitlera, jaké že to bylo monstrum. Ne, Hitler byl obyčejný člověk, jehož obavy vyrostly do obludné velikosti a spolu s ním se na tom podílelo několik miliónů Němců. Každý člověk má v sobě takového malého Hitlera, stačí ho jen neustále živit strachem a vyroste do gigantických rozměrů. Tak bacha na to.

Zdroje:

Philippe Burrin. Hitler and the Jews: The genesis of a genocide. 2009. Editions Le Manuscrit.

Peter den Hertog. Why Did Hitler Hate the Jews?: The Origins of Adolf Hitler's Anti-Semitism and its Outcome. 2020. Frontline Books.