Článek
Podle posledního sčítání lidu se většina Čechů k víře nehlásí. Ale…
Překvapivé pro dnešní Čechy by možná mohla být skutečnost, že až do poloviny 19. století platil příměr: co Čech, to věřící. Velká část české veřejnosti tehdy chodila do kostela. Slováci se však českou duchovností nedali oklamat a naopak říkali:
Vem českého katolického faráře, zatřep s ním a vypadne ti husita.
Trocha historie nikoho nezabije
Toleranční modlitebna. Nemá vchod z ulice dle pravidel patentu
Když byl v roce 1781 vyhlášen toleranční patent Josefem II., činnost ryze české církve - Jednoty bratrské to obnovit nepomohlo. Češi si tak mohli vybrat mezi dvěma formami evangelického vyznání, augsburským (luterským) a reformovaným (helvetským). Najednou se zčistajasna objevilo sedmdesát tisíc evangelíků. Josef II. sice navenek zrovnoprávnil obě vyznání, ale de facto úplně ne.
Evangelické kostely se nesměly stavět v hlavních ulicích a nemohly mít věže ani zvony. Dvojí měřítka také platila pro evangelické obřady, křty a sňatky a dokonce i pohřby. Mimochodem, oficiálně byla vyznání zrovnoprávněna až v roce 1861.
Česko ve vleku Zeitgeistu 19. století
Na to, že Friedrich tvrdil, že Bůh je mrtev, se jím zabýval až příliš
Trendem 19. století v Evropě byla individualizovaná víra, nikoliv důvěra v instituce jako je církev. Navíc atmosféru začali určovat lidé, do kterých by to nikdo neřekl. Filozofové jako Friedrich Nietzsche, který místo Boha hlásal nadčlověka. Podobně T. G. Masaryk byl takový věřící lidově řečeno na baterky. Jeho víra problematizovala sebe samu a rozhodně nebyla typickou vírou dosavadního českého člověka. Masaryk nakonec nepodpořil žádnou církev. Jeho dcera byla členkou společenství Unitářů, kteří se pohybují mimo hlavní křesťanský proud.
Katolická moderna, odklon od lůna církve
Nakonec i členové oficiálních církví jako byla ta katolická na nové trendy reagovali. Po svém, ale přece. Katolická moderna se zprvu projevovala především v literatuře a umění. Později z ní vytryskla touha a nakonec požadavek po církevních reformách. Katolická teologie by podle modernistů měla být v souladu s vědou. A rozhodně by měla umět oslovit lidi ve městech (moc se jí to nedaří dodnes). Tehdejší papež Pius X. v roce 1907 toto rakovinotvorné duchovní bujení zarazil s tím, že by se jednalo o rozvrat církve a o vítězství ateismu.
Další požadavek, se kterým přišli modernisté, byl: demokratizace církevního života. To se podařilo až s Druhým vatikánským koncilem v 60. letech 20. století, kdy byly zavedeny mše v národních jazycích.
Jak se nové proudy projevily v Československu
Machar byl blízkým přítelem Masaryka
Ve střední Evropě se tyto trendy šířili z Vídně, kde působilo hnutí Los von Rom (Pryč od Říma), založené v roce 1897. Jednalo se o konspiraci, na základě které by církev představovala světovou organizaci, která člověku brání v lepší budoucnosti. Toto přesvědčení přezvala řada českých intelektuálů.
Básník Josef Svatopluk Machar z ní odvodil téměř celé své dílo. Církev začala být považována za zbytečnou. Není divu, že část katolických kněží se v tehdejším Československu oddělila a založila v roce 1920 Církev československou. Na oficiální požehnání od prezidenta Masaryka však mohla církev zapomenout.
Ačkoliv za komunismu církve přešly de facto pod státní zprávu, stále v Československu zůstávala jakási církevní základna hard core věřících. Ti zpravidla skončili ve vězeních po celé zemi, či pracovních táborech.
Obrat k lepšímu?
Česko hrálo klíčovou roli v šíření buddhismu ve střední Evropě. Dalajláma jej navštívil vícekrát
Sametová revoluce jak se zdálo přinesla nové možnosti v oblasti víry a náboženství. A opravdu, přišly nové trendy, převážně esoterické, a také východní buddhismus a hinduismus. Směry, které zde byly předtím praktikovány převážně na zapřenou. Nebo pod záminkou čistě materialistického fyzického cvičení jako byla jóga.
Nicméně, podle výsledků různých sčítání lidu v chronologickém pořadí, víra a Češi, to není zrovna téma, které se má rádo:
Při sčítání lidu od roku 1991 se k náboženskému vyznání v České republice přihlásilo přibližně
1991
44% populace se hlásilo k víře. Katolická církev měla dokonce více než 4 miliony příznivců.
2001
32% populace se definovalo jako věřící.
2011
22% obyvatel se hlásilo k víře. 34% prohlásilo, že je bez jakékoliv náboženské víry a 44% obyvatel otázku nechalo bez odpovědi.
2021
13% lidí se přihlásilo k víře. Naopak 68,3 % respondentů uvedlo bez náboženské víry. Tradiční církve zaznamenaly pokles, zatímco roste počet lidí s „domácí“ či nespecifikovanou vírou
Co vyplývá z těchto statistik? Tradičních i netradičních věr ubylo, ale co přibývá, je „nespecifikovaná víra či duchovnost“.
Jsou Češi opravdu skalní ateisté?
V 90. letech jako by zavládl postoj „každý sám za sebe“. Ve společnosti, v politice, v církvi. Svobodný prostor pro podnikání, budování, seberozvoj vedl k tomu, že se začalo horečně stavět něco nového a zároveň jsme se vraceli k tomu starému. V církvi se obnovovaly řehole, první vlna restitucí vedla k navracení domů a klášterů, které byly vybydlené a zničené. Obnovovalo se to, co bylo, nebo co z toho, co bylo, zbylo. Mnozí v tom mumraji ztráceli orientaci v široké paletě duchovních nabídek. Do prostoru svobody přicházejí nové sekty, východní náboženství, New Age, ezoterika, léčitelství. Chceme se vrátit do Evropy, ale vykračujeme zároveň do neznáma. Byl jsem v té době v salesiánském noviciátě, bylo nás tam 21 noviců, takový výběr z totalitních hroznů. V té sbírce bylo asi pět konvertitů. Jeden novic přišel s teorií, že vše lze léčit cibulí, že není třeba žádných léků. Byli jsme tehdy dost marodní, v provizorním noviciátním domě se netopilo. Do noviciátu přijíždělo auto s pytli cibule a cibulička provoněla celý noviciát. Ten novic volal vždycky nějaké Marcelce do Prahy, kolik má na jakou nemoc pro konkrétního novice nasadit cibule, kterou si nešťastníci přikládali na prsa, nosili obvázané krky, nebo měli cibuli připevněnou na bedrech, když je bolela záda. Ta paní určovala na dálku diagnózu podle barvy košile nebo podle data narození. Kvůli tomuto blázinci jsem tehdy odešel z noviciátu – ale vyprávím to proto, že je to také ilustrace doby. Vše nové bylo lepší než to staré. Za hvězdu byl tehdy léčitel P. František Ferda…
Podle popularity různých alternativních směrů jako je astrologie a léčitelství se rozhodně nedá říci, že by Češi byli neznabohové. Naopak se snaží k duchovním věcem ve svém životě co nejvíce přiblížit, nicméně činí tak jen pokradmu a na zapřenou. Navenek se věštcům a jasnovidcům smějí, ale v soukromí se na ně hojně obracejí.
Křesťanstvím a Biblí často pohrdají, ale v případě úzkosti hledají v Bibli inspiraci a obracejí se o pomoc k Ježíši Kristu. Stejně tak jako k alternativním léčitelům. Spíš, než že bychom řekli, že jsou Češi nevěřící, pokud se pečlivě rozhlédneme kolem sebe, vypadá to, že si každý osobuje trochu té autority léčitele, kněze, duchovního guru nebo věštkyně, amatérského astrologa nebo domácího teologa. Anebo, také tu máme nemálo vtělených Bohů a Bohyň, kteří se domnívají, že cokoli řeknou, se okamžitě splní a ostatní musí běžet to zařídit. Češi se často staví do role kultovních Bohů a jejich ikon. Někdy se zdá, že Češi byli těmi, kteří si do jablka poznání kousli jako první ze všech národů.
Úžasnej národ tihle Češi. Škoda, že nebyli u stvoření světa. Mohli poradit.
Duchovna je tedy v Česku, dalo by se říci, dokonce možná až příliš, víc, než by bylo vhodné.
Jak se říká, odříkaného chleba největší krajíc. Čím víc se Češi zaklínají, že víru nepotřebují, tím víc se zjišťuje, že v různých oblastech života na ni spoléhají. Akorát se mění její formy. Víra se zkrátka nikam neztrácí, jen nabývá jiných podob.
Zdroje:
Údaje ze sčítání lidu: 1991, 2001, 2011, 2021.
Václav Ryneš. České duchovní skalisko. 2025. Epocha.
https://www.novinky.cz/clanek/krimi-bizarni-ritualy-pokory-kutnohorske-sekty-resi-soud-obzalovani-vinu-odmitli-40565111
