Článek
Lidé to prostě milují dávat si předsevzetí. Muži, které ženy opouštějí, slibují, že se změní a nebudou takoví holkaři, ženy, které nechtějí být opuštěny, slibují, že už nebudou plakat a citově vydírat. A tenhle den v roce je k tomu přímo jako stvořený. Budu hodnější, nenechám se sebou vláčet, shodím nějaká ta kila, naučím se běhat na ultramaraton. Nejlépe všechno dohromady.
Toto se sice ve speciální míře a spíše jen tak formálně ze srandy děje na Silvestra, ale něco podobného se odehrává v Česku vlastně po celý rok. Lidé slibují jako slibotechny nové metody práce, on-line stát, inovované školství, lepší vztahy, to, že se semknou. Ale ve skutečnosti to vždy všechno skončí v bludném kruhu. Proč?
Buďme ale konkrétní, rozdělme si ty Čechy milované bludné kruhy do škatulek. Vlastně se vzájemně všechny překrývají a vychází z jediné podstaty. Lásky k bludu, k bludnému kruhu. Starý Jirásek, ten miloval temno stejně jako jeho čtenáři. A umělecký veterán Alfons Mucha poznamenal, že v Praze ani kousek slunka nikdy nezasvítí, jak je tam tma. Duševní a duchovní temnota bludy totiž předchází a tvoří.
České úřednické bludné kruhy
Piráti a podobní samozvaní inovátoři státu slibovali všude elektronizaci. V realitě to vypadá tak, že on-line se sice na Úřad práce přihlásit můžete, ale ne plnohodnotně, musíte tam stejně fyzicky přijít, aby za vás úředníci registraci dokončili. Podnikatel sice může komunikat elektronicky s Finančním úřadem, ale stejně ho daná instituce chce „grilovat“ osobně. Totéž se týká všech ostatních českých institucí, zdá se, že milují papírování, a ještě k tomu mají navíc datovou schránku, aby vás otravovali ještě on-line. Ve skutečnosti za tím stojí jejich láska. Láska k bludným kruhům. Když se úředníka zeptáte na jasně mířenou otázku týkající se jeho přesně vymezené kompetence, jak často dostanete jasnou a přesně definovanou odpověď? Většinou je to něco jako: „Víte, to je složitější, to byste musela toto a toto…“
České pracovní bludné kruhy
Firmy inzerují pracovní pozice ostošest a pracovní trh se zdá být nabitý kariérními příležitostmi. V realitě velká část firem takzvaně hledá tu stejnou pozici po celý rok, anebo jen sondují, co by z vás vytáhly za kontakty. Reálná pracovní příležitost pro někoho, kdo je opravdu talentovaný a vzdělaný, se zdá býti chimérou. Je k tomu vůbec důvod? Česká ekonomika přeci jde do kopru, a firmy hlásí, že talenty potřebují jako sůl. Hlásí to, ale nekonají s tím v souladu. Proč? Protože více než nějakou ekonomiku a peníze milují své bludné dráhy a kruhy.
České akademické bludné kruhy
Univerzity křičí do éteru, jak se starají o rozvoj a příležitosti studentů a o přesah jejich akademických dovedností do praxe, ale to jsou jen proklamace. Když se podíváte například na nedávno postiženou filozofickou fakultu a některé její obory jako je logika a využití absolventa v praxi, ani se neobtěžují s tím nějaké využití napsat. Když kliknete dál, dostanete se úplně na jinou stránku a oblast. Zdá se, že univerzitní vzdělání vám v Česku pomůže asi jako Hurvínkovi Spejbl vyhrát válku. To vše by nemuselo být, někteří špičkoví odborníci tu jsou, ovšem navzdory systému, který je, jako jsem již uvedla, systém bludných kruhů.
České bludné kruhy osobních vztahů
Ženy se prý chtějí moc seznámit a hrozně chtějí někoho, kdo je bude oceňovat, muži zase strašně chtějí krásnou a chytrou ženu. Když čeští muži potkají krásnou a chytrou ženu, tak se jí leknou a snaží se ji shodit. Když takového muže potká česká žena, snaží se ho často vyprovokovat, aby uznal, že zas tak chytrý a hezký není. Když si to srovnáte se zahraničím, rozdíl je očividný. Kolik takzvaných českých celebrit jako jsou herci a zpěváci mají za partnera někoho chytrého a hezkého a opačně? Moc jich není, respektive v kombinaci obou nikoho takového nenacházím. Proč? Protože by to společnost kolem nich nesnesla a oni samotní na to prostě nemají duševní výbavu. To je důvod, proč se již roky v médiích promenáduje jedna podivná existence, na níž je zajímavé jen to, že často mění své mediálně známé partnery a tvoří v tom tak kombo se svou povedenou matičkou. To je asi tak veškerý mediální prostor pro vztahy, který Češi znají a někomu dají. Protože milují bludné kruhy.
Česko: zastávka Bludov v krajině Evropy
Díky své lásce a náklonnosti k bludným kruhům a drahám je Česko takové jaké je. Ošuntělé, někteří mu říkají Banánová republika nebo Kocourkov, ale ve skutečnosti to je Bludov.
Myslím, že na cestě z Brna do Prahy je taková jedná železniční zastávka se stejnojmenným názvem.
Dokud se Češi a Česko nezbaví své lásky k bludným kruhům, nemá smysl se o nic jiného snažit, protože by to stejně skončilo v bludném kruhu. Češi pak nemohou ani navazovat nové normální vztahy a být si navzájem užiteční, protože jejich zacyklené kolečko je pro ně vždy zájmem číslo jedna. Je to duševní a duchovní blok, který si Češi sami vypěstovali, aby se tady ve své ohraničené středně velké zemičce nezbláznili. Vidí si totiž všichni navzájem do talíře a dostat se z bludných kruhů vyžaduje velkorysost k druhým a sebeúctu.
Mohli bychom mluvit o dalších bludných kruzích, třeba politických nebo ekonomických, školních a dalších. Nemá smysl všechny vyjmenovávat. Podstatné je přijít na to, proč jsou Češi tak strašně rádi zacyklení a tolik si v tom libují. Bludný kruh totiž zakryje vše ostatní, to špatné, ale i to dobré.
Pak se na konci života Češi diví, že mají tak nějak podivnou pachuť ze života a v duši prázdno.
Je to bludnými kruhy.
Ty za to můžou.
