Článek
Češi mají snad nejvíc psů na obyvatele na světě. Ale že by je nějak měli rádi, to se říct nedá. Už dlouhá léta vychází časopis Pes přítel člověka. Naopak to moc dobře nefunguje. Někdy se zdá, že je to spíš taková opičí láska ke psům, kterou lidé mají, podobně jako k dětem. Moc je chtějí, protože co by taky měli jiného v životě dělat, že, a taky aby vypadali jako správná rodinka, jak má být, ale starat se o jejich potřeby a zabývat se jimi nechtějí. To už je na ně moc.
Moc málo lidí má psy opravdu rádo. Projevuje se to jednoduše, nechají svého psíka někde v paneláku či na malém kousku zahrady celé dny o samotě. A ani když se vrátí domů, nejdou ho vyvenčit. Maximálně ho poškrábou po hlavičce a pozdraví a hodí mu kus žvance. A to je taky všechno. Nač vodit psa ven, aby si očuchal okolí, proběhl se a osvěžil. Na to páníčci úplně kašlou. A když už ho vezmou ven tak na takové to rychlé udělat hromádku, a zase rychle domů, ať ho máme z krku. Tak taková je ta velká láska lidí ke psům v místním podání. Není divu, že pak chudáci psi vyjí na lesy a štěkají o závod. Normální cvičený pes nikdy nervózně neštěká jako smyslů zbavený ani nevyje několik hodin. Ale to by se psům museli jejich pánové opravdu věnovat.
Nejspíš si psy řada lidí pořizuje jen proto, že to je trendy, a ne kvůli tomu, že by měli zájem věnovat svou lásku tomu nevinnému stvoření. Psi jsou opravdu chudáci, vždy, když jdu kolem sousedů, je to vnímatelné, psi štěkají jako utržení ze řetězu, protože se jim nikdo nevěnuje. Vidět některého ze sousedů, kteří mají zahrádku, i když mrňavou, jít psa venčit, to je opravdová rarita a pomalu důvod uspořádat k té příležitosti výroční jarmark. To raději nechají pejsky štěkat až sípou a ničí si hlasivky. Touží po tom, aby si jich někdo všiml, byť by to byl aspoň zamračený kolemjdoucí nebo naštvaný soused.
Dokonce mám takové podezření, že to ti jejich páníčkové dělají nejspíš schválně, asi aby se celému svému okolí pomstili za kdo ví co, snad za svůj zpackaný život, který si zpackali sami, nebo aby všem kolem dokázali, kdo je tady pán, že oni jsou tu šéfové, protože si zabrali celý prostor široko daleko nikdy nekončícím štěkáním svého nešťastného pejska, kterému to neštěstí svou nevšímavostí a necitlivostí schválně vyrobili.
Je trapné, když se někdo schovává za svého psa, jak to dělá řada lidí. Tak třeba neumí si normálně říct, že se jim něco nelíbí, třeba na sousedově pozemku nebo na vlastní rodině, nebo že něco ve svém životě nezvládají, a své frustrace házejí na němou tvář. Psi jsou obecně citlivější než většina lidí a tak to prostě neunesou a začnou bláznit. To je pak bludný kruh neštěstí. Stačí, když jsou neštastní páníčci, nevím, proč to musí ještě házet na zvířata místo toho, aby si své problémy vyřešili. Často nejsou zdaleka tak velké, aby se musely táhnout jako smrad všude kolem. Stačilo by trochu zájmu a péče a přičinlivosti.
Opravdu to psí majitele tak moc obtěžuje, jednou za den vzít svého psa na procházku a věnovat mu hodinu času denně? Pokud ano, pak tedy není jasné, proč si ho vlastně pořídili? Pokud z hlouposti a nepochopení toho, co je to starat se o psa, měli by následky nést sami a ne za to, že udělali chybu, týrat psa a skrze něj lidi kolem sebe.
Jednou by se jim to totiž nemuselo vůbec vyplatit. Pejsci jsou sice němé tváře, ale to neznamená, že si zlé a lhostejné majitele psů jednou nemůže odnést čert. A třeba ho zrovna ten jejich pejsek svým štěkáním přivolá. Kdo ví.
P.S.: Budu ráda, když mi laskavé čtenářstvo opraví gramatické či jiné chyby, stejně to je hlavní zábava některých z vás, tak už se tím nebudu unavovat složitě vše kontrolovat a spoléhám na vaši všetečnost. Týmová spolupráce je krásná věc, tak doufám, že mne nezklamete.
