Československo bylo úspěšným americkým startupem

Bez amerických peněz a potravinových sbírek by nastal v době vznikajícího nového státu v Čechách hladomor. A jak víme, to jistě nejsou příhodné podmínky pro vznik nového státního celku. Nastal by chaos a projekt by skončil tak rychle, jak začal.

Díky americkým dotacím a politické podpoře z nejvyšších míst však byla krize zažehnána a nezávislý stát - projekt s názvem Československo mohl vzniknout a fungovat celkem úspěšně bezmála několik desítek let.

Spojené státy americké a zejména americký prezident Woodrow Wilson sehrály klíčovou roli při vzniku samostatného státu v roce 1918. Mimochodem Wilson měl příbuznou v Čechách, žijící u Klatov. Masaryk tedy měl již nabito ještě z jiných zbraní než svých vlastních.

V lednu 1918 vyhlásil Wilson svůj program pro poválečné uspořádání světa. Desátý bod programu vyžadoval autonomii pro národy bývalého Rakousko-Uherska.

Masaryk díky podpoře Wilsona vyhlásil Deklaraci nezávislosti československého národa 18. října 1918 ve Washingtonu, D.C. Odtud Washingtonská deklarace.

Obsahově se program nezávislosti nového státu přímo opíral o americké ideály svobody a demokracie. Které ovšem byly ještě před vyhlášením samotné americké nezávislosti importovány na nový kontinent přímo z Francie a ideálů revoluce.

Masaryk se mohl plně spolehnout také na podporu své americké manželky Charlotte Garrigue, ostatně od ní převzal jedno ze svých jmen. A také na podporu tamní početné komunity českých a slovenských emigrantů, která vyvrcholila Pittsburskou dohodou. USA také finančně a diplomaticky podporovaly Československé legie. Bez amerických peněz by daleko nedojely.

A armáda to je základ státu. Bez peněz není armáda, a bez ideologie tuplem.

V kritických letech nového státu mezi rokem 1918 až 1921 chyběly Československu materiální prostředky na uživení obyvatelstva. USA poskytlo gigantickou materiální a potravinovou pomoc, která Čechy zachránila před humanitární katastrofou.

Zemi navíc chyběly léky, ošacení a v mnoha místech hrozily sociální nepokoje. Zejména na Slovensku či Podkarpatské Rusi. Tam již šlo o opravdové hladovění.

Americká organizace ARA - American Relief Administration soukromě i státně financovaná USA a vedená budoucím americkým prezidentem Herbertem Hooverem poskytla na základě dohody z únoru 1919 tisíce tun amerického obilí, mouky, rýže, tuku, kondenzovaného mléka a kakaa.

Na vrcholu československé humanitární krize, ARA krmila až 500 000 československých dětí denně, které by jinak dopadly jako někde v Sudánu.

Nebylo to úplně zadarmo. Část dodávek byl sice poskytnut jako humanitární dar, ale další zásilky byly kryty ve výhodných úvěrech.

Československo se později na několik desetiletí stalo průmyslovou a zemědělskou velmocí, která byla zdánlivě samostatná. Nicméně bez počáteční americké podpory, by žádný takový ekonomický zázrak ve střední Evropě vzniknout nemohl.

Masaryk s Benešem tak museli plně spoléhat na ekonomickou spolupráci plynoucí z dohod s USA. A podobná situace se opakovala po druhé světové válce v roce 1945. Tentokrát to byla organizace UNRRA, která byla z většiny financovaná USA a znovu zachraňovala Čechy před bídou.

Navíc bez amerického know-how by se tehdejší Československo ani nemohlo stát ekonomicky prosperující zemí. Podnikatel Tomáš Baťa byl fascinován americkým způsobem výroby, zejména montážními linkami Henryho Forda v Detroitu. Tento systém přenesl do Zlína a adaptoval ho na československé podmínky, čímž vybudoval globální obuvnické impérium.

V roce 1920 byla v Praze založena Masarykova akademie práce , která úzce spolupracovala s americkými inženýry na zavádění vědeckého řízení práce. Role pozdějšího českého prezidenta Václava Havla byla podpořena i faktem, že jeho předkové finančně podporovali česko-americké obchodní iniciativy jako byla Masarykova akademie práce.

Československé podniky (např. ČKD, Škoda) tehdy nakupovaly americké patenty a licence, a to jak v oblasti strojírenství, tak elektrotechniky.

Ruku na srdce, je třeba si přiznat, že i dnešní Česko se neobejde bez strategických spojenců. Protože nikdy vlastně plně soběstačné nebylo. Ve středověkém období a později fungovaly české země za vydatného přispění německého živlu. A dnes k jeho fungování přispívají statisíce uprchlíků z bývalého východního bloku.

Bez nadnárodních partnerů by však byli Češi vyřízení. A tak je ze všeho nejdůležitější umět diplomacii a pokud možno si nerozhněvat potenciální partnery a podporovatele.

V této oblasti se Češi zpravidla dlouhodobě pohybují jako sloni v porcelánu.

Zdroje:

Jan Kuklík. Stručné dějiny českých zemí. 2015. Práh.

František Emmert. Moderní české dějiny. 2019. Mladá fronta.