Článek
Zdá se, že se demonstracím kvůli všemu, hlavně proti vládě a pro veřejnoprávní Českou televizi a Český rozhlas dle bývalého schématu, netrhnou dveře. Až to začíná být podezřelé.
Co je vlastně ten spolek Milion chvilek zač a komu slouží?
Spolek po roce 2018 začínal a postavil svou existenci na demonstracích proti tehdejšímu premiérovi Andreji Babišovi a v tomto směřování pokračuje dál. Dá se tedy považovat za ryze antibabišovské hnutí, které nemá nic společného s demokracií, ale s osobními antipatiemi jeho zakladatele vůči osobě premiéra.
Víme jen pár kusých informací. Pokud si nechceme hrát na „Pauknera“ tak víme, že spolek založil jakýsi Mikuláš Minář, evangelík z Vodňan. A tentýž Minář měl docela všimnou v britském tisku. Ten jej svého času jmenoval jako vycházející hvězdu demokracie. Jenomže které demokracie?
Je jen jedna, nebo je jich víc? Je demokracie to, že většina lidí této země zvolila tuto vládu a život bez poplatků za ČT a ČRo? Nebo je demokracie jen to, co hlásají davy na Letné a na Václavském náměstí?
Ty se snaží působit, že chtějí zachránit demokracii proti vládní „totalitě“. Tady ale něco nesedí. Většina lidí si demokraticky zvolila tuto vládu. Takže vlastně tady stojí jeden demokratický hlas proti druhému.
Je to tak nebo jinak?
Je dobré, pokud se oba tábory vystříhají jakýchkoliv slovních podrazů a nefér odkazů na časy totalitní. Obě uskupení jsou vlastně stejná - vychází z demokratických principů, a tak by se měla i chovat.
Jedni by měli dál podporovat vládní program a druzí v rámci demokratického procesu udělat vše pro to, aby většina měla ty reformy, které chce. Nebo ne?
Stejně jako někteří poukazují na to, že vláda chce zavést zemi do časů minulých, tak pokud budeme chtít být opravdu fér, dalo by se říci, že Milion chvilek může plnit zahraniční - klidně britské - určitě však „demokratické“ zadání. Vítr možná fouká z Londýna, ostatně Mináře jmenoval londýnský list Times za vycházející hvězdu.
Ať tak či onak, i když nedostává Minář noty rovnou z Londýna, víme, že britští „lordi“ jsou mu určitě mediálně nakloněni. Je to dobře?
Demonstrace tohoto typu totiž probíhají přesně podle britského scénáře, jak jej popsal anglický autor Gilbert Keith Chesterton. Řekl: „Žádná tyranie by nevznikla, kdyby lidé včas křičeli. Obranou před tyranií je vždycky obrana ještě před neexistující tyranií“
To nejmoudřejší, co lze udělat, je křičet dříve, než člověk utrpí újmu. Křičet až poté, co k újmě došlo – a zvláště pak, je-li tato újma smrtelná – je zbytečné. Často se hovoří o netrpělivosti lidu, avšak znalí historici vědí, že většina tyranií mohla vzniknout jen proto, že lidé začali jednat příliš pozdě. Často je nezbytné postavit se tyranii ještě předtím, než vůbec vznikne.
Každopádně, co když se za tím veřejnoprávním balíkem peněz skrývají také různé tučné „příplatky“ odkudsi odjinud z neznáma za upřednostňování či potlačování toho či onoho podle přání někoho, kdo rozhodně nebyl českou veřejností zvolen jako právoplatný politik, ale o to víc si tu chce prosazovat svou mediální propagandu? To by po určení „tvrdého“ rozpočtu od vlády šlo už mnohem hůř. Ale „nepaukneřme“. Je to jen hypotetická otázka.
Každopádně, když jsme u toho, co je mi nejvíc podezřelé a nesedí, to je ta sémiotika, tedy způsob řeči. Říká se, že stokrát nic umořilo osla. A tady máme rovnou těch chvilek milion. No nevím, chtějí opravdu ty davy vypustit svou duši na nekonečných demonstracích? Chtějí dosáhnout nějaké podivné mety, největšího počtu demonstrací do Pelhřimovské knihy rekordů? A mají Češi vůbec na to, používat svou demonstrativní energii účelněji?
Toť velký otazník.
Zdroje:
