Článek
Představte si, že jste starý a zdraví už vám tolik neslouží, a jste umístěni do domova důchodců. Takový domov důchodců je po všech stránkách v pořádku, a dokonce i v něčem bezva. Dobře tam vaří, personál je slušný, máte k dispozici pěkné prostředí i zahradu, dosah do obchodů a veškeré potřebné služby včetně lékaře na dosah ruky. Dokonce pro vás personál vymýšlí a připravuje kulturní akce, máte možnost navštěvovat zájmové aktivity a vždycky, když potřebujete, se vám někdo věnuje. Takový domov důchodců existuje. Má to ale jeden háček. Pokoje jsou jen a zásadně po dvou.
A teď si představte, že žijete někde, kde vstáváte před očima člověka, kterého neznáte, převlékáte se vedle člověka, kterého jste celý život neznali, musíte se soustavně přizpůsobovat někomu, kdo s vámi nemá nic společného a ladit svůj program s jeho, máte ho ve dne v noci ve vaší osobní zóně a nemáte ani minutu garantovaného soukromí. No není to psychické týrání?
Podle mého ano. Víte, mě se to až tolik momentálně netýká. Ale osobně se divím důchodcům, že proti této podivné praktice domovů důchodců umisťovat více lidí, kteří se neznají, na jeden pokoj, nic nedělají. Znám lidi, kteří mají už dopředu stres a psychické trauma z toho, že by jednou mohli v takovém pokoji po dvou s někým skončit. Je to totiž naprosto nepřirozené a v dnešní době, kdy je znám terapeutický účinek vlastního soukromí, je takové zřízení domova pro seniory na pováženou. Možná to leckomu nevadí. Ale co když jste normální člověk a na pokoj vám nasadí takzvaného energetického upíra, který si na něco pořád stěžuje nebo do vás rýpe? A co když máte už nějaké zdravotní problémy a zrovna boj se systémem a s upírem není akorát něco, na co máte energii a náladu?
Podle mého názoru by takové praktiky domovů pro seniory měly být zakázané. V této společnosti je obrovský potenciál pro to, všechny potřebné věci si zajistit, stačilo by, kdyby se lidé zabývali věcmi, které jsou podstatné, a nesnažili by se vymýšlet nesmyslné aktivity a zaměstnání, které nikomu nic nepřinášejí. Prostor postavit domovy důchodců se samostatnými pokoji tu je velký. A klidně ať jsou pokoje pro více lidí, kteří spolu ale bydlet chtějí, a ne že je tam někdo umístí povinně, to je podle mého názoru recept na to, jak někoho rychle a účinně zabít systémem. Možná to tak někde dělají dokonce rádi, když se chtějí někoho zbavit. Stačí mu umístit nějakého otravu přímo do pokoje a je s ním za pár týdnů ámen.
Pamatuji si jeden úsměvný příběh, který se týká právě bydlení na pokoji s neznámým člověkem, který mi vyprávěla bývalá kolegyně ze severní Moravy. Jednou prý jeli na nějakou firemní akci, která trvala několik dní. Byla přiřazena do pokoje ke kolegyni, ale když dorazila na místo, s údivem zjistila, že se na jejím pokoji nenachází kolegyně, ale jakýsi pan Velký, kterého nikdy před tím neviděla. Milá kolegyně mé kolegyně si totiž domluvila pobyt na pokoji se svým tajným milencem, kolegou pana Velkého, a moje kolegyně si s panem Velkým takříkajíc zbyli. Vzhledem k tomu, že se tenkrát takovéto šarády lidem nekazily, i ona nakonec toto pokojové uspořádání akceptovala. Na mou otázku, co na její bydlení s panem Velkým řekl její manžel, mi kolegyně laxně odpověděla: „Asi jsem se zapomněla zmínit.“
Ano, firemní týdenní pobyt s neznámým panem Velkým se dá přežít. Co spolu s panem Velkým na pokoji kolegyně dělala, jsem se již nevyptávala, ale zřejmě na nějakou vhodnou aktivitu přišli. Ale každý nucený pobyt s neznámým člověkem není zrovna s panem a Velkým a už vůbec netrvá týden, někdy může trvat nesnesitelně dlouho, často až do smrti.
Pamatuji si jednu milou paní, která musela v takovém uspořádání bydlet, a byla z toho naprosto nešťastná. Bylo mi jí líto. Možná si řeknete, že to je její problém, že si to nezajistila jinak. Ale jak říkám, když je člověk starý a nemocný a nejednou se octne ještě k tomu v novém prostředí a možná ani nemá jinou volbu třeba z kapacitních důvodů, může ho cizí člověk na pokoji zabít a také se to děje.
A co vy, plánujete se necháte umořit v domově důchodců otravným spolubydlícím, který vám bude pít krev?
