Článek
Esoterika jako pelmel
Vzhledem k tomu, že jsem člověk zajímající se o mnoho vrstev skutečnosti, nevyhnula se mi v životě ani doba, kdy jsem zkoumala různé směry takzvané esoteriky. Pojem esoterika má poněkud rozšířený význam a je možné ji vykládat různými způsoby, včetně definice toho skrytého, co není vidět, ale v tomto případě esoterikou myslím mix různých duchovních a psychologických a psychospirituálních směrů a technik, které zpravidla nespadají pod patronát některého z velkých známých náboženských směrů a kultů.
Jedná se o pestrou směsici přístupů, nápadů, vůdců, spisovatelů, pisálků, balastu, samozvaných i skutečných léčitelů a terapeutů, prodejců vílích mastiček a vykladaček karet, více či méně škodlivých guru, self-help literatury, fantaskních příběhů, herců, psychologů a psychiatrů s osobitými nebo konkrétními názory, prvky spirituality různých kultur… Zkrátka pod to, čemu se lidově říká esoterika, můžeme pojmout vše, co se zabývá duchovnem a léčením a není tak úplně jednoduché nebo běžné to někam zařadit. Dokonce i čínská medicína, feng-shui a podobné věci je v Česku zvykem dávat pod esoteriku.
Jak k nám esoterika přišla
To, čemu se říkalo v šedesátých letech na Západě New Age, se v Česku dnes nazývá esoterika a dříve za totáče si zájemci o takové jevy prostě říkali cvičenci jógy, aby se nějak zakamuflovalo náboženské učení, které za jógou stojí. Zřejmě soudruzi, kteří si představovali, že žijí v zemi, kde dnes znamená zítra, prostě zaspali dobu. Dobu, kdy dnes již staří hipísáci odjeli do Indie za svým guru Maharišim, jako to udělali členové kapely Beatles, dobu, kdy Timothy Leary experimentoval s LSD, které ostatně dal některým indickým guruům na košt a výsledkem nebyly žádné jejich změněné stavy vědomí narozdíl od jeho, a dobu, kdy se v Británii ujímala minisukně, očividně díky vlivům, které přišly spolu s desetitisíci Karibanů, kteří se do Anglie díky její intervenci na jejich domovském území přistěhovali.
A tak to dnes Češi prostě jen dohánějí. Začali v 90. letech s psychedelickými experimenty, za které někteří experimentátoři šli natvrdo sedět do vězení a jiní si naopak vybudovali ústavy, kde mohou fetovat dál, akorát pod patronátem státu a za fondy Evropské unie. Narážím na experimentální aktivity jakéhosi podivného Národního ústavu duševního zdraví. Spíše mi připadá jako Ústav duševního narušení. Prostě dnes se do esoteriky plete každý, od kopáčů počínaje přes uklízečku v supermarketu až po doktora filozofie či medicíny.
Holotropní dýchání
Třeba takový Stanislav Grof, snad to byl psychiatr, indiánům uzmul techniku holotropního dýchání a tak se tady v 90kách roztrhl pytel s dýchavičnými praktikanty této dechové praktiky. Ve skutečnosti je to docela síla. Ležíte a někdo zpravidla málo vyškolený se o vás má postarat, abyste se nějak nepředýchali nebo moc nezadýchali. Šla jsem na to jednou ze zvědavosti, a odešla ještě před ukončením tohodle bizarního aktu. Kvílení a hýkání mých spolukurzovníků bylo jak vystřižené z hororu o zapadlých blázincích a pochybuji, že to někomu z nich přineslo něco podstatného. Jen přišli na to, jak za relativně přijatelné peníze ubít víkend a moci se pak chlubit tím, jak na sobě pracují. A možná taky ze sebe vycákat nějaké napětí a doufat, že si ho místo nich odnese někdo jiný. A taky myslím, že kdyby se participantům dopředu neřeklo, že se při holotropku skučí a kňourá, tak by na to nepřišli. No prostě šaráda jak z Televarieté.
Osho
Jak jste asi správně pochopili, hodně esoteriky přišlo přes USA ze samotné Indie. Třeba můj oblíbený autor Osho. Ten taky vzal takovou odbočku do USA, protože ho Indové prostě nudili nebo mu lezli na nervy, nevím. Každopádně v jeho ášramech v Indii jsou některé praktiky vyhrazené jen pro západní turisty a Indové je ani nesmí praktikovat. Když Osho přijel do USA, hned ho obklopily davy fanynek. Pořídil si několik vozů značky Rolls-Royce a tím to tak nějak skončilo. Respektive díky jedné jeho fanynce, která plánovala vraždu se musel brzy sebrat a z USA de facto utéct štandopéde zpátky do Indie. Pamatuji si, jak jsem byla na nějakém Osho semináři v moravských Lažánkách. Po zvuku nějakých vesmírných hudebních tónů mé spolupraktikantky skončily nahé na podlaze, mě se to nepoštěstilo, a tak jsem na ně zírala v údivu. Ony na mne také. Tak nějak to nevyšlo, jak si to představovaly. Osho by je asi nepochválil. Ostatně on samotný z Indie emigroval, protože ho Indové šikanovali, jak píše ve své biografii, a určitě by nechtěl, aby každý, kdo se uvolní, reagoval jako robot stejně jako ti druzí. Na tohle nejsem stavěná.
Výklady karet a věštění
Na Osha navazují moje zážitky z kurzů výkladu karet podle Osha. To bylo docela zajímavé, autorka těchto kurzů sice trochu samotného Osha vykradla, stejně jako jeho učedníci, kteří podle jeho knih vyrobili vykládací Osho karty, ale některé pohyby ducha, řekněme, tyto karty vykreslovaly docela zdařile. Jako hra na přemýšlení nad sebou to tu a tam bylo docela užitečné, i když zároveň trochu dětinské a dnes už bych se tím nezabývala.
Výklady klasických karet mi nikdy k srdci nepřirostly, i když jsem si vyzkoušela různé vykládací karty a sledovala, co umějí. Mozek člověka funguje zajímavým způsobem a lidé se někdy pomocí obrazů dostávají k nápadům a inspiracím, které se nacházejí někde mimo jejich vlastní osobu. Je to stejné jako internet. Říct, že nic takového nefunguje a nemůže fungovat, je jako říct, že wi-fi je nesmysl a že nic takového nemůže existovat. Může a existuje. Vykládací karty jsou ale na můj vkus poněkud těžkopádné a skvěle mi za tímto účelem fungují jiné techniky, ke kterým se možná dostaneme jindy.
Bludné kruhy esoteriky
Připadá mi, že ta česká esoterika je tak nějak amatérsky dělaná na koleně. Jako ostatně skoro všechno tady. Proto jsem se raději orientovala na přímé spojení s danou naukou či učením, abych měla takzvaně informace z první ruky a ne zprostředkovaně. Trochu jsem sjezdila svět a něco se o duchovnu dozvěděla. Nějaké ty semináře čtení aury už jsem taky realizovala. A úspěšné. Lidem to bylo užitečné. Akorát mě nebaví pořád dělat to samé. A ty esoterické koncepty jsou pořád na jedno brdo. Myslím, že lidé mají více vrstev než se píše v knihách a věci jsou propojenější než v nějaké jednoduché příručce v několika bodech od Chopry či Tolleho.
Často ti takzvaní guruové lidi jen lakují. Třeba Eckhart Tolle. Pochybuji, že to je jeho původní jméno. Eckhart je totiž odkaz na mistra mystiky v německé středověké tradici. Ten pán, nějaký skandinávec, prý Němec, tvrdil, že roky seděl na lavičce v parku a dospěl tak k osvícení. To určitě, povídali, že mu hráli. Kdo ho živil? Asi někdo, kdo mu házel drobky pro holuby, že. Zvlášt na Západě mají pro vás lidi pochopení, když sedíte roky na lavičce. Řada těchto duchovních vykuků si prostě jen ze svých fanoušků dělá dobrý den.
Tantra masáže, aneb jak se dostat do…
Podobně jako u tantra masáží. Tantra masáží jsem se nikdy neúčastnila a ani jsem to neplánovala. Nemám zapotřebí, aby na mne sahal kdoví kde kdoví kdo. Ale napíšu, co si o nich myslím. Prostě kdyby holky a ženy měly vnímavého a citlivého partnera nebo naopak nebyly tak rozmazlené, tak by nemusely chodit na tantru a opěvovat, jak se díky ní dostaly do ráje. A naopak, pro muže a jejich partnerky to platí stejně. Sama masáže umím, tedy ne ty tantrické. Kurz vám k tomu pomůže jen, když na to máte talent nebo alespoň předpoklady. Pak to může být dotek opravdu kouzelný. Ale řada tantra kurzů učí pro mě jen očividní slizouni, ať jsou ze zahraničí nebo z Česka. Tyhle esomasáže mají se skutečnou tantrou pramálo společného, protože tantra byla o spojení tibetského či indického gurua s jeho žákem či žákyní, a tam rozhodně o masáže nešlo. Je to podle mě prostě taková zástěrka módních úchylačin, které jsou v zásadně neškodné, ale podle mého názoru celkem nevkusné.
Tak třeba český guru Jára. Vlastně ani nevím, jak se k němu ty český mladý holky dostaly a na co je nalákal. Prý na to, že je odháčkuje, že jim pomůže se zbavit břemen, které na ně naložili jejich bývalí partneři. Tohle vůbec nechápu, moji bývalí partneři nejsou můj problém. Každému z nich jsem pomohla, pošoupla je nějak v životě a jsem za to ráda, že tuhle schopnost někoho někam posunout mám. A oni? Prostě něco mi taky dali, třeba přesvědčení, že zabývat se někým, kdo je na takové úrovni, že neocení to, že ho někdo převyšuje, nemá pro mě žádný smysl. Nechápu, proč bych pro to měla chodit za nějakým slizounem, aby mě pak ještě dál otravoval. Tím bych si jen život zkomplikovala a pěkně zaháčkovala. Ostatně teď ho snad tahají dál po soudech. Dobře mu tak. To není žádný guru, to je prostě tydýt, dámy.
Esopořady v TV aneb Eso TV
V Česku docela frčely esopořady, nějaká ta eso tv, nevím, jak to dál pokračuje, ale třeba takový Standa Brázda, když někomu řekl v přímém TV vstupu, že ho svrbí koule, protože fetuje, tak ho dali pryč. Ne že bych byla fanouškem Standy, pro mě je to takový slizounský cirkusák v laciném obleku, ale to, že Češi nesnesou individualitu a otevřené vyjadřování, a ještě se tím chlubí a předvádějí a chtějí za to pochválit, je opravdu tristní. To na Slovensku mají TV8 a občas jsem se pobavila nějakým upřímným projevem některého z těch učinkujících. Zpravidla ale musí bejt stejně slizcí a podlézat ženským volajícím jako v Česku. Nevím, k čemu to těm ženským je. Místo toho, aby se chtěly o sobě dozvědět pravdu, jen chtějí, aby jim někdo mazal med kolem pusy a ještě za to platí.
Já si u lidí poradím i bez karet a podobných pičiča.d, jak by řekl Menšík, ale lidi jsou prostě hrozně fixovaní na to, když máte něco v ruce. Nějaký tajemný kámen, křížek či karty, i kdyby to bylo všechno někde z pouti nebo z vietnamské tržnice, lidem je to jedno. Aspoň můžou přisoudit tajemné síly nějaké věci a ne člověku. Do lidí vidím jako do výkladní skříně, a to, co se jim honí v hlavě, bych vám ani nepřála vědět. S bordelem v lidských hlavách by mohla soupeřit leda posvátná řeka Ganga nebo slovutná londýnská Temže. Ty jsou tak nastejno, akorát ta druhá si nehraje na posvátnou.
Světový unikát: esoterika českých úřednic a občas i úředníků
„Dojímá“ mne, když přijdu na některé z pracovišť našich slovutných úřadů, a je jedno, jestli to je úřad městský, specializovaný nebo krajský, na mnoha takových místech je běžné, že jsou úřednice obklopeny haldou laciných andělíčků, sošek s esoterickou tématikou, obrázků podobného střihu nebo rituálních mističek. Skoro mi to připadá, že celé naše úřednictvo je skrytá jedna velká esoterická buňka. Bodejť by ne, když se na takových místech úřednice a někdy i úředníci cítí jako v ráji, jako na Havajských ostrovech za použití havajského ho’oponopono, esoterického umění přitahovat si veškerá svá přání z Vesmíru. V takovém případě onen vesmír ale tvoří návštěvníci a subjekty úředních aktivit, kteří nezřídka připomínají oběti novodobé formy papuánských lidojedských rituálů. Vesmír požádáme a vesmír dá. Na úřadech to evidentně frčí, jinak by tolik úřednice a někdy i úředníci do těch štěstíčkových sošek a magických předmětů neinvestovali.
Co udělat s českou esoterikou?
Co říct k té české eso scéně? Že by jí prospělo, aby byla tak trochu víc česká. K čemu jsou nějaké indiánské řeči a toltécké žvásty někomu na moravské vesnici nebo na pražské periferii či přímo v městské kafeterii. K ničemu. A dávat si nějakou ayahuascu, proč? Vždyť je tady tolik zajímavých rostlin na českých luzích a hájích, až hanba povídat. Tak třeba jednou jsem si na Žitkové, kde prý sídlily jedubáby a bohyně, zase ta mediální propagace něčeho, čemu autorka ani zbla nerozuměla, dala ocún. A světe div se, nic se mi nestalo. Měla jsem totiž předtím svalové křeče, a tohle mě uvolnilo. Ale nikomu to nedoporučuji, je to jedovaté a může dojít k celkovému selhání organismu.
Holt čarodějnice vydrží trochu víc než ostatní.
Dodatek
Jsou lidé potažmo národy, pro které je vlivem nedostatečně vyvinuté schopnosti předvídat průchod směrem vpřed v čase značně problematický. Chtějí pak po jiných, kteří tuto schopnost mají, aby jim tuto cestu na svůj úkor ulehčovali, a ještě jim dávali tipy, jak se s touto schopností chlubit a jak z ní těžit. A dávat takovým lidem tipy je podle mého názoru nesprávné, protože pak to dopadá jako v příkladu zmíněném v mém článku o kvantové fyzice.
Proto kdo nechápe souvislosti, nechť nepožaduje drze vysvětlení, ale přizná veřejně barvu, že mu někde něco zásadního uniká a neháže svou neschopnost kreativně spojit nespojitelné či vysvětlit těžko vysvětlitelné na druhé, kteří tuto schopnost mají. Dotazy podmíněné vydíráním sociální dehonestací považuji za vrchol nevkusu a takovému člověku bych schválně neprozradila ani recept na bábovku.
Všichni tací, nechť skončí na dně žebříčku kreativity, kam patří. Pokud má někdo jako jedinou kreativní metodu otravovat a těžit své spoluobčany, je to dle mého názoru zoufalec nehodný pozornosti.
Dále bych ráda všechny zloděje myšlenek a vyděrače ducha odkázala do horoucích pekel, kam patří.
