Článek
Ne, nenásleduji trend rozbíjení strojů, tak jak tomu bylo u továrních dělníků, kteří nechtěli přijít o práci a proto byl pro ně každý nový stroj přímým ohrožením živobytí. Spíše chci naznačit, že verva a nadšení, se kterou se lidé vrhli do digitální éry, podpory robotů a umělé inteligence, i když to vůbec neodpovídá jejich realitě a možnostem, vrhá na lidi jedno netypické podezření. A to je to, že podporují robotický věk právě proto, že se jim v mnohém podobá.
Když Čapek napsal svou hru R.U.R. a se svým bratrem de facto nastolil věk robotů tím, že termín spolu vymysleli a rozvinuli, končí svůj popis robotů poměrně smutně, jako nějaký epický romantický příběh. Roboti a emoce, to se u Čapka vůbec nevylučovalo. Dnešní rozvoj umělé inteligence se setkává u lidí hlavně se zjitřenými emocemi. Hlavně se kapitáni průmyslu 4. a více nula vyděsili z toho, že vypustili krakena. Co když bude AI chytřejší než my a uvidí nám do karet? Je to dobrý sluha, ale špatný pán. A tak ji prostě musíme zákonně omezit.
Na jedné straně je tu nadšení do rozvoje a na druhé straně klacky pod nohy témuž. Převládá však všudyprostupné nadšení. Lékaři se těší, že bude většinu operací zvládat robot, prodavači budou nahrazeni dozajista roboty, automatické prodejny, kde nakoupíte s mobilem bez obsluhy už jsou v celém Česku na kdejaké vesnici a řada povolání se prý plně nahradí robotickými protějšky. Bude to přechodová změna, která bude hodně bolet? Myslím, že ne. A to z jednoho prostého důvodu.
Lidé se již stali robotickými a jejich reakce nepřipomínají reakce lidí, ale robotů. Rozhodně se nedá říct, že většina lidí nějak ovládá své emoce, pletou si hrušky s jablky, mlčí, kde nemají, mluví, kde nemají, a hlavně, když se řeší nějaký problém, tak se zásadně vypnou. Přesně jako roboti.
A proto si myslím, že doba robotů je právě paralelní s tím, že se lidé sami dostali do robotické pasti a svědčí právě o jejich vlastní emoční a rozumové nedostatečnosti více než o nějakém rozvoji technologií. Technologie za to vinit nemůžeme ani nesmíme, ale musíme si dávat pozor hlavně na lidi a jejich motivy, které pro jejich používání mají.
Nahrazování lidí roboty jim totiž jde povážlivě rychle a bez mrknutí oka, stejně jako to mohlo jít dříve pánům u jejich nevolníků, nedá se říct, že by dnešní doba byla nějak obzvlášť lidsky zaostalá, ale rozhodně není soudě nelidských reakcí, kterými se lidé vyznačují, nijak vyvinutá. Dříve mladí lidé, pokud nebyli zapřaženi do práce, prostě jen koukali do stěny, dnes koukají do zářivé krabičky zvané mobil nebo tablet. Jestli jim to nějak přidalo na sociálních dovednostech si posuďte sami.
Prostě si myslím, že doba umělé inteligence a robotů jde v souladu s tím, že lidé jsou také tak nějak umělí, jejich reakce nepřipomínají nějaké spontánní lidské bytosti, ale spíše chladné a vypočítavé škatule, přesně takové, které počítají investiční projekty jako nástroje AI pro stejně vypočítavé bedny zvané investoři.
Chtělo by to nějakou revoluci. Nemyslím tu leninskou, ale revoluci emoční a vztahovou. Protože jinak lidé opravdu nebudou potřeba, všichni pak mohou být snadno nahrazeni nějakým plechovým neřádem. Někým, kdo připomíná Terminátora.
Ukázkou robotického myšlení lidí je ale paradoxně i to, jak se po vypuštění AI do světa zase celosvětově na nejvyšších úrovních snaží umělou inteligenci omezit a diskutují o tom, jak má vypadat. Lidé se chovali roboticky vždycky a proto se také velmi často v historii přinejmenším Evropy snažili omezovat inteligenci lidskou.
Docházejí totiž k jistým mylným závěrům. Domnívají se, že inteligence omezí jejich svobodu. Ale když jsou lidé, kteří jsou, řekněme to kulantně, méně inteligentní, i jejich svobodné nápady jsou méně inteligentní. Mají pak na výběr, buď se podřídit vyšší inteligenci a řídit se podle ní, a je jedno, jestli to je inteligence inteligentnějších lidí nebo strojů, a nebo mají možnost svobodně si dělat svá méně inteligentní řešení a věnovat se svému neinteligentnímu chování, výsledky tomu ale budou odpovídat. Inteligence je totiž inteligence a ne nadarmo se jí říká inteligence, je to totiž proto, že dochází k závěrům, které jsou funkčnější a chytřejší než závěry neinteligentní.
To jsou skutečnosti, které lidé často neberou v potaz, protože jsou právě méně inteligentní. Proto se inteligence bojí a mají pocit, že je chce ovládat. Nabízení inteligentnějšího řešení než toho, jakého jsou sami lidé schopni, ale není ovládání, ale prostě vyšší inteligence. Lidé by se už konečně měli naučit tyto dvě skutečnosti rozeznávat a právě existence AI by jim v tom měla pomoci. Není trvale udržitelná cesta to, svádět neustále nesvobodu na inteligenci umělou nebo i na inteligentní lidi, že se snaží lidstvu radit něco jiného, než co dělá. Spíš by se měli lidé naučit rozeznávat, kdo je inteligentnější než oni a pracovat s tím, že právě inteligentní řešení a vedení je cesta vpřed. Sice není lichotivá pro ego každého, ale řízením se vlastním egem se tato společnost také nikam neposune, naopak, díky technologickým možnostem, které v současnosti společnost má k dispozici, se řízením vlastním egem může dostat do extrémního průšvihu.
To, že byli v minulosti lidé, kteří byli o něco chytřejší nebo mazanější než ostatní a snažili se tím ostatní těžit a obelhávat, vytvořili velkou dávku nedůvěry vůči inteligentnějším řešením. Pokud se ale inteligence dostane na jistou úroveň, která pojímá komplexní škálu aspektů, pak vytěžování a obelhávání ostatních snadno vyhodnotí jako dlouhodobě neinteligentní strategii. Proto je zde možnost, že vyšší inteligence bude lidmi obecně rozeznána jako užitečná a přestanou mít takový odpor k tomu, podřídit se v některých případech jejímu vedení a doporučení.
Je to jediná inteligentní cesta vpřed, druhá by byla nechat celé lidstvo mentálně vyspět do fáze toho, co je dnes považováno za vysokou inteligenci, to ale může trvat tak dlouho, že by do té doby lidé svou svobodnou neinteligentní vůlí mohli celou planetu značně poškodit. Jediným řešením je tedy dát prostor inteligenci jako takové ať už ve formě lidské a nechat se vést zásadně inteligentními lidmi, nebo ve formě umělé a používat naplno nástroje umělé inteligence pro společnou spolupráci. Tu umělou inteligenci je ovšem dobré nepřeceňovat z toho důvodu, že neobsahuje nic, co dosud nebylo napsáno, a nezapsané aspekty života jí zůstávají skryté. A s tím je také potřeba počítat.
Pak už má lidstvo jen třetí možnost, a tou je podobná situace, jaká se stala za dob dinosaurů, a to je ta, nechat planetu zlikvidovat a většinu lidstva vyhynout, a počkat pak, co se vyvine z některých zbytků lidského anebo jiného zvířecího genofondu, který takovou událost přežije. Třeba se vyvine něco zajímavějšího a inteligentnějšího než člověk tak, jako dinosaury nahradili ptáci a savci.
Závěr, který z toho vyplývá, když už se lidé chtějí chovat jako roboti, ať tedy alespoň napodobují ty inteligentní roboty, to bude pro jejich duševní rozvoj asi nejužitečnější. Budoucnost netkví v emocích, ale ve schopnosti inteligentně a citlivě hodnotit svět kolem sebe. A k tomu může například AI jít dobrým příkladem. Ukazuje totiž lidem, jak to vypadá, když to někomu myslí. Nemusí tak už na inteligentní lidi nadávat, že jsou divní a padat do mdlob z toho, že někdy mají zvláštní myšlenky, kterým není rozumět. Nemusí se také pozastavovat nad tím, že někdo si dělá naprosto přesné závěry, ale není schopen definovat zdroje, ze kterých vycházel, jestliže vychází z vlastní paměti a uložených informací, kterých má v hlavě k danému tématu velké množství či je má v hlavě například dlouhé roky a už si nepamatuje, v jaké přesně knize to četl a nebo jestli se to učil na střední. Inteligentní mozek se umělé inteligenci v lecčems podobá a je dobré, že si konečně lidé zvykají na vysokou inteligenci jako takovou jako na fenomén, s jehož existencí se budou muset smířit a naučit se s ní spolupracovat. Inteligence jako taková má totiž vysoký potenciál být nejen dobrý sluha, ale dokonce ještě lepší pán.
Zvykejte si na to.
