Článek
Symbol udatnosti českého národa a spása pro budoucí časy svatý Václav platil porobné výpalné svým německým sousedům, aby jej nechali s jeho státečkem existovat. Němci se tu po staletí roztahovali až na jedno období, kdy jim zatl tipec Jan Žižka a Prokop Holý. Přitom Prokop Holý měl sám německé předky a Žižka kdoví jaké.
Víme o jednom případu, kdy ze sebe Němci raději udělali anděly, než aby byť jen zkřížili s Prokopem Holým své meče. Což je navíc symbolický výrok, protože Prokop Holý byl kněz a v ruce meč nedržel. Ale přesto byl velký vojevůdce, na sobě měl těžký vlněný kabátec a čněl nad vojenskými liniemi.
Krátký životopis Prokopa Holého
Jeho zázemí bylo zřejmě velmi dobré. Pocházel totiž z dobře situované pražské staroměstské rodiny s německými kořeny. Jako mladý vstoupil do kláštera, ale víme o něm, že v roce 1417 ho opustil a stal se členem skupiny radikálních husitských kněží v jižních Čechách.
Nejen to, byl politickým vůdcem Táborského svazu po Žižkovi a narozdíl od ostatních husitů nebyl tak vyhraněný, úzkoprsý nebo hladkoústý. Prosazoval totiž kombinaci vojenského nátlaku s diplomacií. Oblíbenou měl zejména Kutnou Horu, kterou si dělili táborité se sirotky. Měl rovněž rád dobrý život.
Některé pomluvy o něm říkají, že byl ženatý. Naštěstí tomu tak nebylo. S táborským svazem se octl na rozcestí v září 1433. Těsně před bitvou u Lipan se s ním však usmířil. Jako kněz se bitev účastnil na předním místě vstoje oblečen do tlustého kabátce, ovšem bez jakéhokoli zapojení do přímého boje. Zjevně jej chránili všichni svatí. Prý až do doby, kdy zemřel v bitvě u Lipan.
Legenda o Prokopu Holém a „andělech“
Ve 30. letech 15. století operoval Prokop Holý na území Německa. Jednotlivě u Frankfurtu n. Odrou, Münchenbergu, Strausbergu, Altlansbergu a u Bernau bei Berlin. Tady se brzy otočil a spěchal do Chebu na jednání s vyslanci Basilejského koncilu. Narozdíl od Žižky zaujímal jinou strategii založenou na diplomacii. Sám se ale měl brzy přesvědčit, že to pro něj osobně nebyla dobrá volba.
Všude, kde se v Německu objevila husitská vojska, se Němci třásli jak kostlivci na orloji. Tuto zkušenost za sebou už měli rytíři z německých zemí, kteří s Žižkou ztratili všechny bitvy. A proto tu vyvstala jedna legenda, která se dodnes zachovala v sasko-anhaltském městě Naumburku. A podle husitů je také pojmenovaná místní slavnost třešní. Němci i přes četné porážky nebyli stále vyléčeni ze své nabubřelosti a povýšenosti, a tak v případě zajatců nechtěli přistoupit na smlouvu Prokopa Holého o jejich šetření. Vzkázali mu, že „kacířův živiti nebudou.“
A tak se Prokop Holý objevil u saského města Naumburku, kde jej oblehl a po zajatcích vzkázal, že pokud se město nevzdá, zničí jej bez milosti. A tady můžeme pozorovat plachou, ale zároveň německou povahu plnou patosu. Asi jako když se Frau Merkel rozplývala nad tím, jak vše dobře zařídila a jakou že to perlu dala svou knihou těžkou jako cihla lidstvu. Měšťané příměří odmítli, ale nestyděli se před sebe vystrčit vlastní děti. Vyslali do nepřátelského ležení děti v bílých rouchách.
Představte si Prokopa Holého, jak shlíží k městu, od něhož pochoduje 459 dětí v bílých hábitech jako malí andělíčci. Děti padly na kolena a prosili o milost. Prokop Holý měl smysl pro kreativní podívanou a nebyl to žádný nelida, tak je pohostil. Ale poslal je zpět s tím, aby město nenechaly na pochybách, že prohrálo. Přišly s vítězným voláním: „Vítězství husitův!“ a se zprávou, že jej teda Prokop ušetří.
Svátek na památku této události místní měšťané slaví dodnes.
Ať se to odehrálo, jak se povídá, nebo ne, jasné je jedno. Prokopa Holého a jeho husitů se Němci báli jako čert kříže. Prokop Holý nakonec narazil na limity své diplomatické mise a zahynul v bratrovražedné bitvě husitů u Lipan, ale to už je jiný příběh…
Dohra po Prokopově velkorysosti
Možná to nebyl zrovna dobrý nápad Prokopa Holého, zachovat se tak velkodušně k obyvatelům Naumburku, protože ve městě Naumburk strávil většinu svého dětství a mládí filozof Friedrich Wilhelm Nietzsche. Dá se tedy říci, že tím, že Prokop Holý ušetřil toto město, daroval světu filozofa nicoty Nietzscheho.
Ono totiž když nedoděláte svou práci, někde se to projeví a objeví se někdo, kdo se na tom udělá. A to byl případ i duševního trpaslíka a mrzáka Nietzscheho, který místo toho, aby se věnoval koňským povozům, zabrousil do oblasti ducha, do které se vůbec neměl dostat. Tak pravil Zarathustra. Nietzche byl tak trochu k ničemu. Domnívám se, že bez takových německých velikánů filozofie a literatury, jako byl pan Nietzsche, by se byl svět docela dobře obešel.
Zdroje:
Historické rozhledy 1899. Nákladem Emila Šolce. Telč.
Petr Čornej. Husitství a husité. 2019. Karolinum.
