Legenda o Artušovi v sobě spojuje Skyty, Césara, Čingischána i druidy

Slovo Artuš znamená medvěd král nebo strážce medvědice.

Král Artuš a zlatý věk: mix představ, chimér a reálných postav

Artušovské legendy šířené ve středověku byly nejprve psány ve francouzštině, pak v angličtině a některé i německy. Inkorporoval se do nich prvek úspěšných vojevůdců v historii počínaje biblickým Jozuem přes Julia Césara až k vévodovi jménem Godfrey of Bouillon, vůdci první křižácké výpravy. Zato Merlin představuje v legendě druidský prvek. Pisatelé románů zobrazují čaroděje Merlina jako toho, kdo připravil Artuše k vládě, podporoval ho a svými proroctvími vedl do budoucnosti. Je to on, kdo připravil kulatý stůl, který byl centrální pro Artušův dvůr. Když byl Artuš připraven vládnout, Merlin pro něj nachystal magické představení meče v kameni, který mohl vytáhnout jen pravý budoucí panovník Británie.

Legenda o Artušovi slouží jako takový konglomerát anebo inkubátor zpráv o těch silných jedincích, kteří změnili svět, a za jejichž vlády lidé měli tu čest prožít takzvaný zlatý věk.

Někteří ho ztotožňovali s římsko-britským vůdcem bojujícím proti Sasům a Anglům na přelomu 5. a 6. století. To jsou ty prvky sebrané z velkého vojevůdce Julia Césara, anebo tu máme vůdce světového formátu Čingischána, který se pohyboval po Evropě právě v době, kdy vznikaly francouzské legendy o Artušovi.

Ostatně britský parlament a pošta, to jsou převzaté prvky právě od tohoto vizionáře z mongolských stepí. Paralelně s Čingischánem žil britský král Richard s přízviskem lví srdce, který se také dostal do legend, ale ten zemřel poměrně brzo. Na legendy jsou Britové experti a je dost možné, že jak odjakživa šmourovali po světě, absorbovali do svého podivného království prvky síly, které sami nevlastnili, jako byla pověst velkých bojovníků, kterým byl toho času právě Čingischán. Nějak moc podezřele se Britové zajímali o cizí kultury, které inkorporovali do vlastního schématu, kterým si dokazovali svou prestiž postavenou na chlubení se cizím peřím.

S trochou nadsázky se dá říct, že britský král Artuš nebo legenda o něm je takový Golem po britsku uplácaný z těch největších a nejznámějších tváří historie, které shodou okolností nebyli Britové. Julius César, Čingischán, Karel Veliký… které byly smíchány v rámci nějakého druidského lektvaru do jednoho legendárního Brita. Ostatně některé prameny uvádějí, že se jedná druidskou kultickou figuru. V realitě se jí rozhodně král Artuš podobal.

Není divu, že se pak mohli této legendy chytit komedianti ze spolku Monty Python a natočit o tom díl Monty Python and the Holy Grail. Je v tom jakási čertovina po anglicku nebo druidsku, vyberte si.

Hrad Kamelot: kde asi byl?

Artušův hrad Kamelot se spojuje s hradem v Cadbury v Somersetu. Místo má totiž takovou topografii, která je nesrovnatelná s jinými středověkými hrady v Británii. A taky trochu připomíná českou horu Blaník. A už jsme u české legendy o Blanických rytířích na hoře Blaník, která sloužila jako druidské kultické místo, náhoda či záměr?

Vzhledem k tomu, že kulatý stůl v legendě vytvořil Merlin, můžeme usuzovat, že to je originální druidský vynález. Kulatý stůl v Kamelotu, který je středobodem artušovského setkávání  nakonec skončil kde? Přeci v OSN. Jeho kulatost sice tupí hrany neporozumění mezi národy, ale také brání tomu, aby se nějaké nové a zásadní postoje prosadily na úkor statu quo.

Lancelot a královna

Pohádka o Lancelotovi a jeho tajné lásce, Artušově choti, je víceméně dílem legend franouzských trubadůrů. Trubadůři museli být plně oddáni své paní, idolizovat jí a přirozeně ji idealizovat. V podstatě šlo o dominanci ženy nad jejím rytířem, která když chtěla, mohla mu snadno zničit život. Pokud jde o její manželství, to byla zcela separátní záležitost. Jedno z pravidel té doby však jasně uvádělo, že tento druh lásky nemůže existovat mezi těmi, kteří jsou sezdáni. Paralelní vztah s trubadůrem nebyl problém.

Tento způsob milostného vzplanutí však nebyl pro obyčejné lidi. Pouze pro osoby patřičného postavení. A Lancelot byl jeden z nejlepších Artušových rytířů. Artuš nebyl v této trojici za paroháče, protože takto dřívější společnost nefungovala. Královna v keltské společnosti byla volná a rovná králi, mohla vést armády a mohla si přibrat milence stejně jako král konkubíny.

Když příběh o Artušovi, Lancelotovi a královně byl vyprávěn ve středověku, tak už dostává jisté trhliny. Je to společnost dominovaná muži, i když trubadůři přikuřují královnám a paním, mohl by královnin obraz v případě nevěry dostat povážlivé morální trhliny. Něco z odlesku dob minulých však zůstává a to tedy to, že Artuš nebyl považován za někoho, kdo utrpěl na cti.

Zázračný meč Excalibur

Meč byl ukován na mýtickém ostrově Avalonu. Je to jeden z magických objektů, které se dostaly do Irska přes Tuathu Dé Dananny, což je skupina druidů, válečníků, bardů, řemeslníků či králů a královen s nadpřirozenými schopnostmi. Některé historické spisy jej nazývají Caliburnus. To je latinizovaná forma welšského Caledwlch. Jméno podobně znějící jako irské Caladbolg, což je označení meče, který mají hrdinové v irské legendě a je odvozen z calad - tvrdý a bolg - blesky. Excalibur je francouzský název. Ex je latinské z a v podstatě slovo znamená „z kamene“. Právě z balvanu byl vytažen a dokázal ho i v bitvě přepůlit.

Legenda praví, že vydával záři rovnající se třiceti pochodní. Někdo vidí jeho původ v Řecku, pokud jde však o pověst meče v kameni, potvrzuje řecký historik Herodotos, že se jedná o skytskou legendu. Některé zdroje hovoří o tom, že to byl meč původně ukován pro Julia Césara. Artuš jej měl až do své poslední bitvy, kdy byl hozen do vody a uchopen mysteriózní rukou zřejmě kouzelníka Merlina.

Svatý grál

Tento pohár byl použit při Kristově poslední večeři, a skončil v rukou Josefa z Arimatie, který ho obdržel po převzetí Kristova těla a zachytil v něm kapky krve Ježíše Krista. Každý jeho další vlastník se mohl těšit zvláštním vztahem s Bohem. To, že končí v rukou Artuše, má naznačit, že Británie zaujímá zvláštní místo v centru křesťanství, nýbrž jeho panovníci se těší speciálního vztahu s Bohem.

Jak vidíme, artušovská legenda v sobě spojuje prvky posvátna a mystiky jako v případě svatého grálu, tragikomiky jako v romanci o Lancelotovi a také je dobrodružstvím velkolepého státotvůrce a vojevůdce, který je nejspíše převzat z cizorodových prvků.

Zdroje:

Alcock, Leslie. Arthur’s Britain. 1971. The Penguin Press, London.

Littleton, C. S. and Malcor, L. A. (1994) From Scythia to Camelot: A Radical Reassessment of the Legends of King Arthur, the Knights of the Round Table and the Holy Grail, New York, Garland Publishing.

Geoffrey Ashe. King Arthur. The dream of a golden age. 1990. Thames and Hudson Ltd, London.

Robin Melrose. The Druids and King Arthur. 2011. McFarland & Company.

Richard Barber. Legends of King Artur. 2001. Boydell Press.