Článek
Někdo si řekne, proč vůbec nějaký seriózní vědecký výzkum do reinkarnace podnikat. Vždyť je to nesmysl. To si nemyslel prestižní americký psychiatr Ian Stevenson. Jeho akademický profil čítá na desítek titulů lékařské a psychiatrické literatury a svého času byl předsedou oddělení psychiatrie a neurologie na University of Virginia.
Od roku 1960 Stevenson zkoumal případy dětí mezi 3-5 lety, kteří i přes svůj raný věk svým rodičům začaly sdělovat podivné vzpomínky o svých minulých životech. Většinou to byly doslova grafické příběhy o tom, jak dříve zemřely a některé byly schopny identifikovat i svého vraha. Patřily do toho případy dětí, jejichž předchozí rodiny žily daleko od jejich současného bydliště. Některé z nich z ničeho nic začaly mluvit jiným jazykem, než kterým se v rodině mluví. Třeba malé dítě v tamilské rodině začalo náhle mluvit bengálsky. Další dítě spontánně začalo hrát na hudební nástroj, který nikdy předtím nevidělo ani se ho nedotklo.
Doktor Stevenson si byl vědom psychologických a kulturních teorií. Věděl, že na Východě je nauka o reinkarnaci tak nějak vtělená do populace, a proto udělal mezikulturní srovnání. Uveřejnil asi 80 článků, jejichž tématem byly takové zvláštní vzpomínky dětí z evropského a amerického kulturního prostředí. Členové současné rodiny a té domnělé minulé, pokud byli k dispozici, byli zpovídáni zvlášt. V jednom případě, když byli přivedeni dohromady, pětiletý kluk projevil silné emoce jakoby v roli dospělého ve vzdálené rodině. Dokonce byl schopen najít i to, kde si ta jiná rodina schovávala peníze.
Doktor Stevenson na základě svého zkoumání publikoval knihu v roce 1966. American Journal of Psychiatry se k ní vyjádřil takto: „Případy popsané doktorem Stevensonem zaznamenané do takových detailů a vědeckých podrobností by mohly otevřenou mysl přimět k vážnému zvážení reinkarnační hypotézy.“ Větší část vědecké komunity jeho výzkum ignorovala, nicméně doktor Stevenson pokračoval svůj projekt a publikoval jeho výsledky přes seriózní akademické nakladatelství University Press of Virginia v letech 1975 a 1983. Nakonec se Eugene Brody, editor vědeckého časopisu Journal of Nervous and Mental Disease, rozhodl v roce 1977 Stevensonův odborný článek spolu s jeho výzkumem uveřejnit. Vědce to velmi rozvášnilo a požadovali po celém světě reprinty.
Psychiatr Harold Lief k výzkumu řekl: „Buď ten Stevenson dělá kolosální chybu, nebo se stane Galileem 20. století.“
Nestalo se ani jedno. Nikdo z vědců Stevensonův výzkum nevyvrátil, ani se k němu až na malé výjimky ve velkém nevrátil. Skončil tam, kde začal, s doktorem Stevensonem samotným, a na své pokračování ať už formou popření nebo potvrzení Stevensonovy hypotézy o převtělování duší teprve čeká.
Zdroje:
Lief, H. I. (1977). Commentary on Dr. Ian Stevenson’s ‚‘Research into the evidence of man’s survival after death.‘’ Journal of Nervous and Mental Disease, 165, 171–173.
Stevenson, I. (1987). Children Who Remember Previous Lives: A Question of Reincarnation. Charlottesville: The University Press of Virginia.
